Tento článek a mnoho dalších najdete také v magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde v naší placené webové verzi.

Je tu advent. A ačkoli letošní Vánoce budou z pochopitelných důvodů jiné než ty, které běžně prožíváme, něco zůstane nezměněné: v televizi pohádky, na stole cukroví, možná i nějaký ten svařák, pokud to bude alespoň částečně možné.

To je sice dnešní verze vánoční pohody, ale jinak jde vlastně o variaci na radovánky, které ve svých obrazech a ilustracích zachycoval Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice–14. prosince 1957 Praha). Znáte ale skutečně muže, jehož zimní výjevy určují, jakou verzi zimy a Vánoc považujeme za „normální“? Víte, že viděl jen na jedno oko? Že jej ocenil dokonce i Pablo Picasso? A že se jedná o jednoho z nejdůležitějších průkopníků komiksu u nás?

Dycky Hrusice

Pozdější autor ilustrací k Haškovu Švejkovi se narodil hrusickému ševci Josefu Ladovi a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské, jako nejmladší ze čtyř dětí. A právě Hrusice se mu staly osudnými. A to hned několikrát. Pro jeho dráhu byla určující příhoda, která se mu odehrála již v pouhých šesti měsících. Tehdy upadl na ševcovský nůž, poranil si oko a po zbytek života viděl jen na to druhé. Chybělo mu tak prostorové vidění, což se v jeho díle velmi zajímavým způsobem promítá.

Hned, jak začala epidemie koronaviru, vrhla jsem se na Netflix a zcela náhodně si pustila Grace a Frankie. Hodně mi to pomohlo v náladě, vzpomíná Iva Janžurová.
Poselství hvězd. Janžurová, Matásek či Preissová napsali emotivní dopisy lidem

Zrakové postižení Josefovi nezabránilo v práci na svém kreslířském umu. Již ve třinácti odešel do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací. Zda se někdy věnoval tomu prvnímu, není příliš známo. Tomu druhému se však později věnoval na vysoké úrovni v Národním divadle. O rok později vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě tak zůstal samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Což v začátcích kariéry dokázal prodat především v ilustracích pro humoristické magazíny a také v nové formě, která si získávala značný zvuk – v komiksu.

Hrusice Josef Lada ale nikdy neopustil, často se sem vracel a čerpal tu inspiraci pro svá nejslavnější díla (malby, ilustrace i komiksy).

Humorný chlapík

Za svůj vzor Lada vždy označoval Mikoláše Alše. Také on se věnoval i humoristické tvorbě, na počátku 20. století však již jeho styl působil archaicky. Lada tak podle komiksového historika Tomáše Prokůpka musel čerpat inspiraci ve svých začátcích jinde. „Své nejstarší kreslené anekdoty Lada publikoval v týdeníku Švanda dudák v roce 1905 a ve 13. čísle otiskl svůj první drobný obrázkový seriál Příhody pana Krátkozrakého, který byl datován rokem 1904,“ popisuje Prokůpek profesní začátky Josefa Lady v knize Josef Lada: Nezbedné komiksy. „Lada patřil k prvním českým autorům, kteří zkoušeli vyprávět kreslené příběhy pouze s pomocí dialogových bublin a osvobodit je od doplňkových komentářů pod obrázky,“ pokračuje Prokůpek.

Lada se chytil. Stal se přispěvatelem Humoristických listů, ve své době významného týdeníku, který se věnoval satiře i zábavě. Zde si postupně budoval výsostné postavení, což vyvrcholilo během první světové války (Lada kvůli očím nenarukoval), kdy se jeho dílo na stránkách periodika objevovalo již téměř každý týden.

Antonie Nedošínská.
Antonie Nedošinská: představitelku chápajících matek rodiče od divadla zrazovali

Hvězdou se však Lada stal až v poválečném období, kdy také přišel se svými vrcholnými díly. První z nich byl kozel Bobeš, který si premiéru odbyl v březnu roku 1922 na stránkách Českého slova. „Šprýmovné kousky s Bobešem se staly jedním z klíčových děl historie českého komiksu. Ačkoli někteří doboví kritici knize vyčítali, že je její humor příliš zlomyslný, Frantíkovy a Bobešovy příběhy měly mezi malými čtenáři velký úspěch a byly opakovaně dotiskovány,“ připomíná Tomáš Prokůpek úspěch jedné z Ladovým klíčových postav.

