Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vykupuje přírodně cenná území díky podpoře stovek dárců, kteří přispívají na konto veřejné sbírky Místo pro přírodu.

O lokalitu pečují členové a příznivci základního článku Hnutí Brontosaurus Mařatice.

V roce 1992 tam byl poprvé na dobrovolnickém táboře i Michal Hájek. V polovině 90. let začaly být tyto tábory pořádané pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus. Proto posléze vznikl tzv. Základní článek Hnutí Brontosaurus Mařatice, kde dodnes Michal Hájek působí.

Ten v rozhovoru pro čtenáře Deníku prozradil, proč ochráncům přírody stálo za to lokalitu koupit, čím je vzácná a kde se v Bílých Karpatech nacházejí další vykoupená území.

Přiblížíte nám, proč ČSOP koupila pozemky, které se nacházejí v přírodní rezervaci, proč, když jsou tamní rostliny chráněny už tím, že se v přírodní rezervaci nacházejí? Od jakých majitelů byly pořízeny?

Jde o pozemky, které k prodeji nabízeli již nějakou dobu jejich majitelé – soukromé osoby. Území je součástí přírodní rezervace, přesto jsme ale měli o jeho budoucnost obavy. Nevěděli jsme, kdo pozemky koupí. Žítková je dnes velmi populární místo, o pozemky je zde zájem a nejsou levné. Kupci často v okamžiku koupě nevědí, že kupují pozemky zatížené omezeními ochrany přírody, protože v katastru nemovitostí tato informace často chybí. Báli jsme se, že se noví majitelé mohou chtít pokusit svoji investici zhodnotit i přes územní ochranu území. Víme, že zájemci o žítkovské pozemky často sní o daňčích oborách, stavbě nových chalup, jímání vody z mokřadů a podobných aktivitách, které jsou sice v rezervaci nelegální, ale pokud by k nim došlo, náprava by byla těžká, i když by státní ochrana přírody zasáhla včas. Strašil nás známý případ daňčí obory v Přírodní rezervaci Kútky u Radějova, který se vleče už desítky let, zatímco hodnoty rezervace se ztrácí. Dalším argumentem pro koupi bylo, že případné spory s novým majitelem by mohly ohrozit i pravidelnou péči o rezervaci.

Jaké druhy vzácné květeny se na zakoupených pozemcích v rezervaci Hutě konkrétně nacházejí?

Na vykoupeném pozemku se vyskytuje nejvíc jedinců atraktivní a ohrožené orchideje prstnatce bezového, který právě teď dokvétá. Je známý svými dvěma barevnými formami, žlutou a nachovou. Rostou zde ale i další druhy orchidejí, například pětiprstka žežulník, hlavinka horská a prstnatec májový, dále je zde jeden z nejsevernějších výskytů teplomilné růže galské, nízké růže s velkými nápadnými květy a na hranici pozemku se vykytuje jedna z posledních populací hořečku žlutavého v ČR. Na pozemku se vyskytují místa, kde na jednom metru čtverečním najdete přes 60 druhů cévnatých rostlin a na šestnácti metrech čtverečních přes 80 druhů, což jsou i v celosvětovém kontextu mimořádné počty; tím jsou ostatně Bílé Karpaty celosvětově známé. Nesmíme ale opomenout vzácné a ohrožené motýly, například perleťovce dvouřadého.

Nakolik zvýšíte jejich ochranu vykoupených území oproti současnému stavu, oplotíte je, bude prostor nadále veřejnosti přístupný?

Vzácné rostliny a živočichové se na Hutích uchýlili na louky, které vytvořili svým přírodě blízkým hospodařením lidé, zatímco původní stanoviště těchto druhů už v naší krajině zanikla. Aby tyto louky v dnešní krajině přežily, vyžadují citlivou a dobře načasovanou seč nebo pastvu, ideálně jejich dobře zvolenou kombinaci. Plocha bude tedy vždy jen krátkodobě oplocena, když bude přepásána ovcemi. Trvalé oplocení by mělo smysl například v případě, když by vzácné orchideje decimovala stáda přemnožené divoce žijící daňčí zvěře, jako je tomu například na Horních loukách u Suché Lozi. To je ale jen teoretická úvaha, v nejbližší době nic takového nehrozí. Změna vlastnictví nám dá do budoucna větší jistotu při plánování péče o rezervaci i jistotu, že naše třicetileté úsilí nepřijde nazmar. Umožní nám rovněž některé dlouhodobější zásahy, jako je obnova solitérních, ovocných a jiných stromů.

