Bývalý rektor Zima chce na Hrad: Každý národ se má bránit. I se zbraní v ruce

Nacházíme se v areálu ústavu, který v roce 1883 založil ukrajinský lékař a vědec Jan Horbaczewski. Připomínáte si to nyní v souvislosti s válkou intenzivněji?
Profesora Horbaczewského si připomínáme velmi často. Máme tady v ústavu jeho bustu i pracovní stůl. Narodil se nedaleko Ternopilu, s jehož lékařskou univerzitou spolupracujeme a s tamními kolegy jsme v kontaktu i v současnosti. Profesor Horbaczewski vystudoval a působil na Vídeňské univerzitě, odkud byl povolán na českou lékařskou fakultu při rozdělení univerzity na českou a německou. Napsal první učebnici lučby lékařské, byl rektorem Svobodné ukrajinské univerzity v Praze v meziválečném období a v Praze také zemřel.

Asi i vy jste si kladl otázku, co by nyní říkal na ruskou invazi na Ukrajinu. Překvapilo by ho to? A co vás, čekal jste něco takového?
Nic takového jsem si nepřipustil až do 24. února letošního roku, protože je to šílená věc. V těchto dnech si připomínáme hrdinství československých parašutistů a jejich domácích spolupracovníků, kteří zbavili svět Reinharda Heydricha, člověka s plány na vyhlazení Židů i Čechů. Kdyby nebyl zastaven, jeho zvrácenosti by postihly řadu dalších zemí a národů a národností. Myslel jsem si, že po hrůzách druhé světové války, ale také balkánských válkách budou konflikty v Evropě řešeny mírovou cestou, diplomatickými nástroji. Bohužel šokující ruský útok na Ukrajinu nejen mě vyvedl z omylu. Je dobře, že se obyvatelstvo semklo a pomáhá Ukrajincům prchajícím před válkou. Každý válečný konflikt postihuje nejvíc nevinné lidi a ztráta každého lidského života je tragická.

Danuše Nerudová: Nepotřebujeme prezidenta, který si chce plnit svoje sny

V posledních dnech se množí spekulace o zdravotním stavu Vladimira Putina. Prezident Zeman ho nazval šílencem, ale mluví se i o jeho uvadající fyzické kondici. Co si o tom jako lékař myslíte?
Nemohu se pouštět do spekulací, to nepatří k mé povaze a jako lékař si to ani nemohu dovolit. V médiích a na sociálních sítích se objevily diagnózy, které snad zahrnují všechny nemoci neurologickými a nádorovými počínaje a nemocemi štítné žlázy konče. Ve skutečnosti nikdo z nás zdravotní stav prezidenta Putina nezná. Proto bych něčím takovým válku rozhodně nevysvětloval. Napadení Ukrajiny vnímám jako projev mocenských zájmů Ruska.

Vzpomněl jste osmdesáté výročí atentátu na Heydricha. V těchto dnech také soud povolil obnovení procesu s generálem Syrovým a bývalým premiérem Rudolfem Beranem. Vrací se tak otázka, zda se tehdy Československo mělo vzepřít a bránit se. Třeba tak, jak to nyní vidíme na Ukrajině.
Každý národ má svoji zemi bránit, politicky i se zbraní v ruce. Před 84 lety to ale bylo těžké, byť odhodlání lidí bylo veliké. Oba moji dědové byli při mobilizaci na opevněních a byli připraveni na obranu vlasti. Víme ovšem také to, že naši spojenci nás v Mnichově obětovali v iluzi dohody s agresorem. Kdybych to promítl na dnešní dobu, je přece zřejmé, že Ukrajinci tak statečně vzdorují nepříteli též proto, že jim Západ masivně pomáhá.

Česká republika patří v Evropě k lídrům této pomoci, jak zmínil i americký ministr obrany Austin. Přijala zároveň na 360 tisíc uprchlíků, rodiny jim poskytují bydliště, děti se zapojují do výuky. Co to o Češích vypovídá?
Je vidět, že občané České republiky se umějí v kritických situacích semknout a reálně pomoci lidem, kterým se stalo neštěstí nebo je jim ubližováno. Zavzpomínejme na povodně před dvaceti lety nebo na loňské tornádo na jižní Moravě. Teď tu je obrovské množství žen a dětí, které prchají před válkou, a Češi, Moravané a Slezané jim ochotně nabídli pomocnou ruku i svá obydlí. Když je to nutné, málokdo stojí bokem. Vidím to i na dobrovolnické činnosti studentů. Sám pomáhám nadaci Děti Ukrajiny, kterou jsme asi během čtyř dnů založili, aby se ukrajinské děti mohly ihned začlenit do výuky v ukrajinštině a být se svými vrstevníky.