Švejk, Josef Švejk

Lada nemá zásluhu pouze na tom, jak vnímáme zimní pohodu. Také do velké míry určil, jak si představujeme legendu českého písemnictví – dobrého vojáka Josefa Švejka. Slavný román sice jeho autor Jaroslav Hašek nestihl dopsat, to však Josefu Ladovi nebránilo v tom, aby si právě útrapy ve světě nejslavnějšího Čecha nezvolil pro další ze svých klíčových děl.

Ladův Švejk v nedělní příloze Českého slova vycházel mezi lety 1923 a 1925 (tedy již po smrti Jaroslava Haška). Jednalo se o jakýsi hybrid mezi prózou a komiksem: na stránce vždy bylo šest Ladových obrázků a pod každým z nich poměrně rozsáhlá pasáž z Haškova románu (velmi prokráceného a také „umravněného“). Lada byl natolik sebejistý, že když došel na konec Haškova textu, který ale nenabízel konec příběhu, Švejka si po svém jednoduše dopsal. Celkem takto připravil 90 epizod, které posloužily jako zdroj pro následná vydání Švejka v češtině i dalších jazycích.

Při tvorbě prvních částí seriálu se Lada oženil s Hanou Budějickou (1888–1951) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada. Eva byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Pohádkový génius

Společně s bratry Karlem a Josefem Čapkovými, Vítězslavem Nezvalem a Vladislavem Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře. A i kdyby nevytvořil nic jiného, platilo by to pro něj za jedno jediné dílo: kocoura Mikeše. Inspirací pro kouzelné pohádky z let 1935 a 1936 o kocourovi a jeho přátelích se staly zážitky z Hrusic, kde se jejich patálie odehrávají. Lada v nich najel na moderní vlnu zvířecích komiksů, které si mohou dovolit vždy trochu více odvahy a satiry než jejich lidští protějšky.

Upoutávka na magazín Víkend
Václav Lohniský: Víc než Chocholoušek. Byl géniem vedlejších rolí

Spolu se Švejkem je právě kocour Mikeš jedním z jednoznačně nejúspěšnějších exportních artiklů české knižní produkce 20. století. A není se čemu divit. Ladův styl je sice „jednoduchý“, ale přitom je jasně rozpoznatelný a čitelný, v nejlepším slova smyslu je příjemný. A nejrůznějšími vtípky v druhém, třetím plánu se mu daří vymanit kýči.

Za svou plodnou dráhu Josef Lada vytvořil 400 až 500 maleb a neuvěřitelných 15 tisíc ilustrací.

Již za života se dočkal uznání. Stal se národním umělcem, a to již v roce 1947. Ani Hrusice ve Středočeském kraji na svého nejslavnějšího rodáka nezapomněly, v jeho letní vile z roku 1935 je dnes Památník Josefa Lady. A možná největší pochvaly se dočkal od Pabla Picassa. Asi nejslavnější a nejvlivnější umělec 20. století se při jedné výstavě českého umění zastavil u Ladova obrazu a prohlásil: „Tento umělec je jediný originální!“

Máte doma Ladu? Možná jste bohatí

V posledním desetiletí se Josefu Ladovi dostává velkého ocenění také u sběratelů výtvarného umění. Jeho obrazy se na aukcích objevují s železnou pravidelností a vyvolávací částky jsou v řádu statisíců korun. Rekordní částky za Ladovy malby přesahují hranici milionu a půl.

Přitom není tak nemožné, že byste doma nějakého Ladu v knihovně nemohli objevit. Josef Lada totiž vytvořil neuvěřitelných 15 tisíc ilustrací. Jen si dejte pozor, právě Lada se pro svůj „jednoduchý“ styl stal také předmětem zájmu padělatelů.