„Páté výročí vzniku oslavíme letos v polovině dubna,“ upřesňuje majitel René Mikulenka.

Útulná vinárna s vinotékou sídlí v domě se stoletou historií. Najednou pojme na třicet hostů, kteří mohou vybírat z bezmála čtyřiceti odrůd kvalitního lahvového vína a jedenácti odrůd vína sudového. Tuto nabídku doplňuje pro zpestření také několik vín ovocných – například rybízové se šafránem, malinové či višňové.

„Máme také vyhlášené svařené víno, které děláme podle staré receptury z karamelu. V něm se nejprve vylouhuje koření a teprve potom se vzniknuvší sirup míchá s vínem,“ popisuje Mikulenka.

Gró nabídky ale představují již zmíněná lahvová a sudová vína výhradně od českých vinařů. Vychutnat si je lze přímo na místě nebo si je odnést domů v originální láhvi případně stáčené do skleněné či PET láhve a opatřené originální etiketou Krásenské vinárny.

„Oproti jiným vinotékám jsme chtěli podchytit najednou všechny vinařské podoblasti, které v České republice jsou. Ze severních Čech je to Litoměřická a Mělnická, na jižní Moravě pak oblasti Slovácká, Velkopavlovická, Mikulovská a Znojemská. Z každé u nás představujeme a nabízíme jedno malé rodinné vinařství. Dohromady je jich tedy šest,“ popisuje René Mikulenka.

Jeho cesta k vínu vedla přes bratra a jeho rodinné vinařství Mikulenkovi založené v obci Velké Žernoseky na Litoměřicku, kam chodíval René pomáhat při výrobě vína.

„Bratr byl také jeden z prvních dodavatelů do naší vinotéky. Je zajímavé, že než založil vinařství, působil v úplně jiném oboru – pracoval jako šéf kriminálky,“ usmívá se René Mikulenka, který sám také pracuje v jiném oboru a vinotéku provozuje jako svého koníčka.

Jedna kuriózní událost se váže také k počátkům fungování Krásenské vinárny, respektive k úplně první cestě pro víno. Na okamžik se zdálo, že to bude zároveň cesta poslední.

„Převáželi jsme velkým autem tři třistalitrové nádoby sudového vína z jižní Moravy, když nás zastavili celníci,“ vypráví René. Při kontrole vyšlo najevo, že je špatně vypsaná faktura.

„Celníci nás dusili hodinu a půl, ve vzduchu visela půlmilionová pokuta,“ vzpomíná dnes už s úsměvem majitel Krásenské vinárny.

Naštěstí se nesrovnalost podařilo na místě vysvětlit a napravit.A proč se vlastně René Mikulenka stal příznivcem vína – pokud pomineme, že jej bavilo pomáhat bratrovi s jeho výrobou?

„S vínem se pojí úplně jiná kultura. Po kořalce jsou všichni agresivní a nejraději by se rvali. U piva si nepovykládáš, to všichni řvou jak tuři. Ale u vína se člověk baví úplně jinak. Je to umírněnější,“ vysvětluje René.

Aby svým hostům posezení při víně zpříjemnil, pořádá pravidelně hudební večery.

„Děláme také rodinné oslavy, firemní večírky nebo také venkovní akce. Objíždíme také obecní jarmarky či hody,“ V době koronavirových omezení, kdy bylo možné prodávat víno jen přes okénko, sklidilo úspěch i zpívání přímo ze střechy Krásenské vinárny.

Za pět let fungování si Krásenská vinárna a vinotéka vybudovala širokou a stálou klientelu.

„Poznal jsem tady za tu dobu obrovskou spoustu příjemných lidí a získal řadu nových známých. Nic z toho by ale nebylo, nebýt manželky Magdy. Dnes máme šikovné číšnice, první rok jsme se tady ale střídali po práci se ženou jen my dva. Bez ní bych to nezvládl,“ říká René Mikulenka.