Na druhou stranu kumulace uprchlické, energetické krize a všeobecného zdražování vnáší do společnosti napětí. Měli by se politici v takových dobách víc snažit komunikovat a situaci zklidňovat?
Zapomněla jste ještě na dva roky trvající covidovou pandemii, která měla a má značné zdravotní, sociální a ekonomické dopady. Řada lidí přišla o své živnosti, žáci nechodili mnoho měsíců do školy. Jde tedy o souběh složitých situací a lidé v čele státu, krajů, měst a důležitých institucí musejí dělat všechno pro to, aby je řešili, naslouchali lidem a vysvětlovali svoje kroky občanům. Jsme ve stavu, kdy zhruba čtvrtina až třetina lidí je ve velké nejistotě kvůli rostoucím cenám energií a potravin. Proto by vláda měla daleko aktivněji a srozumitelněji vysvětlovat, jaká opatření dělá, aby napětí ve společnosti zklidnila. Jednou z hlavních rolí politiků je společnost spojovat, zakopávat příkopy a ne je hloubit. Předpokladem je, že budou schopni povznést se nad stranické spory.

Většina Rusů věří v imperiální Rusko, říká Tomáš Pojar

Podle vás středopravicová Fialova vláda, která si klade za hlavní cíl stabilizaci veřejných financí, v tomto směru nedělá dost?
Snaží se, ale měla by se snažit víc. Možná něco dělá, ale mnoho lidí o tom neví, takže pak to ztrácí efekt. Opozice nabízí jednoduché recepty, jenže ty často vedou do pekla. Vzpomeňte si, co se dělo za covidu, kdy přicházela omezení typu zavření všech lidí doma včetně zákazu chodit v noci ven, čímž jsme měli virus zahnat. Byla to chyba a já vždy budu proti extrémním řešením, která mohou vypadat jednoduše, ale často nevedou k cíli.

Myslíte plošná opatření?
Ne, tím myslím lpění na dogmatech. Když je tady třetina lidí, která má problém zaplatit nájem a vyžít s měsíčním platem, pak je nutné opustit mantru nulového státního dluhu. Zažil jsem dobu, kdy se jednalo o zvýšení rozpočtu vysokých škol o jednu miliardu. Tehdy byl státní deficit asi čtyřicet miliard, ale přesto to byl obrovský boj. Teď je schodek 280 miliard a pořád je náš poměr zadlužení k HDP jeden z nejnižších v Evropě, mohli by nám závidět Francouzi, Italové, Španělé. V tuto chvíli bych tedy nadřadil zájem občanů nad ideologické dogma co nejnižšího státního deficitu. Nebál bych se ani otevřít téma snížení DPH na základní potraviny, energie a pohonné hmoty. Stát by si tím sice snížil příjem, ale lidem by umožnil důstojně žít.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připustil, že vláda musí hledat rovnováhu mezi sociálním smírem a krocením dluhu. Všechna vámi zmíněná opatření by ho však dál zvyšovala. Navíc by to byla odložená drahota, šlo by jen o přechodné zlevnění. 
To už by ale mohla být lepší situace. 

Nebo také horší.
I to je možné, ale svízelná situace domácností se musí řešit teď, kdy klíčové komodity zdražily o desítky procent, a zdá se, že to ještě není konec. Vláda přece nemůže čekat, až si lidé nebudou moci koupit základní potraviny a odstřihnou je od plynu a elektřiny kvůli nezaplaceným složenkám. Z čeho to mají platit? Bude se čekat na nepokoje? Politici musejí pracovat, vysvětlovat své postupy a zklidňovat situaci.

Chová se tak prezident Miloš Zeman?
Určitě ne, protože společnost rozděluje, a to už mnoho let. Neslyšel jsem ani žádné jeho zásadní vyjádření k ekonomické situaci lidí, která se dramaticky zhoršuje.

Jak čí. Kancléř Vratislav Mynář si loni přišel na 1 955 488 korun hrubého. K tomu dostal na odměnách dalších 691 tisíc korun. Jak to asi působí na lidi, kteří mají po zaplacení bydlení sto korun na den?
Špatně. Stejně jako vyjádření některých politiků, aby si občané utáhli opasky. Pokud něco takového požadují od lidí, měli by jít příkladem a snížit si platy. Třeba dočasně, aby to vyznělo jako gesto solidarity.

Biskup Tomáš Holub: Kolektivní vina vede vždy do pekel

Dlouhá léta se pohybujete v akademickém prostředí, ale přesto jste se stal široce známým až ve chvíli, kdy jste byl jmenován šéfem lékařského konzilia prezidenta Zemana. Byla to vyhrocená situace těsně po sněmovních volbách. Jak se na toto období zpětně díváte?
Lékař musí ke každému pacientovi přistupovat stejně. Tehdy mne a další odborníky kolegové z Ústřední vojenské nemocnice požádali o posouzení jejich léčebného postupu. To je ale naprosto běžná věc, konzilia se v nemocnicích scházejí každý den, akorát bez mediálního zájmu. Připouštím ale, že to byla vyhrocená situace, rojily se spekulace, bylo těsně po volbách. O to víc k tomu člověk musel přistupovat s chladnou hlavou, využít své lékařské znalosti a zkušenosti, objektivně informovat veřejnost.

