Tyto obavy ale nemusejí být opodstatněné. „U nás se nekouří už od doby, kdy jsem tady nastoupil. Pokud si lidé chtějí zapálit, jdou na chodbu nebo ven. Už si na to zvykli a naopak si pochvalují, že nemusí sedět celé hodiny v kouři. Samozřejmě, že všichni ale spokojení nejsou,“ uvedl provozovatel baru Harmonie v Ústí Jiří Pirník.

On sám patří mezi kuřáky, přesto by zákaz kouření v restauracích nepovažoval za žádnou diskriminaci. „Na pivo rádi přijdou i ti, kteří by jinak nepřišli, protože jim vadí kouř. Důležité je samozřejmě i to, že personál nepracuje v zakouřené místnosti a neničí si zdraví,“ poznamenal Pirník.

Dodal, že u nich se díky čistému vzduchu na pohár nebo na něco sladkého zastaví často i rodiny s dětmi.

Mnohým kuřákům se ale úvahy o zavádění restaurací, v nichž by si nemohli zapálit, ani za mák nelíbí. „Pivo bez cigaretky si nedovedu představit. Ať si mají nekuřácké místnosti, když na to bude prostor. Většina štamgastů jsou ale stejně kuřáci,“ tvrdí Miroslav Kubičík ze Vsetína. Oponuje mu ale další kuřák Petr Tlašek, který už léta pracuje v Irsku.

V tamních pubech milovníci tabáku rozhodně na růžích ustláno nemají. „Když jsem po čase přijel ze světa a vlezl do jednoho halenkovského baru, musel jsem za chvíli utéct. Bylo to tam jako v plynové komoře,“ říká Tlašek. Podle jeho názoru si lidé v Irsku na přísné zákony zvykli, a pokud si chtějí zapálit, je pro ně samozřejmostí, že se zvednou a jdou na chvíli ven.

„Po návratu z hospody domů nemusím hned házet oblečení do pračky, protože tak nesmrdí,“ připomněl další výhodu nekuřáckého podniku Petr Tlašek.