Blanka Macková vystudovala střední školu. Po absolutoriu se vydala na dvouletou zahraniční zkušenou. Po návratu domů pracovala v různých firmách především v administrativě. Profesní zlom u ní nastal v době, kdy byla na mateřské dovolené.

„Přímo v rodině jsem poznala, jaké to je být nablízku člověku, jehož zdravotní stav se změnil. Jak tento zvrat působí na celou rodinu a pečující osoby, které také potřebují pomoc a podporu. A jak na to společnost někdy zapomíná. Proto jsem se rozhodla pomáhat rodinám s těmito těžkostmi takříkajíc profesionálně,“ vzpomíná Blanka Macková na to, co ji vlastně k sociální práci, respektive k poslání nazvané pečovatelka přivedlo.

Nebylo to však jednoduché rozhodnutí. Blanka Macková si totiž uvědomovala, že pomáhat a pečovat o potřebné má mnoho úskalí a je potřeba, aby se takříkajíc sešlo více věcí najednou. Cítila však, a jak se ukazuje, zcela správně, že v jejím případě všechno zapadá do sebe tak, jak má.

„Byla jsem si vědoma své empatie, schopnosti naslouchat, trpělivosti, slušnosti, poctivosti, vstřícnosti, umění komunikovat s klienty i lidmi, o něž bych měla pečovat. Dokázala jsem střízlivě ohodnotit své silné i slabé stránky a také své fyzické hranice. Nebála jsem se a nebojím přijmout kritiku. Ze všeho nejdůležitější však bylo uvědomění si, že v sociální práci nejde ani tak o individualismus, ale o to být schopen přijmout fakt, že jsi ‚pouze‘ jedním z článků týmu,“ poznamenává pracovnice Diakonie Vsetín se skromností sobě vlastní k předpokladům, jež má pečovatel, pokud chce být úspěšný, mít.

Rovněž Blanka Macková uznává, že nic není jen černobílé. Že ne vždy se jí všechno daří tak, jak by si sama přála.

„Nejednou zjišťuji, že mám problém oddělit svůj pracovní čas od toho soukromého. Zvláště, když se u některého z našich klientů zhorší zdravotní stav. Také si musím hlídat, abych u dlouhodobějších klientů naší služby zachovávala profesionalitu a dokázala se ubránit osobnějšímu vztahu. Ale nejen to. Někdy se stane, že si s člověkem, o nějž pečuji, nebo s blízkým neporozumíme. Pak hledám podporu v týmu. Potřebuji situaci rozebrat, uvědomit si, co dělat jinak, a také se zbytečně netrápit,“ říká oceněná.

To všechno, podle Blanky Mackové, plyne i z podstaty její práce.

„Při ní je totiž nutné přistupovat ke každému klientovi individuálně. Je potřeba být před klientem pozitivní. I když mám například nějaké osobní starosti. Velmi důležité je dávat si pozor také na mimiku obličeje. Lidé z ní dokáží mnohé vypozorovat,“ podotýká Blanka Macková a současně upozorňuje na trpělivé provádění všech pečovatelských úkonů.

„Důvěru klientů pak významně posiluje zachovávání stoprocentní mlčenlivosti,“ dodává pečovatelka.

Spokojenost, úsměv, poděkování klientů a jejich rodinných příslušníků je pro ni, za to vše, největší odměnou.

„Také jejich odezva, že na své problémy nejsou sami, a mohou a chtějí je sdílet. To platí zvláště v rodinách, kde členy rodiny doprovázíme ´na druhý břeh´. Obohacuje mě vědění, že se na mne mohou spolehnout, že mohu pomoci třeba i jen svou krátkou přítomností,“ pověděla držitelka celostátního ocenění – Pracovník v sociálních službách, Blanka Macková z Diakonie Vsetín.