Ptala jsem se proto, že v souvislosti s hospitalizací Miloš Zeman zařadil mezi své nepřátele šéfa Senátu Miloše Vystrčila a kvůli malé empatii a výrokům na Mynářovu adresu se zlobí na Andreje Babiše. V minulosti jste se ovšem prezidentovi postavil i vy. Solidárně jste nechodil na oslavy státního svátku na Pražský hrad, a dokonce jste se za Univerzitu Karlovu s Hradem soudil. Nebyl to problém při Zemanově léčbě?
Absolutně ne. Pan inženýr Miloš Zeman, který v té době vykonával funkci prezidenta republiky, byl pro mne stejným pacientem jako každý jiný.

Chápu, ale určitě jste si o tom povídali. Nevyčítal vám to?
O tom jsme spolu vůbec nemluvili. Pan prezident Zeman přišel na moji rektorskou inauguraci v roce 2014, pak jsme se spíš míjeli. Řada politiků vykládá, že bude prezidenta žalovat, ale já jsem to jako rektor opravdu udělal. Jménem univerzity jsem na něj podal žalobu kvůli nejmenování dvou profesorů, kteří prošli řádným procesem na vědecké radě. Opakovaně jsme ty spory vyhráli, ale točí se to pořád dokola jako kafemlýnek. Teď to zamrzlo u Městského soudu v Praze.

Toto beru jako spor dvou institucí o výklad zákona. Pokud všechny legislativní náležitosti byly splněny a odborná univerzitní komunita řekla, že dotyčný uchazeč splnil kritéria na jmenování profesorem, může do toho prezident zasáhnout? V demokratické společnosti to musí vyložit soud. V minulých rozsudcích nám dal za pravdu. Představte si, že zkušební komise vám vydá řidičské oprávnění a správní úředník by to zarazil, protože se mu z nějakých důvodů nelíbíte. Tak to asi fungovat nemůže.

Když prezident Zeman udělil milost šéfovi lánské obory Balákovi, ústavu neporušil, ale vzbudil tím nevoli veřejnosti, právnické obce i politiků. Měla by se tak chovat hlava státu?
Ústava umožňuje prezidentovi udělit milost, aby mohl zmírnit tvrdost zákona. Dovedu si to tedy představit u ženy vychovávající malé děti, u smrtelně nemocné osoby. Mělo by se také přihlížet k tomu, jaký život odsouzený žil a co spáchal. Pokud mi je známo, tady šlo o klasickou majetkovou trestnou činnost a zdravého člověka, takže to nebyl dobrý signál do společnosti.

Uchazečů o Pražský hrad přibývá. O voliče bojuje i teolog a bývalý farář

Budete kandidovat na prezidenta republiky?
Ano. Po určitém váhání a hlavně po setkání s mnoha přáteli a lidmi z celé republiky jsem se rozhodl, že se zeptám občanů, zda mě v kandidatuře podpoří. Celý život jako lékař pomáhám lidem, učím a předávám studentům své znalosti. Vedl jsem Lékařskou fakultu i Univerzitu Karlovu, získal zkušenosti v zahraničí. Chci proto své služby nabídnout společnosti s tím, že je třeba spojovat a představit vizi spokojené, bezpečné země bez extrémů.

Neboli když je jeden emeritní rektor premiérem, proč by druhý nemohl být prezidentem? Kdo vás podporuje?
Známí, přátelé. Uvidíme, kolik občanů se přidá.

Z knihy Lékař zdravého rozumu jsem získala dojem, že slova chvály má pro vás skoro každý, kdo se počítá k vědecké, lékařské, umělecké, politické či sportovní elitě. Uvažujete i o podpoře poslanců či senátorů?
S politiky se setkávám mnoho let, ale v přímé volbě jde o vůli občanů. Chci být nezávislý kandidát.

Pětikoalice zatím velmi váhá s výběrem kandidáta, a tak mě napadlo, zda byste to nemohl být třeba vy. Jana Černochová o vás napsala, že jste velmi inspirativní muž a má radost, že se vaše životy už více než dvacet let protínají. Petr Gazdík vás má za upřímného, laskavého člověka a výraznou osobnost. Přál byste si, aby vás vládní strany podpořily?
To je spíš otázka na ně. Ale určitě se s vládními politiky setkám. S Janou Černochovou se opravdu známe mnoho let, jsme vinohradští patrioti. Chodil jsem na ZDŠ Na Smetance, na gymnázium Botičská, na 1. lékařskou fakultu, teď sedím u Karlova náměstí. Jen na osm let jsem si odskočil na rektorát v Praze 1. Ale věřte mi, že znám spoustu lidí na Moravě nebo v Plzeňském a Ústeckém kraji, kde mám chalupu.

