Třiatřicetiletý muž si poprvé po pěti letech vyslechl slovo vinen. Zatím třikrát po sobě jej totiž kvůli nedostatku důkazů brněnský krajský soud osvobodil. Tam se případ doposud projednával, protože ve Zlíně nebyla v době spáchání činu pobočka krajského soudu.

Po druhém dovolání Nejvyššího státního zastupitelství k Nejvyššímu soudu se senát rozhodl kauzu odebrat brněnské soudkyni Haně Zoubkové a spis se dostal do Zlína do rukou předsedkyně senátu Ivetě Šperlichové. Tam se projednával už v listopadu a právě v pondělí 25. ledna, kdy padl rozsudek. Proti němu se Martin F. odvolal.

Co se v bytě stalo

K brutálnímu činu došlo večer 3. května roku 2005 v panelovém době v místní části Zlína Prštném. Vrah ženu nejprve několikrát uhodil, pak jí škrtil a nakonec podřezal hrdlo. Tělo pak zabalil do deky, na hlavu a nohy ženy dal igelitové pytle, které převázal motouzem a nakonec jí ukryl do úložného prostoru postele v ložnici. Takto jí za dva dny objevil manžel zemřelé, který se vrátil ze služební cesty.

Z celého činu byl podezřelý a pak i obviněný jediný člověk, a to syn zavražděné, Martin F. Tomu však krajský soud v Brně třikrát vinu kvůli nedostatku důkazů neprokázal.

Martin F.: už jsem ji doma našel mrtvou

Sám obžalovaný od počátku tvrdil, že matku nezabil. „Potřeboval jsem peníze. Měl jsem u ní schovaných sto euro, které jsem potřeboval na zaplacení dluhu z automatů. Odmítla mi je dát, tak jsme se pohádali. Nakonec mi je stejně dala a já jel do Zlína na hotel Moskva. Tam sem si koupil cigarety a taxíkem jsem jel zpět k ní pro jídlo. V té době ho ještě neměla dovařené,“ popisoval u předchozích soudů muž.

V Prštném se prý asi přes hodinu procházel a teprve kolem deváté šel znovu k matce. „Dveře byly otevřené. Já neměl klíče. Vešel jsem dovnitř a viděl, že v předsíni chybí koberec. Volal jsem na ni, ale nikdo neodpovídal. Procházel jsem byt a v ložnici uviděl pootevřenou postel. Nahlédl jsem do ní a uviděl tam ležet matku zabalenou v dece. Pootočil jsem jí hlavu, měla podřezané hradlo. Šel jsem zvracet na záchod,“ vyprávěl dále Martin F.

Prý v tu chvíli zpanikařil, protože se bál, že ho budou policisté z vraždy podezřívat. Vzal proto z domu trezor, kde měly být peníze, kabelu matky i s mobilem a její vůz. S ním odjel do herny, kde celou noc hrál na automatech a pak do Prahy, kde si vyřídil vízum do Běloruska. Tam jej na základě mezinárodního zatykače zadržela policie. U domu, kde byl muž zatčen, se našly zahrabané doklady zemřelé ženy.

To, že tělo jeho matky ale bylo po nálezu zabalené i do igelitu a ne jen do deky, vysvětloval obžalovaný tak, že se zřejmě vrah vrátil na místo činu.

Ženu našel její manžel zastlanou

Mrtvé tělo objevil až dva dny na to její manžel, který se vrátil ze služební cesty. „Manželka nebyla doma. Nezvedala mi ani mobil. Pak byl hluchý. Ani můj starší syno ní nic nevěděl. Šel jsem spát a druhý den ráno se stavil k ní do práce. Tam mi řekli, že už druhý den o ní nikdo nic neví. Opět jsem jel domů,“ tvrdil manžel zemřelé.

V bytě si pak všiml, že chybí koberec, na věšáku není jeho riflová bunda, šedé tričko a že auto jeho ženy není před domem. „Pak jsem uviděl pootevřenou postel. Ze zvědavosti ji otevřel a uviděl její tělo zabalené do dek a igelitu. Asi jsem omdlel hrůzou. Pak volal policii,“ dokončil své vyprávění vdovec.

On sám je přesvědčený, že jeho ženu zabil jejich syn. „Mohl to být jen ten, kdo znal perfektně naši domácnost, kdo věděl, že igelitové pytle máme ve spíži a provazy ve skříni na záchodě. Doma byl naprostý pořádek,“ tvrdil otec Martina F.

Lidé v domě slyšeli hádku muže a ženy

Sousedé z domu, kde se vraždilo, tvrdili, že se žena kolem sedmé hodiny večer s někým hádala v bytě na chodbě. Podle jejich výpovědí měla dokonce volat: Nech mě, nech mě. Mladý mužský hlas jí prý zase nabádal, aby nekřičela.

A právě tento čas byl podle soudkyně Šperlichové tím, kdy došlo k vraždě. „Taxikář na něj čekal téměř tři čtvrtě hodiny. Pokud by si jen dojel pro peníze, netrvalo by to tak dlouho. Žena navíc byla nalezena ve spodním prádle. Musela tedy otevřít tomu, koho znala a navíc si s ním i tykala. Dveře ani zámek poškozené nebyly,“ vysvětlovala při rozsudku soudkyně.

Soudkyně: je to zavrženíhodný čin

Podle ní rozhodně člověk v panice taky nebere cíleně peníze, mobil a platební karty a neuteče do Běloruska. „V takovém stavu by jen člověk těžko odjel do restaurace, kde by pil a hrál automaty. I svědci potvrdili, že působil naprosto klidně,“ podotkla Šperlichová.

Podle jejího závěru se po odchodu z herny Martin F. ještě do bytu musel v noci vrátit a schovat tělo. „Žena totiž měla na zádech a hrudníku posmrtné skvrny. Ty ale vznikají nejdříve za šest hodin po úmrtí. Tělo bylo v posteli na břiše. Musela tedy ještě nejméně šest hodin ležet na zádech v předsíni,“ sdělila dál soudkyně.

Obhájce obžalovaného sice upozorňoval na fakt, že na těle zemřelé byly nalezeny cizí chlupy a cizí DNA na provazu, kterým byla převázána. Ty se tam však podle Šperlichové dostaly zřejmě z deky, na níž sedávala návštěva.

„Jednal chladnokrevně s cílem získat peníze. Je to zavrženíhodný čin, kdy pro pár tisícovek zabije svou matku. Člověka, který jej měl navíc rád. Nikdy svého činu nelitoval, a to ani s odstupem času,“ uzavřela soudkyně vysvětlení svého rozhodnutí.

Případ však putuje i po čtvrté k Vrchnímu soudu do Olomouce. Martin F. se totiž na místě odvolal.