Rybáři od brzkého rána brázdí klidnou hladinu a natahují své sítě. My se k jezeru vydáváme na večer, kdy už i rybáři odcházejí domů, a jdeme si zaplavat s dechberoucím výhledem na majestátnou Himálaj a … vrcholků Annapurny.

Je období monzunů, které se projevuje téměř každodenními dešti, proto je nezbytnou výbavou kvalitní pláštěnka, za kterou děkujeme obchodu Outdoor a Sport Slavičín.

Jednoho večera dostáváme pozvání, od několika starších dam na zítřejší „cupu cupu“, neboli výsadbu rýže. Taková nabídka se přeci neodmítá, a tak následujícího rána scházíme dolů na rozlehlá políčka a již z dálky vidíme velikou skupinu lidí s buvoly, obhospodařující svá políčka. Ta jsou rozdělena, z hlíny a kamení vybudovanými hrázemi, zároveň sloužícími jako chodníčky.

Mezi políčky protékají, na první pohled připomínající, malé potůčky, ale později zjišťujeme, že je to složitá síť zavlažovacího systému, která může vodou nasytit každé políčko.

Přicházíme k právě odpočívající skupině žen a také mužů, kteří jsou od nohou až po veliké klobouky zvané topi zastříkáni hlínou. Tyto bambusové klobouky vytvářejí za silného slunečního svitu příjemný stín, či za nepřízně počasí chrání před deštěm až do půl těla. Nevlastníme tyto krásné klobouky, ale před sluncem nás dostatečně chrání šátky Buff, které si můžeme upravit do mnoha podob.
Všechny ženy i mladé dívky se na nás usmívají a ihned nás zapojují do práce. Jen odložit všechny věci včetně obuvi a může se začít. Sestupujeme z vystouplého chodníčku do pole plného sluncem příjemně prohřátého bláta a vody, a my bosy se občas boříme až ke kolenům.

Po celém poli jsou rozházeny trsy již předpěstované asi 20 cm dlouhé rýže, i my dostáváme jeden do rukou a započneme s rozséváním. Po dvou rostlinkách vkládáme rýži do vody a kořínky jemně zanořujeme až do bláta s asi 15-ti cm rozestupy. Naše tempo se nedá vůbec srovnat s tempem místních žen. Dílo jim jde vskutku od ruky, a tak během chvíle je zasazeno celé pole a může se přejít na vedlejší. To právě obdělali muži za pomocí buvolů a krav a velice zvláštního pluhu, napomáhajícího předem zorané, vodou zalété pole, rozmělčit do podoby bláta. Takto vláčí každé pole, za křiku povzbuzujícího zvířata ku pohybu a všudypřítomného stříkajícího bláta. Hroudy bláta, které se nepodařily rozvláčet, je zapotřebí pořádně rozšlapat, což je hned naší další náplní. A tak si přešlapujeme blátem, podobně jako bychom šlapaly víno či zelí v pradávných dobách. Můžeme se rozhlížet po kraji, jen občas si musíme zkontrolovat nohy, zdali jsme se nestaly obětí některé z pijavic. Dnes mám štěstí, žádná si mě nenašla. Děkujeme místním, že jsme se mohli podílet na výsadbě rýže a být v jejich přítomnosti, kde bylo tolik veselo.

Ludmila Heriánová