Manifestace zvané živé noviny

Téměř každá revoluce či revoluční myšlenka doutná především v mladých lidech či umělcích. Nejinak tomu bylo i ve Zlíně, kde se do dění zapojili i herci z tehdejšího Divadla pracujících, dnes Městského divadla.

Mrazivé dny listopadu 89

„Na zlínském náměstí jsme se v mrazivých dnech roku 1989 scházeli. Tyto manifestace měly název „živé noviny". Jelikož zde účastníci dostávali aktuální a pravdivé informace. Věřím, že tyto informace opět nebudeme muset hledat zde na náměstích… I když, čert nikdy nespí.

Později jsme v divadle vedli s diváky živý dialog pod titulem „byli jsme a budem," zavzpomínal herec zlínského divadla Rostislav Marek, který popsal, které zážitky patřily k nejsilnějším.

„Kdo nás, unavené revolucionáře a obyvatele Zlína opětovně rozžil, to byl Tomáš Baťa junior, živý. Vnesl sem 15. prosince nejemotivnější okamžik těch chvil. Poté bylo jasné, že Gottwaldov bude opět Zlínem a my zase budem…," říká zlínský herec.

S úsměvem popsal i besedy, které nyní dělají pro středoškoláky. Vzpomněl si totiž na jeho studentské besedy, povětšinou s milicionáři, kteří si brali do školy i samopal.

„Proč se tomu říkalo besedy, nechápu dodnes. My jsme mlčeli. Soudružka učitelka nám napsala otázky a jediné, co nás zajímalo, k čemu je dobrý ten samopal. Já si dnes beru na besedy jen holé ruce," směje se herec Rostislav Marek.

U televize bylo pořád plno

Z dnešního pohledu v kuriózní situaci sledoval listopadové události primátor Zlína Miroslav Adámek. V roce 1989 totiž už od září stříhal vojenský metr v posádce v Kroměříži.

„Mám na to úžasné vzpomínky. Bylo to naprosto zvláštní sledovat to z toho místa. Vždyť vojna byla pro mladého člověka tak trochu jako vězení," zavzpomínal primátor. Jak sám říká, odcházel z Gottwaldova jako voják totalitního státu a vrátil se do svobodného Zlína.

Atmosféru mělo i společné sledování tehdejších událostí.

„U televize bylo pořád plno. Dřív to bylo pro nás za trest, pak se od ní ale nikdo nehnul," vzpomíná s úsměvem. Primátor také upozornil na hodnoty, které se spojují s listopadem, ale platí i dnes.

První hodnota je svoboda. Svoboda není samozřejmost, v roce 1989 určitě nebyla. Beztrestně se mohly hlásat jen ty názory, které zaujímali tehdejší mocní. Za jiný, nahlas i potichu vyřčený názor, hrozil trest a ten v mnoha případech i přišel. Dnes je to jinak. Každý člověk má právo na názor a má právo jej vyslovit," uvedl primátor.

Průběh událostí byl hektický

Jednou z postav zlínských událostí podzimu 1989 byl i etnograf Karel Pavlištík. Popsal atmosféru tehdejších dnů.

„Mladí lidé nepřišli na náměstí jen skandovat nějaká hesla. Hned se ptali po práci a tu také se zájmem a nadšením vykonávali. Postupně se připojovalo obrovské množství vzácných lidí," říká uznávaný odborník.

Průběh událostí byl podle něj víc než hektický.

„Nadšení v ty dny bylo velké, nadšení něco dělat rovněž. Velkou překážkou byl, zejména zpočátku, nedostatek hodnověrných informací z centra," říká. A tak si museli lidé pomoci sami. „Byla ustavena rada Občanského fóra, která začala činnost celého hnutí koordinovat a řídit.

Později byla rada rozšířena o zástupce stran a institucí a zástupce některých okresních měst," doplnil Karel Pavlištík. Zřizovala se Občanská fóra v podnicích, institucích i obcích.

„Měli jsme štěstí na slušné, schopné, nesmírně obětavé, pracovité, a to opět, především mladé lidi," zakončil své vzpomínání zlínský etnograf. (fab)

Od zábavy k poslechu rádia

Vladimíra Drtila, energetika a předsedu zlínské sociální demokracie zachytil listopadový běh dějin na absolventském setkání. Aktuální události program večírku rázně změnily.

Setkání po 25 letech

„Zprávy o dění 17. listopadu mě zastihly v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme měli se spolužáky setkání po 25 letech. Jak se k nám začaly dostávat zprávy z rádia, tak jsme náš program velmi rychle změnili a od rádiového přijímače se již nehnuli," zavzpomínal Vladimír Drtil.

I on vzpomíná na počáteční nejistotu. Pamatuje totiž i události z léta 1968.

„Po chvíli jsme si však už říkali a je to tady, už to prasklo. Večer už to bylo i v televizi. Informací, zvlášť důvěryhodných, bylo ale pořád málo," vzpomíná.