Jak to všechno začalo? Na samém začátku byla záliba dvou společníků a kamarádů v pojídání zmrzliny. Hlavně té v Itálii, a potom také zkoušení různých výrobců u nás. „Zmrzliny jsme si dávali opravdu všude. V parných dnech jsme objížděli okolí a jezdili po vyhlášených zmrzlinách. A přemýšleli jsme, proč je v nich takový rozdíl. Těm z vyhlášených italských zmrzlináren se přiblížily některé jen nepatrně, vypráví Tomáš Mrkos.

A tehdy přišel nápad na výrobu vlastní zmrzliny. Jelikož oba kamarádi podnikali v jiném oboru, šli nejprve na zmrzlinový kurz. „Tam jsme se dozvěděli, jak se tady v Česku vyrábí zmrzlina a co teď frčí. Na to jsme si koupili svůj první stroj na točenou zmrzlinu a udělali si malý stánek,“ popisuje jejich začátky Tomáš Mrkos. Přáli si, aby jejich zmrzlina byla co nejkvalitnější, a tak používali italské směsi na zmrzlinu.

Kvalita jim však pořad nevyhovovala. „Objeli jsme další firmy a ptali se, proč používat směsi. Když dělám vanilku, tak chci přece používat vanilku, mléko a smetanu, a ne prášek s vodou nebo pastu. Když jdu na kvalitní vyzrálý hovězí steak, tak ho taky nedělají z prášku, a proto je takový, jaký má být,“ vysvětluje zmrzlinář.

Bohužel je však většina dodavatelů a technologů přesvědčovala, že takhle to nejde. Výroba by byla dražší a zpracování surovin by zabralo mnohem více času. „Proto jsme si sbalili kufry a odjeli do Itálie učit se výrobu tradiční řemeslné zmrzliny od italských mistrů. Natěšení na samotnou výrobu jsme usedli do lavic a čtyři dny v kuse jen počítali a učili se sestavovat vlastní recepty,“ vzpomíná Tomáš.

Z koníčku podnikání

Po týdnu se vrátili domů a začal hon na dodavatele. „Sehnat dnes někoho, kdo vám dodá kvalitní suroviny, není tak úplně jednoduché,“ podotýká Tomáš Mrkos. U technologií to bylo o něco jednodušší.

„Co bylo horší, je cena pořízení všech strojů. V tom okamžiku nastal zlom, kdy se z koníčku musel stát nový podnikatelský záměr, což přišlo tak trochu vhod, jelikož jsme stávající podnikání chtěli již ukončit. Nakoupily se technologie a začalo testování. Pořad jsme poslouchali, že jsme blázni. Když například přijel dodavatel z Rakouska a viděl u nás lis na ovoce, tak jsme mu museli ukázat, jak to funguje, když lisujeme šťávu z rakytníku. Také vanilkové lusky viděla většina návštěv poprvé,“ říká Tomáš Mrkos.

Kvalita surovin především

Později odjeli znovu na kurz do Itálie, aby své znalosti prohloubili. Dnes jsou držiteli nejvyšší možné atestace na výrobu řemeslné zmrzliny. „Nepoužíváme žádné směsi ani polotovary. Své suroviny si pečlivě vybíráme. Základ pro řadu gelato — smetanové zmrzliny — si vaříme každý den z mléka, které nám vozí z nedaleké farmy, a čerstvé šlehačky. Základ poté zraje do druhého dne a až potom z něj vyrábíme zmrzlinu,“ potvrzuje Tomáš.

Pravé gelato a sorbety, které dělají, jsou bez lepku, umělého dobarvování a dochucování. „Vyrábíme i různé netradiční příchutě a speciály, ale prosazujeme hlavně tradiční chutě jako vanilka, čokoláda, pistácie, jahoda, malina, a vyplácí se to,“ dodává zmrzlinář.