Mezi fanoušky nechyběl ani Šárčin bratr Honza s přítelkyní a řada přátel.

„Pojď, Šárko! Jeď, jeď, jeď," hlasité povzbuzování Šárčiných přátel a fanoušků se mísí s rachotem trubek. První jízda dává naději. „Devadesát, alespoň devadesát," vykřikují fanoušci, kolik bodů za Šárčin výkon očekávají. Nakonec je to „jen" 86, ale i to po první jízdě stačí na průběžné první místo.

Vzduch se naplnil optimismem a nadějí. „Dneska bude medaile," těší se fanoušci, a ačkoli gentlemani většinou před polednem nepijí, olympijské fandění je výjimka a na baru se točí jeden panák za druhým.

Průběžné první místo udělalo z Šárčina bratra Honzy mediální hvězdu okamžiku. Televizní štáby si u něj podávají dveře a Honza rozdává jeden rozhovor za druhým.

„Teď už Šárka nervózní nebude. Zajela dobře a myslím, že ve druhém kole zariskuje a zkusí ještě víc," míní Honza a kvůli rozhovorům málem nestíhá sledovat finále.

„No už si vytáhni diář a piš si. Jednička, Nova, Prima… BBC," dělají si z něj legraci přátelé v narážce na mediální zájem.

Jede se druhé kolo. Fanoušci nespouštějí oči z obrazovek. „Cože? Za co?" hněvají se příznivci na rozhodčí. Šárka je najednou průběžně druhá. Fanoušci jsou však nažhavení.

„Chce snad někdo, aby byla Šárka druhá?" hecuje fanoušky Michal Cepek, provozovatel svahu. Všichni mlčí. Za pár minut už by brali stříbro všichni, ale takový je sport. Konečně startuje Šárka ke své druhé jízdě. Ve tvářích všech se zračí naděje. Jenže… ta se znenadání mění v bolestnou grimasu.

„Ouu, néé," zní hromadně.

Šárka spadla. A pád to byl tedy hodně ošklivý.

Na přátelích Šárky a především na bratrovi je vidět, že teď jdou body a umístění stranou. Hlavně ať je v pořádku, honí se jim hlavou. „Zvedá se," křikne někdo nadějně a bar zaplní bezprostřední potlesk.

Záběry ukazují detail Šárčiny helmy. Je prasklá!

Každý tuší, že helma mohla Šárce právě zachránit život. Když rozhodčí svým hodnocením posouvají Šárku mimo medailové pozice, barem zní nevole. Jenže ta se i tak pořád mísí s úlevou.

„Hlavně že se Šárce nic nestalo…"