Syna „jen“ bolely nožičky… A byla z toho leukémie

Byla sobota a náš dvouapůlletý syn Mareček měl teplotu. Polehával a stěžoval si, že ho bolí nožičky. Nejdříve nemohl vylézt na gauč, pak už nedokázal udělat ani krok. Bylo nám to divné, a tak jsme pro jistotu vyrazili do nemocnice. Hned se nás tam ujali a dobře se o Marečka postarali. V pondělí po vyšetření nám ale lékaři sdělili tu strašnou zprávu: „Váš syn má leukémii.“ Zatmělo se nám před očima. Takovou věc nechce slyšet žádný rodič! Vůbec jsme netušili, že by synkovi mohla hrozit rakovina krve.

Zákeřná ptačí tuberkulóza: Odhalit nemoc byl oříšek, léčba trvala měsíce

Podpora rodiny
Marečka ihned hospitalizovali na Dětské klinice ve FN Hradec Králové. Na přelomu letošního roku pak podstoupil cytostatickou léčbu neboli chemoterapii. Byl po ní velmi unavený, ale hned jsme pozorovali, že se jeho stav začal lepšit. To nám dávalo naději. I tak jsme byli na pokraji sil, ale museli jsme to zvládnout a syna chlácholit a podporovat. Mně hodně pomáhala Marečkova babička, která mě často střídala, abych si odpočinula. Do nemocnice za námi jezdili i ostatní členové rodiny, jako třeba druhá babička a Marečkova teta. Ti všichni dodávali synkovi i mně sílu, abychom náročné období a stesk po domově vydrželi. Pro mě byl největší oporou přítel, Markův táta. Jezdil za námi do nemocnice každý den a držel mě psychicky nad vodou, i když sám byl na dně.

Už jsme doma
Nemoc jsme porazili, ale ještě stále musíme být na synovo zdraví opatrní. V současné době pokračujeme v takzvané udržovací léčbě, kterou Mareček snáší relativně dobře. Stále bere léky, jen jednou týdně jich užívá větší množství. To mu pak bohužel bývá někdy dost zle. Ale hlavní je, že už můžeme být doma. Do nemocnice dojíždíme jen na pravidelné kontroly. Konečně také můžeme alespoň občas na procházky, ale nejčastěji si hrajeme nebo něco tvoříme doma. Mareček totiž rád maluje a vyrábí z papíru.

Lupénka nepostihuje jen kůži, ale i klouby. Nemoc spouští fyzická zátěž i stres

Zvládneme i dovolenou
A také se letos chystáme na nějakou menší dovolenou. Někde u nás, v Čechách. Plánovali jsme ji už loni, chtěli jsme jet pod stan, aby měl syn nějaký zážitek, ale jeho nemoc nám plány překazila. Snad to tentokrát vyjde. Ovšem musíme být opatrní. Mareček nesmí nastydnout, také se bojíme klíšťat, takže pod stan rozhodně zatím nemůžeme. Asi strávíme pár dní v nějaké chatce v přírodě. Bude to pro všechny příjemná změna a Marečkovi se to určitě bude líbit. A mně také, protože jsem těhotná a musím se šetřit. V září se Markovi narodí malý bráška, na to se všichni moc těšíme!

Díky, Andělé!
Když do života rodiny vstoupí vážná nemoc, odrazí se to na ní nejen psychicky, fyzicky, ale také finančně. Marečkovi však začali téměř od počátku pomáhat Dobří andělé, kteří nám posílají pravidelně finanční příspěvky. Moc si této pomoci vážíme. Díky nim se můžeme plně věnovat Marečkovi a jeho léčbě beze strachu, že nám budou chybět peníze na Markovy potřeby i na domácnost. Díky, Andělé, že tu s námi jste!

Lubomíra