K řízení obce patří mimo jiné starost o investiční akce. Můžete vzpomenout některé z úspěšně dokončených v posledních letech?

V první řadě bych chtěla říct, že jsme jedna z nejmenších obcí v bývalém okrese Vsetín – máme jen tři sta šest obyvatel. Od velikosti se také odvíjí rozpočet a to, co jako obec vůbec může dělat. Hospodaříme s rozpočtem kolem pěti milionů korun a zajišťujeme hlavně provoz. Větší akce realizujeme v případě, že se nám podaří získat dotační podporu. Máme zásobník projektů a pokud na podporu pro některý z nich dosáhneme, stává se prioritou. Jinak řešíme především věci, které jsou právě důležité a akutní.

Na který ze záměrů se tedy v poslední době podařilo získat dotaci?

Je zde starý zemědělský objekt ve vlastnictví obce, který se nedal využívat. Podařilo se nám získat prostředky určeně na obnovu takzvaného brownfieldu (nemovitost, která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná. Často pozůstatek průmyslové, zemědělské, vojenské či jiné aktivity – pozn. red.). Starý objekt jsme proto zbourali a na jeho místě teď za deset milionů korun stavíme novou hasičskou zbrojnici. Dotace činí sedmdesát procent. To je hlavní akce letošního roku, která by také do konce roku měla být dokončená.

Stavební práce už tedy spějí ke konci. Co v nové zbrojnici hasiči získají?

Je to hlavně potřebný prostor. V současné době mají hasiči svůj inventář na třech různých místech. Po přestěhování budou mít vše pohromadě v nové budově. Obec naproti tomu získá garáže nynější zbrojnice (součást budovy obecního úřadu – pozn. red.). Využití pro ně máme, potřebujeme místo pro obecní techniku a obecní auto. Naše hasičská jednotka spadá do nejnižší páté kategorie, nejezdí tedy k zásahům mimo území. Pokud hoří v Senince, jsou však na místě jako první. Obec je napojená na centrální výstražný systém Zlínského kraje a k zásahům přijíždějí jednotky vyššího stupně například z Valašské Polanky či Vsetína. Našim hasičům pak často připadne role dohledu po uhašení požáru. Jinak jsou ale hasiči velmi aktivní složka. Pořádají hasičskou soutěž, fašanky, chodí s mikulášskou nadílkou. Pokud je potřeba, pomáhají spolu s myslivci také v obecních lesích s výsadbou či čištěním po kácení. Asistují také u svozu velkoobjemového odpadu či při akcích pro děti.

Co dalšího se v poslední době v Senince budovalo?

V loňském roce jsme zhruba za milion korun vybudovali asi stopadesátimetrovou odbočku vodovodu do jednoho vedlejšího údolí, kde se napojilo pět rodinných domů. Bylo to komplikované tím, že bylo třeba udělat protlak pod silnicí a potokem. S financováním nám pomohl Zlínský kraj. Obec má jinak vybudovaný vodovod po celé své délce, v roce 2014 jsme se napojili na Stanovnici. Do té doby jsme měli vlastní studny, ale nebyl to dostatečný zdroj. Pořád jsou ale místa, kde by se vodovod dal prodloužit. Vzhledem k finanční náročnosti se to ale musí řešit postupně a především na základě požadavků místních lidí. Co se týče dalších akcí, zaměřili jsme se i na menší projekty – dělali jsme například úpravu prostranství před obecním úřadem a výsadbu.

Na co dalšího se mohou místní těšit? Jaké jsou plány na další období?

Na příští rok máme přislib dotace ze Státního zemědělského a intervenčního fondu na stavbu lesní cesty. Máme sto patnáct hektarů lesních pozemků – i mimo katastr Seninky. Zmíněná cesta se za pět milionů bude stavět v Semetíně na katastru Vsetína, kde máme asi třicet hektarů špatně přístupných lesních pozemků. Asi devadesát procent nákladů pokryje dotace. Máme také příslib na nákup hasičského dopravního automobilu a chystáme se ještě vybavit klubovnu, kterou využívají spolky na různé přednášky, schůze či společenská setkání a akce. Před dvěma lety jsme ji rekonstruovali, teď bychom tam chtěli pořídit nové stoly. Klubovny máme dvě. Obě v budově, kde sídlí také obecní úřad, je zde i sál kulturního domu a hospůdka, kterou pronajímáme. V jedné z kluboven se konávají například volby, jednou měsíčně se zde odehrávají i bohoslužby. Nemám totiž vlastní kostel a pan farář k nám dojíždí. Druhá klubovna je pro spolkovou činnost. Pojme zhruba čtyřicet lidí.

Odhlédněme nyní od investic a plánů. Pokud byste měla do Seninky někoho pozvat, na co byste ho lákala?

Určitě bych jej provedla sportovním areálem u obecního úřadu. Zajímavostí je také památkově chráněná dřevěnice na točně v Hořansku z roku 1832. Za návštěvu rozhodně stojí také rozhledna Vartovna nebo 1. valašské motomuzeum se sbírkou motocyklů československé výroby.

Co vám v Senince dělá největší radost?

Vždy nás potěší, pokud se podaří například nějaká kulturní akce. Tradičně u nás hostují třeba zahraniční soubory, které vystupují na festivalu Liptálské slavnosti. Máme s Liptálem smlouvu, že nám na jedno odpoledne vždy některý ‚půjčí‘. Letos to byl slovenský soubor z Liptovského Mikuláše. Ale už jsme tady měli i návštěvníky ze zemí jako je Taiwan, Indie, Korea či Kostarika. Když se do malé Seninky dostanou takové soubory, jsme na to hrdí. Je to vždy milé setkání.