Nevinně odsouzený muž žádá soud pro policisty

Podle policistů oba muži zákona stáli na cestě, Jaroslav Odstrčil na ně najížděl autem, oni vystřelili nejprve varovný výstřel, pak museli před autem uskočit a až následně spustili palbu na auto. Podle Odstrčilovy verze policisté na cestě vůbec nestáli, tudíž je nijak ohrozit nemohl, střílet do auta začali zezadu a bez varovných výstřelů.

A protože byla silná bouřka a motor auta byl hlasitý, Jaroslav Odstrčil střelbu zaznamenal teprve tehdy, kdy mu kulka prolétla těsně vedle hlavy a zasáhla čelní sklo vozu.

Tři roky za mřížemi

Okresní soud v Kroměříži nejprve Jaroslava Odstrčila zprostil obžaloby ze zločinu násilí proti úřední osobě (tedy rozhodl, že na policisty autem nenajížděl), po odvolání státního zástupce se ale soud v Kroměříži musel případem zabývat znovu. Tentokrát od něj Odstrčil odešel s trestem odnětí svobody na tři a půl roku. Tento trest mu krajský soud ve Zlíně zvýšil na šest let.  Jaroslav Odstrčil se nevzdával a zkusil dovolání k Nejvyššímu soudu, u něhož ale také neuspěl. Zatímco si odpykával trest, usiloval všemi možnými prostředky k očištění svého jména. V říjnu roku 2014, tedy po uplynutí poloviny trestu, byl z vězení podmínečně propuštěn.

Znovu u soudu

Tehdy začal se svým advokátem usilovat o obnovu procesu. Zajistil si znalecký posudek ohledně poškození čelního skla u jeho auta a balistickou expertízu střelby policistů.  S těmito důkazními dokumenty se mu podařilo na české poměry něco málo vídaného – okresní soud zrušil původní rozsudek a povolil obnovu řízení.

Nový soud pak v čele s předsedkyní soudního senátu Jarmilou Pavlátovou rozhodl přesně tak, jako na počátku celé kauzy: v únoru roku 2017 zprostil Jaroslava Odstrčila obžaloby ze zločinu násilí proti úřední osobě a byl uznán vinným pouze z původního skutku – totiž že řídil bez řidičského oprávnění.

Součástí rozsudku je dost obšírné odůvodnění, z nějž mimo jiné vyplývá, že „nebylo prokázáno, že by obžalovaný na policejní hlídku svým vozidlem najížděl, neboť výpověď svědků – zasahujících policistů, je zcela nevěrohodná, rozporuplná a v rozporu se znaleckým posudkem z oboru balistiky a s listinnými důkazy.“

Také díky tomuto rozsudku se Jaroslav Odstrčil odhodlal ihned po skončení soudu podat trestní oznámení na policisty  Aleše D. a Martina V. kvůli křivé výpovědi a zneužití policejní pravomoci.

Případ zatím odložen

Odstrčilovo trestní oznámení ovšem už dvakrát odložila Generální inspekce bezpečnostní sborů, a následnou stížnost dvakrát zamítl dozorující krajský státní zástupce Martin Malůš. Při prvním zamítnutí ale Odstrčil uspěl s podnětem k výkonu dohledu nad postupem krajského státního zastupitelství, Martin Malůš se tudíž musel případem zabývat opakovaně.

Na podzim podal Jaroslav Odstrčil u Vrchního státního zastupitelství stejný podnět k výkonu dohledu, který může zastupitelství buď odložit jako nedůvodný, může ale také krajskému státnímu zastupitelství uložit, aby doplnilo prověřování, nebo aby učinilo jiné rozhodnutí ve věci.

"Vrchní státní zastupitelství v Olomouci přezkoumává rozhodnutí naposled ve věci učiněné, a to v návaznosti na postup policejního orgánu GIBS a následné rozhodnutí státního zástupce uvedeného krajského státního zastupitelství, přičemž kromě spisového materiálu shromážděného uvedenými orgány činnými v trestním řízení byl vyžádán vrchním státním zastupitelstvím i soudní spis, který se týká trestní věci Jaroslava Odstrčila," uvedla státní zástupkyně Jarmila Ošlejšková s tím, že v tomto okamžiku nemůže být při informování médií konkrétnější.

Deník prostudoval obě usnesení GIBSu, jimiž byla trestní věc odložena. Rovněž se zabýval usnesením krajského státního zástupce Martina Malůše, který zamítl následné Odstrčilovy stížnosti na výsledky vyšetřování GIBSu.

Ve srovnání s rozsudkem z roku 2017, kterým byl Jaroslav Odstrčil zproštěn obžaloby, z nich vyplývá řada zajímavých skutečností a také nesrovnalostí.