Profesor Petr Konvalinka: V energetice budou chybět tisíce lidí

Zkusit to u vládních politiků můžete, ale Petr Fiala či Marek Benda by vám asi neodpustili škraloup v podobě členství v KSČ. Koneckonců vadí jim to i u generála Petra Pavla. Jak se s tím budete v kampani vypořádávat?
Všichni vědí, že jsem byl členem komunistické strany, nikdy jsem to netajil. Přesto jsem byl zvolen děkanem a rektorem. Je to šestiletý úsek mého života z 56 let. Minulost změnit nelze, je třeba dívat se na přítomnost a budoucnost. Posoudit to musejí občané.

Při inauguraci vaší nástupkyně Mileny Králíčkové jste připomněl citát Karla IV.: „Šťastný je ten, koho soumrak i svítání nalézají při práci, jež mu přísluší, ten, kdo koná dobro a brání zlu, dokud žije na světě.“ Naplňujete ho svým životem?
Řekl bych, že ho hodně naplňuji. Určitě prací a snahou lidem pomáhat.

Také jste uvedl: „Buďme otevření, buďme poctiví vůči sobě samotným i vůči všem ostatním, nenechme se svázat limitujícími pouty politické korektnosti ani dalšími diktáty doby.“ Co se vám nelíbí na politické korektnosti a jaký diktát doby jste měl na mysli?
Teď se pořád mluví o inflaci, ale proč? Je to prostě zdražování. A zvládnout ho lze okamžitou pomocí, ne čekáním na průšvih. Medicína mě naučila dělat preventivní kroky a eliminovat riziko. Věci se mají říkat otevřeně, jasně a na rovinu.

Proto jste v roce 2020 podepsal Výzvu 11 osobností Univerzity Karlovy k návratu k normálnímu životu a nepřehánění proticovidových opatření?
Nemám rád extrémy. Jaký smysl mělo pohybovat se v lese v roušce či v noci nevycházet ven? Teď se tomu smějeme, ale tehdy to byla realita. Kdyby někdo s chladnou hlavou řekl, že je to nesmysl a nebude to fungovat, asi by takové nařízení nevzniklo. Mně se třeba vytýkal názor, že se imunita získá proděláním choroby. Ale to je přece základní medicínská poučka imunologie. Podívejme se, která země z toho nakonec vyšla nejlépe. Vypadá to na Švédsko, jež věřilo svým občanům a nepřijímalo drakonická opatření. Je nesmysl zavírat lidi doma a zakazovat jim pohyb venku, aby se vyhubil vir, který vyhubit nelze. Je a bude tu s námi. Cestou z toho ven je očkování, které jsem vždy propagoval. Ano, říkal jsem, ať nejdříve podáváme vakcíny seniorům a rizikovým skupinám.

Středula oznámil kandidaturu na prezidenta. Chce se ucházet o podporu lidí

Zapojit se do seriózního souboje o Pražský hrad je odvážné, protože vyhrát může jen jeden. Nepřekvapují mě proto vaše slova: „Bez odvahy by nebylo vizionářů ani lidí projevujících ji vždy, za všech okolností a bez ohledu na nepříjemnosti a rizika, jež z toho plynou.“ Jde o charakteristiku, která by hlavě státu neměla chybět?
Určitě ano. Prezident se nesmí bát a musí umět komunikovat, setkávat se s občany i politiky. Problémy se musejí řešit při společném jednání. Je třeba mít vizi a za ní si stát, neměnit názory, protože pak vám lidé nemohou rozumět a nevede to k ničemu dobrému.

Ve zmíněné knize skoro všichni zmiňují nejen vaši energii, houževnatost a manažerské schopnosti, ale také fakt, že umíte skoro všechno zařídit. Nezavání to trochu českým zlozvykem zvaným jánabráchismus?
To by byla velká zkratka a já jsem to tak nikdy nevnímal. Strašně jednoduché je říci, že něco nejde. Svým spolupracovníkům jsem vždycky kladl na srdce, že tu nejsou od toho, aby mi zdůvodnili, proč něco nejde, ale od toho, aby vymysleli, jak se to udělá. Hledat řešení, to je moje zásada. Když se chce, většinou to jde. Někdy je na cestě plno překážek, trvá to dlouho a musí se to zkoušet znovu. A občas to opravdu zařídit nelze. Pak je nutné to říct rovnou, včas a nekličkovat.