Kde se z celkem 37 v ČR vykoupených lokalit nacházejí v Bílých Karpatech další?

Nejbližší lokality vykoupené v rámci akce se nacházejí u Kněždubu a u Valašských Klobouk. Hutě jsou tedy prvním takovým místem v Uherskohradišťské části Bílých Karpat.

Jak nejsnadněji se obdivovatel bělokarpatských rostlin dostane k rezervaci Hutě, případně jaká pravidla tam bude muset dodržovat?

Hutě dál zůstávají v té kategorii zvláště chráněných území, kam může veřejnost vstupovat, nemůže ale ze zákona sbírat nebo vyrýpávat rostliny, odchytávat živočichy, vjíždět s motorovými vozidly ani narušovat prostředí jiným způsobem než je stanoveno v jejím plánu péče. Je to dobře dostupná lokalita, nedaleko od osídleného území. Lidé by měli při návštěvě chovat ohleduplně, uvědomit si, že mohou mít pod nohami vzácnou rostlinu, nebo živočicha, a taky to, že luční porosty každoročně někdo ručně kosí a nemůžou proto být v době vrcholné vegetace sešlapány nebo zváleny. Ostatně, ideální způsob poznání rezervace je připojit se k dobrovolnickým brigádnickým aktivitám.

V létě tam dobrovolníci budou opět kosit louky, i když letos s ohledem na epidemiologickou situaci zřejmě v poněkud skromnějším měřítku. Kdy a u koho by se zájemci o tuto aktivitu měli hlásit?

Každoroční tábor pro dobrovolníky starší 18 let byl letos naplánován na 18.– 26. července. Uvidíme, v jaké podobě se bude moct uskutečnit. O ostatních akcích letos zatím neinformujeme, protože vyčkáváme, jaká budou v létě aktuální omezení. Na webových stránkách Hnutí Brontosaurus Mařatice najdou zájemci na nás kontakt a mohou se informovat o aktuální situaci.

Co vás osobně přivedlo do Hnutí Bontosaurus, v čem jeho působení spatřujete pro společnost za nejpřínosnější a jak se liší jeho začátky na přelomu 80. a 90. let minulého století od jeho působení nyní, téměř o čtyřicet let později?

Hnutí Brontosaurus mělo obrovský význam na sklonku komunistického režimu, kdy umožnilo shromažďování a aktivismus mladých lidí vyznávajících určité hodnoty a vztah k přírodě. Upřímně řečeno, mě osobně bylo tehdy v polovině 90. let, kdy jsme o zastřešení našich aktivit na Žítkové rozhodovali, jedno, jestli se dobrovolnické tábory a brigády budou konat pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus, Českého svazu ochránců přírody nebo jiné nevládní organizace. Pro Hnutí Brontosaurus hrála možnost oslovit velké množství mladých lidí z celé republiky. Dodnes je Hnutí Brontosaurus výbornou platformou, odkud se o našich táborech mladí lidé dozvědí. Na rozdíl od dřívějška ale ubývá mladých lidí, kteří jsou ochotni se osobně v organizaci angažovat a opakovaně se vracet na stejné místo dobrovolnicky pracovat. Objevují se i jiné formy studentského aktivismu, často globálně směřované, a tradicionalistická lokální senoseč již pro mnohé mladé lidi není dostatečně atraktivní. Ale opakuji, že biologický význam zdejších luk globální srovnání snese. Říká se o nás, že objem práce je na našich táborech vyšší než na jiných současných táborech Hnutí Brontosaurus, což nám možná snižuje účast, ale na druhou stranu pomáhá filtrovat účastníky, kteří v práci pro přírodu vidí smysl. Většina táborů Hnutí Brontosaurus má dnes účastnický poplatek, my se držíme původního schématu, kdy účastníci nic neplatí, naopak my jim poskytujeme ubytování ve stanech, stravu a proplácíme jízdné. Za 30 let ovšem jádro naší žítkovské party zestárlo a věkový profil naší organizace zdaleka neodpovídá mládežnické organizaci. Spíše se stáváme mezigenerační. V minulých letech se našich táborech vystřídali účastníci od středoškolského až po důchodový věk, a na některých se i potkávali.

Vizitka Michala Hájka
Narodil se v Uherském Hradišti v roce 1974 a od dětství bydlí v Hluku. Vystudoval botaniku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracuje na Masarykově Univerzitě v Brně v Ústavu botaniky a zoologie jako docent. Je jedním ze 12 členů Hnutí Brontosaurus Mařatice, které má desítky sympatizantů. Jeho současným předsedou je Robert Janík z Uherského Hradiště.