(Ne)důvěryhodné výpovědi

Nejasnosti panují například o důvěryhodnosti výpovědí všech tří aktérů. GIBS zdůrazňuje, že Jaroslav Odstrčil v průběhu celého trestního řízení měnil výpovědi, kvůli čemuž policejní orgán hodnotí jeho výpověď jako nevěrohodnou. Také krajský státní zástupce uvádí, že výpovědi Jaroslava Odstrčila se diametrálně liší a že „ve věci nelze přejít příkré rozpory“.

V odůvodnění rozsudku, kterým byl Jaroslava Odstrčila zproštěn obžaloby, ale soud odchylky v jeho výpovědích nehodnotí jako důležité, naopak zdůrazňuje, že Jaroslav Odstrčil na své výpovědi setrval po celé trestní řízení, a to i po obnově řízení.

Soud naopak na několika místech odůvodnění zdůraznil, že „výpověď svědků – zasahujících policistů je zcela nevěrohodná, rozporuplná a v rozporu se znaleckými posudky z oboru balistiky a listinnými důkazy, zejména s protokolem o ohledání místa činu a fotodokumentací místa činu.“ 

Naopak GIBS označuje rozpory ve výpovědích policistů jako pochopitelné nesrovnalosti, které byly umocněny vzniklou situací a použitím zbraně, protože „jde o popis děje, který každý člověk vnímá jinak a také ho individuálně popisuje.“ Podobným pochopením ale policejní orgán v případě výpovědí Jaroslava Odstrčila šetří.

Zfalšovaný záznam

Nedůvěru v důslednou práci policistů může vzbuzovat i fakt, že úřední záznamy o události na polní cestě u Hulína, které měly být sepsány každým policistou zvlášť, jsou zcela shodného znění, a podle zjištění soudu byl obsah jednoho úředního záznamu zkopírován do druhého, a tedy nejde přinejmenším u jednoho z policistů o vlastní a pravdivé vylíčení okolností, za nichž zbraň použili. Policisté tím podle rozsudku soudu porušili svou povinnost řádně objasnit, že použití zbraně bylo oprávněné.  GIBS ve svém usnesení ale toto zásadní pochybení ze strany policistů nijak nekomentuje, naopak setrvává na tom, že „nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu.“

A to přesto, že vyšetřovatel GIBSu dále konstatuje, že v trestním řízení nebylo vždy postupováno správně, například když vozidlo po události ohledával sám policista Martin V., nebo když se do trestního spisu dostala neúplná fotodokumentace.

Zbloudilé nábojnice

Za problém je možné také považovat, že vyšetřující policejní orgán na několika místech pracuje s verzí, že policisté se pokusili k zastavení vozidla použít donucovací prostředky, v tomto případě hrozbu namířenou zbraní a varovný výstřel. I krajský státní zástupce Martin Malůš pracuje s tou verzí, že policisté na polní cestě určitě stáli. Podle soudu ale není jisté, jestli takto policisté skutečně postupovali.

Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že na základě předložených důkazů se podařilo prokázat pouze to, že Jaroslav Odstrčil jel po cestě nedaleko Hulína, že jel rychlostí maximálně dvacet kilometrů v hodině a že na něj policejní hlídka střílela zezadu z pravé strany.

U soudu naopak nebylo prokázáno, že by policisté stáli na cestě proti jedoucímu vozidlu, ani že by použili varovný výstřel: „Tvrzení o tom, že varovné výstřely proběhly v okamžiku, kdy byli policisté na cestě, případně těsně potom, co uskočili z cesty, je tímto důkazem zcela vyvráceno, neboť nábojnice byly nalezeny ve dvou shlucích ve vzdálenosti jeden metr a dále od cesty a na cestě ani v její těsné blízkosti nebyly nalezeny žádné nábojnice, které by se zde vzhledem k tvrzení, že varovné výstřely proběhly v okamžiku, kdy policisté stáli na cestě a vozidlo obžalovaného jelo jejich směrem, na cestě nacházet měly.“

Dvě verze, dva posudky

Na tento problém ostatně reaguje i znalecký posudek Petra Hrachoviny, z něhož GIBS vyvozuje, že služební zákrok policistů tak, jak jej popisují, je reálný. Jenže sám znalec Hrachovina v závěru posudku píše, že „Pozice střelců je taková, že nalezené shluky nábojnic ze střelby by byly jinde, než byly nalezeny.“

S posudkem, respektive s počítačovou animací Petra Hrachoviny, operuje i krajský státní zástupce, který uvádí, že „zejména průběh střelby, postavení střelců a vzdálenost střelců při střelbě vyplývá z vyhotovené počítačové animace zpracované Ing. Petrem Hrachovinou.“

Úskalím je, že tento posudek opět vychází pouze z verze policistů, a tudíž v několika zásadních bodech zobrazuje i události, které před soudem nebyly prokázány. To ale Martin Malůš nijak v usnesení nezmiňuje – na rozdíl od počítačové animace Jaroslava Odstrčila, kterou odkládá stranou s tím, že „nezachycuje objektivně zjištěnou situaci, ale toliko animaci verze prezentované Jaroslavem Odstrčilem.“

