On a kolektiv pracovníků jmenovaného oddělení i v době, kdy si museli opravdu sáhnout na dno, si v práci prý dokázali najít vždy close Logo: Co nám covid vzal, co nám covid dal info Zdroj: Deník zoom_in důvod k úsměvu. Možná i proto si zaslouží obdiv a poděkování v jejich úsilí v boji se zákeřnou a těžkou chorobou.

Po zhruba šesti týdnech vcházím do prostor oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny zlínské nemocnice. Vzpomínám, jak při mé předchozí návštěvě zrovna přebírala vrchní sestra oddělení Terezie Koníčková nové plicní ventilátory.

Bylo jich pět a všechny od svého převzetí sloužily a slouží dalším a dalším pacientů, kteří s jejich pomocí sváděli a stále svádí boj o svůj život. A i když se počty hospitalizovaných s nemocí covid-19 snižují, přesto si lékaři a sestry na tomto oddělení hned tak neoddechnou.

„Je vidět, že ta čísla která jsou uváděna v médiích a která veřejnost vnímá, korespondují i s děním v nemocnici. Určitě k nějakému zvolnění tlaku pacientů s koronavirem, kteří jsou s touto diagnózou v nemocnicích, potřebuji kyslíkovou terapii, potřebují umělou plicní ventilaci, jsou v nejtěžších stavech infekce, mají selhání srdce, ledvin a další potíže, došlo,“ potvrdil mi hned v úvodu našeho setkání docent Gabrhelík.

Podle něj však kromě pacientů s koronavirem nyní přichází „na řadu pacienti, kteří čekali před branami nemocnice, a kteří mají jiné zdravotní potíže“. Například kardiovaskulární, diabetické, neurologické, pacienti, kteří řadu týdnů čekali na termíny operací a další zákroky.

Nyní nás "fronta pacientů tlačí

„Nyní ta „fronta pacientů“, kteří čekali, na nás tlačí. Takže uvolněný tlak koronaviru ihned vyplnil volné místo těmito pacienty. I kdyby COVID teď skončil, tak než se dostaneme k tomu, že doženeme ztrátu nebo uspokojíme klienty, kteří čekají, bude to trvat v řádech měsíců a samozřejmě musím připomenout, že COVID stále nekončí,“ zdůraznil Tomáš Gabrhelík.

V pracovně, primáře ARO/JIP (ARIM) čas od času zvoní telefon. Oknem se prodírá prosincové světlo a kolem dokola je vlídná atmosféra. Za čtrnáct dní vše ovládnou Vánoce. V tu chvíli mě napadá, že ačkoliv je hezký den, a blíží se nejkrásnější svátky v roce, někteří lidé si je už neužijí. „Umírali vám tady lidé s COVIDem ?„ ptám se, i když odpověď bohužel znám.

Pacienti umírali a umírají

„Je potřeba si říct jednoduše, že tito pacienti umírali a umírají, umírali s COVIDem, protože jejich zdraví podlomila tato infekce. Takže buď to byli pacienti, které dostihla tíže tohoto koronavirového onemocnění – koronavirového zápalu plic, anebo to byli pacienti, kteří měli své chronické potíže, které výrazně zhoršila koronavirová infekce. Podlomila jejich zdraví natolik, že skutečně umírali. Byla to běžná součást naší práce, která nás nijak netěšila, nicméně opravdu jsme vídali, že ta takzvaná mortalita neboli úmrtnost našich pacientů procentuálně výrazně vzrostla,“ podělil se o smutné zkušenosti posledních týdnů a měsíců primář Gabrhelík.

Sáhli si na dno

V tu chvíli je mi jasné, že i kvůli tomuto smutnému údělu, si tady všichni lékaři, sestry, sanitáři a další pracovníci, museli opravdu sáhnout až na samé dno svých sil.

„ANO, sáhli jsme si na dno fyzicky, protože jsme museli chodit do práce častěji a vzít více služeb, otevřít nové posty, lidé tady byli ve větším počtu přes noc a tak dále. A to se týká sester i lékařů. Sáhli jsme si na dno také psychicky, protože to už trvá dlouho a samozřejmě, že jde o vypětí, že jde o nekončící proces, kdy někoho vyléčíte, někoho přeložíte nebo bohužel někdo zemře a hned se jeho lůžko obsadí novým pacientem. A to vše trvá řadu týdnů a navíc to nekončí. Takže i psychicky je to problematické,“ uvedl Tomáš Gabrhelík.

