K práci v restauraci jej přitom podle vlastních slov přivedla náhoda.

„Hrávali jsme tehdy volejbal v Sokole Hrabůvka. Tam bývala taková stará klubovna a kamarád z volejbalu mi říkal: Miro, pronajmeme si tu místnost a uděláme z toho hospodu. A tak se i stalo,“ vzpomíná hospodský na své začátky v oboru.

V roce 1998 se přestěhoval na Vsetín, kde poté dvanáct let provozoval billiard klub v Lidovém domě v centru města. Další rok pak hospůdku Eso ve Sportovní hale Na Lapači.

Odtud už se přesunul do svého nynějšího působiště – na sousední zimní stadion Na Lapači. Hospodu, která je odnepaměti součástí vsetínského hokejového stánku, přebudoval na Music Club Lapač.

„Když jsme sem přišli, příliš to tady nefungovalo. Vsetínský klub skončil v extralize a spadl až do druhé ligy. Tady dřív každý provozovatel žil právě především z hokeje. Za časů extraligy tady bývalo narváno, lidé se chodili dívat i na tréninky,“ popisuje Miroslav Vokulič.

S pádem klubu z nejvyšší soutěže však lidí ubylo a v hospodě na stadionu se začal střídat jeden provozovatel za druhým. Bylo třeba nespoléhat se jen na návštěvníky hokejových utkání.

Miroslav Vokulič se tedy vydal jiným směrem a dříve především hokejovou hospodu vybavil pódiem pro muzikanty a předělal ji na hudební klub. Začal zvát kapely z regionu i známé interprety z celé republiky i Slovenska.

„Zahrál si tady Abraxas, Luboš Pospíšil, Honza Hrubý, Láďa Merta, Tomáš Kočko, Fleret nebo skvělý slovenský muzikant Edo Klena,“ vyjmenovává některé z řady interpretů.

Dalším důležitým krokem bylo zřízení velké venkovní zahrádky, kterou si přes léto mohou užít i rodiny s dětmi. Určitou dobu se v hospodě také denně vařilo, ale provozování kuchyně se ukázalo jako nevýhodné. Částečně kvůli odlehlejší poloze od centra města a také kvůli absenci firem v blízkém okolí, odkud by lidé mohli na obědy chodit.

Jako mnohem úspěšnější se tak ukázaly jednorázové gastro a tematické akce především o víkendech.

„Pravidelně udíme ve vlastní udírně, děláme velikonoční menu, husí hody, rybí, zabijačkové či žebírkové hody, grilujeme. Pro děti pořádáme dětské dny nebo loučení s prázdninami,“ vyjmenovává některé z akcí Miroslav Vokulič.

Oblíbený je také letní víkend malých pivovarů s ochutnávkou pivních speciálů a samozřejmě i hudebním programem. Ten letošní se uskuteční ve dnech 22. až 24. července.

V posledních dvou letech samozřejmě hospůdku výrazně přibrzdil koronavirus a s ním spojené uzavírání gastro provozů a další omezení. S pokrytím nejnutnějších nákladů naštěstí pomohl kompenzační bonus a příspěvek na nájem.

„Naštěstí nemáme žádné dluhy. Přežili jsme, aniž bychom museli sahat do rezerv,“ ohlíží se Vokulič.

Poslední měsíce jsou však podle něj ještě složitější, než tomu bylo před rokem.

„I když není zavřeno, omezení platila a lidé nechodili. Všechny plánované akce jsme rušili. Například na prosinec jsme měli domluvených osmnáct firemních akcí – konaly se tři. Za prosinec a leden jsme na nule. Nevydělali jsme nic,“ říká hospodský.

Ale s blížícím se jarem optimismus úplně neztrácí. Byť zároveň zůstává realistou.

„Od března nám znovu začínají akce. Omezení už nejsou taková. Už to ale nikdy nebude takové, jako dřív. Lidé už tolik do hospody chodit nebudou. Zvykli si být doma i finance budou chybět, když se všechno zdražuje,“ míní Vokulič.

Koncertní sezonu zahájí v březnu některá z regionálních kapel, na začátku dubna se představí vizovický Fleret. Domlouvá se také vystoupení Tomáše Kočka, který představí písničky z nového alba.

„V březnu také pořádáme pravidelné retro MDŽ. Každá dívka či žena dostane klasický karafiát, pouštíme jen retro písničky z 60. až 80. let,“ zve na nejbližší program Miroslav Vokulič.

A už spřádá i plány na úvod příštího roku. To bude mít totiž Music Club Lapač desáté výročí fungování. Leden a únor bude patřit oslavám spojeným s řadou koncertů.