„Na ulici jsem kvůli manželce. Je to zhruba rok a půl. Teď už jsem ale šťastně rozvedený,“ směje se s cigaretou v ústech. Spí ve spacáku pod jedním ze vsetínských nadjezdů. Policisté ho prý nechávají na pokoji. Do potyčky se dostane jen málokdy.

„Snažím se ušetřit každou korunu. Pracuju na brigádách. Jinak taky načerno. Jsem elektrikář,“ prozradil. Občas si přivydělá třeba sběrem kovu nebo kácením dřeva.

Za vydělané peníze si občas koupí lahvové pivo, laciné víno nebo cigarety. „Do hospody nechodím, je to drahé,“ postěžoval si. Pod mostem si vaří. Jedno teplé jídlo denně je podle něj základ. Rohlíky už nechce ani vidět.

Štve jej, že na něj ostatní lidé hledí skrz prsty. „Bordel nedělám. To třeba tady hlavně sprejeři, musím to po nich uklízet,“ krčí rameny.

S příchodem zimy se do azylového domu ve Vsetíně ale zatím nehrne. Spacák mu prý stačí. „Zajdu tam na polívku nebo si vyprat, umýt se,“ uvedl. S tím, že spát v teple by pro něj byla smrt. Raději je venku. „Mám chronický zánět průdušek a při topení se nedá dýchat,“ řekl. Navíc by prý musel brzy ráno z noclehárny odejít.