Dalším z pramenů jsou liturgické hry, ať už vánoční či velikonoční, které se rozvíjí v církevním prostředí kolem roku 1000. Do lidového prostředí vnesl úctu k památce Kristova narození sv. František z Assisi, který v roce 1223 celebroval půlnoční mši před jeskyní, do níž umístil volka, oslíka a vesničany přestrojené za Svatou rodinu a je tak považován za prvního tvůrce tzv. živých betlémů. Z kostelů se obliba betlémů rozšířila časem mezi šlechtu a měšťany, prostý lid si začal jesličky doma stavět poté, co císař Josef II. zakázal stavění jesliček v kostelech jako „způsob připomínky Kristova narození nedůstojný."

Pro chudou oblast Valašska byly v minulosti typické především malované betlémy, vyráběné na Rožnovsku a Frenštátsku. Jejich největší rozkvět je datován do 2. poloviny 19. století a jejich výroba začala upadat až s 1. světovou válkou. Lidoví tvůrci betlémů na Valašsku většinou pocházeli z řad chudých tkalců. Soubory figurek prodávali na trzích jako namalované a vystřižené polotovary, doma si je pak kupující opatřili špejlí a zapíchli do půlek brambor. Hotová sestava figur se obložila mechem a umístila na police po obvodu jizby, často i v patrech nad sebou. Časem však byly rozsáhlé papírové betlémy nahrazeny betlémy vyřezávanými, figurky jsou řezané z jednoho kusu dřeva, zlidovělé a stylizované. U starších typů těchto betlémů se dochovaly kulisy z kašírovaného papíru a lepenky, znázorňující horskou krajinu s pastýři a orientální město v pozadí. Typický prvek valašských betlémů, ovečky, se dostaly do scény Narození nepřímo především díky skutečnosti, že beránek je křesťanským předobrazem Kristovy oběti za spasení lidstva.
Nejen typicky valašské, ale na tři desítky dalších betlémů, zvykoslovné předměty či historické skleněné vánoční ozdoby si můžete prohlédnout na vánoční výstavě v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí od 2. 12. 2012 do 13. 1. 2013.

Autor:  Ivana Martišková, historik MRV, Valašské Meziříčí