Kliknutím zvětšíteA za takovou pomoc jsou vděčné neziskové organizace, včetně například kroměřížské Charity. Její ředitelka Anna Valachová ale poukazuje i na problematické stránky nového zákona.
„V první řadě musím říci, že je opravdu dobře, že se konečně někdo zamýšlí nad tím, že vyhazujeme mnoho potravin, zatímco jiný trpí nouzí. Mám k tomu však drobné otazníky – a možná je mám opravdu jen já – nad kterými je nutné vyvolat další diskuzi, nebo alespoň použít selský rozum,“ předeslala.
V čem je tedy podle vás problém?
Těch potravin je často tolik, že je klienti nespotřebují. Dostáváme také mnoho potravin jednoho druhu, které nejsme vůbec schopní zpracovat. Někdy je na pováženou také kvalita výrobků, přihlédneme-li k tomu, že se staráme o nemohoucí lidi, lidi s duševním onemocněním, kteří užívají mnoho léků, mnohdy to jsou třeba diabetici, kterým některé potraviny dát nemůžeme.
Ve svém příspěvku na facebookovém profilu Charity jste narážela také na vzniklé odpady…
Ano, některé potraviny totiž podléhají rychlé zkáze, na další se zase váže povinnost likvidace. To může být třeba tuňáková pomazánka, nebo maso v plechovce – jakmile je tam živočišný tuk, podléhá to kafilerii. Jako organizace nesmíme vyhodit ani jedinou takovou věc do popelnice, hrozily by nám za to velké pokuty. Jako spotřebitel můžete hodit do popelnice konzervu i dětské plenky, my musíme konzervy nechat zpracovat v kafilerii a zvlášť musíme likvidovat i pleny. Momentálně u sebe nemám náklady za odpad, ale jen za pleny dvaačtyřiceti klientů v pobytové službě to činí osmnáct tisíc korun měsíčně. Z toho lze odvodit, jak moc stojí odvoz tříděného odpadu. Ale pro supermarkety je to naopak samozřejmě výhodné – dá se totiž říct, že pro ně zcela zdarma odvážíme jejich odpad.
Jak to tedy vypadá v praxi?
S potravinovou bankou máme dvojí spolupráci. První způsob vypadá tak, že je banka zapojená do nějakého velkého evropského projektu a dodává nám potraviny třeba s dvouletou zárukou, oděvy, drogerii. To je vše v pořádku. Druhým způsobem je pak to, že máme přidělený market, do kterého musíme jednou za měsíc přijet, tam jsou na rampě už nachystané krabice, které pracovník pohledem spočítá, ale jelikož jsou uzavřené, tak netuší, co v nich je. My to pak musíme roztřídit, některé věci klientům ani nemůžeme vydat vzhledem k jejich zdravotnímu stavu a všechno zbylé pak musíme na vlastní náklady zlikvidovat.
Vyplývají z toho pro vás nějaké další povinnosti?
Především je to spousta administrativy. Veškeré dodací listy, které mezi institucemi běží, se musí uchovávat. Kontrola ze Státní potravinářské a zemědělské inspekce, kterou jsme tu měli na začátku prosince, chce pak doložit celou cestu každého jednoho výrobku. Také musíme vést záznam o tom, že pracovník pravidelně kontroluje uskladněné potraviny pohledem nebo čichem, no a když narazí na něco závadného, musíme zase udělat záznam o likvidaci. Kromě toho i skladovací prostory mají dle inspekce nějaká kritéria, které musíme dodržovat a podobně.
Máte možnost nějaké komunikace s obchodem ohledně toho, jaké potraviny potřebujete a využijete?
