Úvod liptálského folklorního dne obstaralo na šest desítek dětí ze souborů Malůšata, Malí ogaři a Malá Lipta. Setkání zahájil společný nástup v podobě polonézy. Za doprovodu cimbálové muziky Kuráž ze Základní umělecké školy Morava a Malé cimbálové muziky ZUŠ.
„Zaplněný sál kulturního zařízení pak sledoval tradiční valašské hry dětí. Jako například klobúkový, trakař, přetahovanou a další. Na děti však kromě her, zpěvu a tance čekala rovněž bohatá tombola,“ řekla jedna z organizátorek dětského folklorního odpoledne Dagmar Černobilová.
Hlavní událostí soboty však byl přece jenom bál dospělých. Vždyť šlo už o jeho pětasedmdesáté pokračování.
„Nemám povědomí o tom, že by v regionu, ale i širším okolí byla obdobná akce s tak dlouhou a nepřetržitou tradicí. Ale nejde o rekordy. Snahou organizátorů je především zachování valašských tradic a zvyků,“ svěřil se člen seniorské skupiny Folklorního sdružení Lipta a někdejší dlouholetý starosta Liptálu Miroslav Vaculík.
Jeho slova ještě před zahájením bálu potvrdil člen rady spolku Ladislav Michálek. „Navíc pětasedmdesátý bál je jakýmsi předskokanem vrcholu liptálského folklorního roku, kterým se stane srpnový padesátý ročník Liptálských slavností.“ Pro něj i Miroslava Vaculíka to už byla třiapadesátá účast na bále.
Tanečně zábavný večer zahájil společný nástup krojovaných účastníků bálu. Po něm už následovala volná zábava. K poslechu i tanci hrála Cimbálová muzika Ocún z nedalekých Vizovic.
V jednu chvíli se zaplněný sál stal svědkem premiéry tanečního souboru Vizovjánek. Nechyběly ani dospělácké hry v podobě tanců ogarů v náručí s cérkami, tragač a další, do nichž se zapojili nejen krojovaní. Jedním z vrcholů večera se pak stal tanec, při němž se taneční páry snažily strhávat papírové holubice připevněné na stropě nad parketem.
Tradiční valašské tance a hry však nebyly jediným, co se vztahovalo ke zvykosloví Liptálských tanečních večerů. Totéž se totiž dá napsat i o tombole, která letos čítala na 300 cen.
„Řadu z nich představovaly výhry například v podobě pytle brambor či mouky, dřevěných hrábí, slivovice, medu, ořechů, ale také třeba živého králíka,“ zmínila se místopředsedkyně Folklorního sdružení Lipta Liptál Miroslava Jakubová.
Valašskému deníku prozradila jedno tajemství. „Od příštího roku se s Valašským bálem vrátíme tam, kde před pětasedmdesáti lety svou tradici zahájil do hospody U Klesků. Ne že by se nám v kulturním zařízení nelíbilo. Ale bál a uvedená hospoda k sobě prostě patří,“ zmínila místopředsedkyně. Podle ní letošní liptálský bál svůj smysl bezezbytku splnil. „Pro nás je nejdůležitější spokojený a utancovaný Valach. A to se nám podle mého názoru opět povedlo,“ dodala Miroslava Jakubová.
Důstojnost a spokojenost se zahájením liptálských folklorních jubileí dokladovali také návštěvníci bálu.
„Nejsem tu poprvé a bude-li možnost, budu se vracet co nejdéle. S takovou atmosférou se na žádné jiné tancovačce nesetkáte,“ vyjádřila svůj názor Miriam Kamelandrová ze Vsetína.
