Na doporučení vedoucího kurzu zvolila jiné téma a techniku i menší velikost. Do pátku chce utkat koberec podle svého abstraktního návrhu, vzdáleně připomínajícího vlny nebo rákosí, bez původně zamýšleného rámečku. „Představovala jsem si, že ho pověsím za hlavu naší postele, ale vzhledem k mé rychlosti to vyjde tak na jedno lůžko,“ odhaduje s úsměvem.
Navzdory změně plánu si žena z Jizerských hor plní na Valašsku svůj sen. „Od dětství jsem si přála mít tkalcovský stav, ale do našeho malého bytu by se nevešel. Tak jsem se k němu dopracovala alespoň takhle,“ vypráví několikanásobná účastnice kurzů tkaní a spřádání ovčí vlny.
Na probíhající kurz pro šest zájemkyň o tkalcovské řemeslo z Česka a Slovenska naváží další dva turnusy s obdobným počtem účastnic. „Po krátkém zaučení se pustily do práce. Obdivuji je, jak rychle si techniku tkaní osvojíly a začaly s vlastní tvorbou. Ovládat tkalcovský stav je obrovská dřina, přesto vydrží pracovat do pozdního večera,“ chválí je ředitel gobelínky a vedoucí kurzu, akademický malíř Jan Timotej Strýček.