Vůbec ne. Nejpotřebnější jsou pro nás těstoviny, luštěniny, nebo pevné konzervy. Naopak se nám tu ale občas kupí třeba coca-coly, slazená mléka, nebo třeba drahé čokolády, které si kvůli ceně nikdo nekoupí. My pak stojíme před rozhodováním, co s tím udělat – pro klienty to je nezdravé a nevýchovné, navíc třeba mléko má krátkou trvanlivost, takže pak už vůbec nevíme, co s tím. Na druhou stranu ale nechceme potraviny vyhazovat, takže jim třeba tu coca-colu stejně poskytneme. Lidé v nouzi se ale potřebují najíst, nepotřebují sladkosti. Momentálně bychom ale rádi změnili obchod. V současnosti máme přidělený ve Vyškově a zažádali jsme si o změnu na nějaký v okolí. A já doufám, že tam třeba bude manažer, se kterým se budeme moci domluvit na tom, co potřebujeme a co ne.
Převažují tedy podle vás benefity nebo nevýhody novely?
Samozřejmě benefity, ty jsou zřejmé. Klientovi chceme pomoct a jsme rozhodně rádi, když máme nějaký základ potravin, které můžeme lidem v nouzi poskytnout. Mám jen trochu strach z negativ, která to provází a na ně by měli myslet i zákonodárci. Ze všech stran slyším na novelu samou chválu, ale když jsme si tady po prosincové kontrole sedli, shodli jsme se na tom, že by neměly být slyšet jen pochvalné hlasy, ale mělo by se mluvit i o tom, co je špatně.
Kde podle vás tedy nastala chyba? Nedalo se to předpokládat?
Myslím, že na tyhle dopady nikdo ani nepomyslel. Ti, kteří o tom rozhodují, v neziskové organizaci pravděpodobně nikdy nepracovali a asi jim nedošlo, že jsou na nás kladeny další nároky. Vůbec nechci dělat z komára velblouda, chtěla jsem ale veřejnosti ukázat i druhou stránku celé té věci.
Napadá vás lepší systém, jak v supermarketech nakládat s neprodejnými potravinami a zároveň pomáhat potřebným tak, aby to tolik nezatěžovalo neziskové organizace?
Přiznám se, že ne. Sama si neumím představit, že bych byla vedoucím prodejny a měla předjímat, o jaké zboží bude zájem a v jakém množství. Chápu, že je to těžké. Nevím, jak s tím naložit, jen vím, které potraviny jsou pro naše klienty využitelné, a které ne. Přemýšlet by tu měli především zákonodárci, třeba ohledně toho odpadu. Možná by mohly mít neziskové organizace likvidaci bezplatnou. Myslím si ale, že to spíš nepůjde. Každopádně by někdo měl popřemýšlet o tom, jak nároky zjemnit, je jasné, že úplně eliminovat nepůjdou.
V článku České televize, ke kterému jste se na facebooku vyjádřila, citují ředitele charity Oldřicha Haičmana. „Systém funguje na základě sociálního šetření tak, aby si lidé nezvykli, že mají jen jídlo zadarmo, ale byli se schopni postavit na vlastní nohy,“ vyjádřil se. Podle vás je však tento systém darování potravin nevýchovný…
Ano, pan ředitel mluví o tom, co po nás chce zákon. Například v poradně to tak funguje – opravdu tam probíhá nějaké sociální šetření, a když vidíme, že se někdo snaží, klidně mu pak dáme víc. V zařízení, kde však žije několik lidí, které se snažíme naučit hospodaření s penězi a snažíme se jim do toho co nejméně zasahovat, to je kontraproduktivní. Když toho máme taková kvanta, logicky se musíme snažit to rozdat a klienti si pak snadno zvyknou, že vše dostanou zadarmo. Navíc pak mají prostředky na cigarety a podobně. A už se nám tu stalo i to, že si třeba maminky v azylovém domě začaly vybírat, že tohle nechtějí, protože to už měly mockrát a radši by něco trošku jiného.
Co je podle vás tedy nejstěžejnější v této situaci?
Ráda bych ještě zdůraznila, že si této pomoci a toho, že se omezuje plýtvání jídlem, opravdu vážím. Určitě je ale důležitá komunikace, komunikace mezi neziskovou organizací, markety i zákonodárci. Naším posláním je posouvat naše klienty dál a nemůžeme jim proto podsouvat víc, než potřebují. Na druhou stranu nechceme potraviny samozřejmě ani vyhazovat, čímž se už ale točíme v kruhu.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