Podle něj má každý na oddělení své individuální techniky zvládnutí stresu. Někdo se podle primáře věnuje sportu, někdo chodí do přírody, jiný se zase odreaguje v kruhu své rodiny. „Musím říct, že vnímám velmi pozitivně, jak to kolektiv zvládal jako takový, stmelili jsme se. A přestože na ARO pracuje kolem 250-300 lidí, což je takový střední podnik, tak jsme se všichni semkli, všichni si pomáhali, a díky tomu, že jsme se naladili na pozitivní vlnu, tak skutečně to nám pomohlo to nejhorší přestát,“ vysvětlil primář ARO/JIP (ARIM) KNTB.

Ze statistických čísel vyplynulo, že denně bojovali o život zdravotníci v KNTB u 220 – 300 pacientů s onemocněním COVID-19 z nichž bylo v intenzivní péči denně kolem čtyřiceti.

„Bývaly dny, kdy jsme měli 7-8 příjmů pacientů do intenzivní péče na umělou plicní ventilaci, to bylo velmi náročné,“ zavzpomínal primář. Podle něj se jedná o obrovské číslo, když se uváží, že jde o jednu diagnózu.

„Byli tady však další nemocní, pacienti. To neznamená, že by kvůli covidu byla nemocnice prázdná, musela fungovat a poskytovat zdravotní péči i ostatním pacientům,“ dodal.

Náročná koordinace

A jak vypadal takový náročný den pracovníků na tomto oddělení?

Podle slov primáře Gabrhelíka prý velmi monotónně.

„Sestřičky, lékaři dostali své pacienty, o které se daný den starali. Neustále oblékali a vysvlékali ochranný oblek a další ochranné pomůcky. V nich pak řešili zdravotní komplikace pacientů, nebo také stále řeší komplikace pacientů, neboť pacienti s koronavirovou pneumonií jsou velmi nestabilní. Mají velké problémy ventilační, oběhové, s ledvinami a jiné. Takže to je takový „běžný“ pracovní den zdravotníka,“ popsal Tomáš Gabrhelík.

Ten jeho pracovní den se prý mimo jiné skládal a skládá ze stovek telefonátů, vyřizování e-mailové agendy. On-line spojení s centrálním řídícím týmem na ministerstvu zdravotnictví, či také se spojením s hygieniky v kraji nebo v rámci krizového štábu kraje.

„Měli jsme i tady, v nemocnici, svůj krizový štáb, takže ta koordinace byla opravdu náročná,“ usmál se primář ARO/JIP (ARIM) KNTB.

Těžší průběh, více pacientů

Ještě se dozvídám, jak se musely sestry a lékaři „za pochodu“ naučit pečovat o pacienty a dělat tu nejvyšší resuscitační a intenzivní péči, jak se zřizovala další a další COVID oddělení, a jaký je rozdíl mezi oběma vlnama.

„Na jaře to byla nejistota. Trochu jsme nevěděli, proti čemu přesně stojíme, jaká bude rychlost šíření, jak závažné onemocnění bude a jestli jsme skutečně v bezpečí. Na podzim jsme to už věděli, ale rozdíl mezi první druhou vlnou je ve virulenci. Nyní toto onemocnění mělo těžší průběh aspoň na intenzivní péči a čelili jsme daleko většímu počtu pacientů,“ přiblížil rozdíl mezi jarní a podzimní vlnou primář Tomáš Gabrhelík.

On sám si na Vánoce nepřeje, aby koronavirus skončil, protože podle něj prý neskončí.

„To je nereálné, koronavirus tady s námi bude, pouze se s tím naučíme víc žít, bude vakcína pro rizikové skupiny. Do té doby si nejvíc přeji, aby všichni mí spolupracovníci, kteří si zaslouží nesmírný obdiv a smeknutí klobouku, vydrželi po psychické stránce, a aby byli všichni zdraví. To přeji všem, a nejen svým kolegům. Těm bych navíc popřál, aby ty Vánoce aspoň trochu oslavili a nenechali se situací zastavit nebo převálcovat,“ vzkázal všem při rozloučení se mnou Tomáš Gabrhelík.