Mezi rozsudkem soudu a usnesením Martina Malůše panuje také neshoda ohledně toho, zda jedna ze střel prošla čelním sklem auta, a tudíž mohla ohrozit život Jaroslava Odstrčila. Zatímco podle soudu bylo jasně prokázáno, že jedna ze šesti vystřelených ran prošla předním sklem, státní zástupce tvrdí, že „nelze jednoznačně ani dovodit, zda skutečně došlo k průstřelu čelního skla vozidla.“

Zákrok na hraně

Pozdější usnesení GIBSu z roku 2019 zdůrazňuje, že klíčem k celé události bude prokázat, zda Jaroslav Odstrčil ohrožoval život či zdraví jiných osob – tedy jestli svým autem skutečně na policisty najížděl. Pak by byl jejich život v ohrožení a použití zbraně by bylo v pořádku.

Vyšetřovatel GIBSu v usnesení dochází k závěru, že nelze sice prokázat, že se skutek stal tak, jak jej popisují policisté, ale ani nejde jednoznačně vyvrátit, že na ně Jaroslav Odstrčil najížděl a tím ohrožoval jejich zdraví. Tvrzení GIBSu ale rozporuje rozsudek soudu: „střelba na vozidlo a jeho řidiče v okamžiku, kdy sice vozidlo řídí, přestože má uložen zákaz řízení motorových vozidel, avšak jede po polní cestě a nikoho neohrožuje, je dle názoru soudu poněkud přehnaným opatřením.“

Soud navíc upozornil, že vzhledem ke střele, která prošla kolem hlavy obžalovaného, lze pochybovat, zda při použití zbraně policisté splnili povinnost dbát nutné opatrnosti, zejména neohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

„Za situace, kdy obžalovaný nikoho jízdou vozidlem neohrožoval a policejní hlídce byla známa totožnost pachatele, bylo možno trestnou činnost zadokumentovat a předat obžalovaného k postihu … bez zadržení pachatele za pomoci střelby,“ zaznělo v odůvodnění rozsudku.

Nic z těchto zjištění soudu ovšem GIBS ani státní zástupce ve svých zprávách nereflektují. Martin Malůš v usnesení uvádí, že i kdyby byla verze Jaroslava Odstrčila pravdivá a policisté jej skutečně ohrozili na životě, stále to byl on sám, kdo se rozhodl páchat trestnou činnost a sám se tudíž vystavil nebezpečí policejního zákroku.

Střelbu policistů obhajuje tím, že dle jeho názoru neměli jinou možnost, jak auto zastavit. Žádná z připomínek soudu ohledně nepřiměřenosti policejního zákroku se zkrátka do práce GIBSu ani krajského státního zástupce nepromítla.

Policisté mlčí

Deník se nejprve prostřednictvím policejní mluvčí Simony Kyšnerové pokusil oslovit policisty Aleše D. a Martina V. „Vzhledem k tomu, že věc několikrát prověřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, nebudeme se k události vyjadřovat. S případnými dotazy se proto obraťte na GIBS,“ zněla odpověď mluvčí Simony Kyšnerové.

S dotazy na výše zmíněné nesrovnalosti jsme se proto obrátili na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Tisková mluvčí Ivana Nguyenová nejprve Deníku přislíbila, že jejím prostřednictvím na dotazy odpoví konkrétní vyšetřovatel, který je se spisovým materiálem seznámený.

Po zaslání dotazů ale k věci sdělila pouze to, že oddělení Zlín vedlo trestní řízení v dané věci, a to pod dozorem státního zástupce, a že detailní informace k tomuto případu sdělovat nebude.

Deník v této věci oslovil také dozorujícího státního zástupce Martina Malůše, který uvedl, že není ve věci oprávněn poskytovat konkrétní informace a odkázal Deník na již vydaná usnesení. Deník jej znovu oslovil s možností, aby se vyjádřil ke konkrétním pasážím tohoto článku, státní zástupce ale nezvedal telefon a na SMS zprávu nereagoval.

Státní zástupkyně Jarmila Ošlejšková za Vrchní státní zastupitelství v Olomouci sdělila, že výsledek dohledu bude právní zástupkyni Jaroslava Odstrčila doručen do konce měsíce února.

Deník bude případ nadále sledovat.

Odškodné

Za neoprávněné odnětí svobody a za náklady na zpracování znaleckých posudků dostal Jaroslav Odstrčil zadostiučinění od státu ve výši 434 tisíc korun. Ministerstvo spravedlnosti Odstrčilovi neuznalo další položky, jako byly náklady obhajoby, náklady trestního řízení nebo náhrada za újmu na zdraví. I vzhledem k tomu, že se Jaroslav Odstrčil stal ve vězení obětí trestného činu, při němž mu hrozilo vážné až život ohrožující poškození důležitých orgánů, žaluje nyní stát o další odškodné ve výši téměř 5,7 milionu korun.