Čtyřiadvacetiletá rodačka z Huslenek se hře na cimbál věnuje už třináct let, byť původně začínala s instrumentem daleko menším. „Začala jsem hrát na zobcovou flétnu v dětské cimbálové muzice Jaloveček, kterou vedl Jiří Nechanický," vzpomíná Alžběta Malíková.

Cimbál byl ale silným lákadlem. „Po zkouškách muziky jsem vždy chvilku zůstávala ve zkušebně, půjčila si paličky a zkoušela vyťukávat jednoduché melodie. Určitě jsem si ale tehdy nemyslela, že se na cimbál někdy naučím hrát," líčí Alžběta Malíková.

Shodou okolností právě v té době zmíněný vedoucí muziky Jiří Nechanický zakládal muziku novou. A místo cimbalisty bylo tehdy neobsazené. „Jednou mě tedy posadil do auta, odvezl mě do školy, kde nová muzika zkoušela, posadil mě za cimbál a já jsem měla hrát. Tehdy mi bylo asi jedenáct let," popisuje mladá žena.

Přiznává, že začátky byly krušné. „Na druhou stranu to ale byla dobrá škola," říká Alžběta Malíková. Učitelem jí byl právě Jiří Nechanický, sám výborný cimbalista. „Jedno léto jsem chodila také k Broňce Dočkalové. V současné době chodím na hodiny cimbálu v Praze k Vlaďce Křenkové, absolventce kroměřížské konzervatoře," doplňuje výčet.

Taťka byl bigbíťák

Hudební zkušenosti sbírala Alžběta Malíková v Cimbálové muzice Jiřího Nechanického. Dnes vystupuje s cimbálovkou Jadernica z Valašského Meziříčí. Čas od času se také objeví příležitosti k hraní s jinými muzikami. Alžběta už hostovala ve Vsacanu či Vsacánku, také ve valašských muzikách Bača nebo Kotula.

Alžběta Malíková se k folkloru dostala díky známým svých rodičů. Přímo v její rodině se mu totiž nikdy nikdo nevěnoval. „Taťka byl v době vysokoškolských studií bigbíťákem. Dokonce měli v Ostravě kapelu, kde hrál na kytaru. Chvilku si asi i myslel, že kytara bude ideálním nástrojem také pro mě. Naštěstí brzo pochopil, že ne," usmívá se sympatická hudebnice.

Alžběta Malíková v současné době pracuje v Praze. V české metropoli ale napevno zakotvit nehodlá.

„Doma jsem na Valašsku. Cítím se tady dobře, mám tady rodinu, kamarády a hlavně se tady můžu naplno věnovat svému největšímu koníčku, kterým je právě cimbál. Těžko se mi každou neděli večer odjíždí do Prahy. Určitě se chci na Valašsko natrvalo vrátit. Zatím ale nevím, jak rychle to bude," říká Alžběta Malíková.