Šedesát procent z celkových tří tisíc. I když se to nezdá, tak tolik žen vykonává funkci soudce v České republice. Bohužel, zejména na soudech nižšího stupně.

Na Okresním soudu ve Zlíně pracuje  podle informací soudce a tiskového mluvčího Davida Kolumbera v současné době deset žen. Podle mluvčí Krajského soudu Brno (KS Brno) má zlínská pobočka ve funkci soudkyň pět.

„Z toho tři působí na občanskoprávním úseku a dvě na trestním úseku,“ doplnila za KS Brno mluvčí Miroslava Klusová.

Profesi, do které jsou vybíráni jen ti nejlepší, si zvolila také čtyřiačtyřicetiletá Bronislava Tinklová.

„Působila jsem ještě v době studia i po jeho ukončení v advokátní kanceláři. Vždy jsem pracovala tak, abych hájila oprávněné zájmy klienta. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem schopná zastoupit klienta tak, že z kauzy vyjde co nejlépe. To ale podle mne nebyla ta spravedlnost, jaká má být. A to byl ten impuls, kdy jsem si řekla, že tohle nechci, že pro toto jsem nestudovala,“ prozradila, co vedlo k jejímu rozhodnutí stát se soudkyní.

Ještě na začátku prázdnin chybělo na zlínském Okresním soudu sedm soudců. Nově byl v září jmenován soudcem Petr Prokopius. Zároveň zamířila na Okresní soud Kroměříž další soudkyně – Iva Opletalová.

STÁT SE SOUDCEM? NIC JEDNODUCHÉHO

Přestože se soudy potýkají s nedostatkem soudců, dočkat se jmenování do této funkce není v Česku jednoduché. Podle Bronislavy Tinklové jsou na tuto pozici vybíráni vysoce kvalifikovaní a zkušení lidé, ti nejlepší z nejlepších.

Po ukončení právnické fakulty a odpracované praxi musí složit justiční zkoušky, projít výběrovým řízením i psychotesty. Poté přichází na řadu návrh dotyčného uchazeče, který se odevzdává na vládu. Ta ještě prověřuje všechny materiály.

„Například se zabývají tím, jestli žadatel zvládl psychotesty nebo je neopakoval. Ne každý je totiž udělá napoprvé. Čili jestli například tato nuance, nezabrání jmenování,“ připomněla zlínská soudkyně.

Soudci musí kromě znalostí vykazovat i vysoké rozhodovací schopnosti a vysokou odolnost vůči stresu. V jednací síni jsou podle slov Bronislavy Tinklové i dvakrát týdně. Někdy více než 12 hodin.

„V rámci jednání přicházejí procesní návrhy, hmotně právní návrhy, na které musíme být schopni v několika vteřinách reagovat. A to správně. Každá strana chce, aby bylo rozhodnuto v její prospěch. Je to vysoce konfliktní prostředí s tím, že na rozdíl od advokátů nemůžeme odmítnout "klienta",“ připomněla soudkyně.

Podle Bronislavy Tinklové musí být soudci schopni přidělené kauzy zvládnout ve větším množství. Měla i období, kdy jí bylo přiděleno více než sto věcí měsíčně.