Nový zákon vítají odborníci, nemocnice ve Zlínském kraji řeší, jak se o psa postarat

Odborníci z center pro zdravotně postižené toto opatření velmi vítají, nemocnice ve Zlínském kraji však zatím příliš netuší, jak se s ním vypořádají. Koneckonců s podobnými případy se prý zatím příliš nesetkávají.

Problém by mohli představovat psi pacientů, kteří jsou delší dobu hospitalizováni.

„U pacientů s ambulantní péčí s tím nemáme problém. U hospitalizovaných záleží na právních předpisech a hygienických normách, zda přítomnost asistenčního psa umožníme,“ potvrdila mluvčí nemocnice ve Valašském Meziříčí Hana Szotkowská.

Dodala ovšem, že na některých odděleních, jako je například jednotka intenzivní péče nebo infekční oddělení, přítomnost asistenčního psa možná nebude.

„Bylo by to v rozporu s veškerými hygienickými normami,“ vysvětlila mluvčí. Podle ní rovněž není jasno, kdo bude obstarávat případné krmení a venčení psa.

„Už teď však víme, že to není v silách zdravotnického personálu, ten je plně vytížen péčí o pacienty. Uvažujeme však například o zapojení dobrovolníků,“ popisuje Hana Szotkowská. Nemocnice kvůli tomu momentálně vytváří nový vnitřní řád.

Na ARO či JIP vstup zakázán

Zákon respektuje i Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně.

„Ale každý musí pochopit, že vodicí pes nemůže plnit svoji funkci například na operačním sále, na ARO či JIP,“ poukázala mluvčí Karla Havlíková.

Rovněž náklady na potřeby vodicího a asistenčního psa a starost o něj jsou podle ní plně v režii majitele. Kdo se však o zvíře postará během případné operace jeho postiženého pána, zatím odpovědět nedokázala.

Přes drobné komlikace, které by přítomnost vodicích psů mohla způsobit, jsou ochotni vyjít nevidomým vstříc i ve zlínské nemocnici Atlas.

„Určitě bychom byli schopni poskytnout pro asistenčního psa krátkodobé zázemí a v krajním případě i péči o něj,“ ubezpečila ředitelka nemocnice Zuzana Bartošová.

Přítomnost psů umožní i ve Vsetíně.

„Jen nesmí být porušována práva ostatních pacientů,“ sdělila Zlínskému deníku mluvčí vsetínské nemocnice Lenka Plačková.

Zdravotníci psího asistenta nenahradí

Podobně reagovala i nemocnice v Kroměříži, jejíž vedení by péči o asistenčního psa přenechalo v rukou příbuzného či opatrovníka.

„Záleží na charakteru onemocnění. Na standardním oddělení budeme situaci řešit individuálně podle stavebního uspořádání oddělení. Pokud možno samostatný pokoj pro pacienta se psem,“ řekla mluvčí Veronika Klímová.

O tom, že ani odborně proškolený zdravotní personál nemůže nevidomému pacientovi asistenčního psa nahradit, je přesvědčen Petr Horák z centra pro zdravotně postižené ve Zlínském kraji.

„Asistenční pes má k postiženým lidem velkou citovou vazbu, která v žádném případě nemůže nahradit zdravotní péči. I když je pacient nesoběstačný a ležící, pes může nemocnému velice pomoci už pouze svou přítomností. Proto tento zákon velice vítám,“ potvrdil Petr Horák.

Pes v sanitce záchranné služby? Ne!

Jak s asistenčním psem ale naloží záchranáři, pokud člověk, který jej vlastní, zkolabuje přímo na ulici? Ti ze Zlínského kraje mají jasno: do sanitky k pacientovi jej rozhodně nevezmou.

„Není důvod tímto krokem přidělávat případné další komplikace. Takovou situaci bychom řešili ve spolupráci s policií, která by se o psa postarala. Do sanitky bychom jej v žádném případě vzít nemohli,“ potvrdil striktně mluvčí krajské záchranky ve Zlíně Petr Olšan s tím, že pokud záchranáři bojují o život pacienta, může být rozrušený pes ve voze jen dalším rizikem.

Zlínský deník se ptal: Vadilo by vám, kdyby se po nemocnici pohybovali asistenční psi?

Marcela Korvasová, 51 let, ekonomka, Petrůvka:  Vůbec by mi to nevadilo, protože mám doma labradorku. Jsem příznivkyně pejsků.

Iveta Horáková, 27 let, asistentka ředitelky krajské hygieny, Zlín-Štípa: Nevadilo by mi to, protože mám ráda zvířata, a tedy i psy.

Marek Luňák, 27 let, projektant, Zlín-Štípa: Nevadilo by mi to, protože jsou přínosem pro slepé pacienty. Nemám nic proti tomu.

Alena Stašková, 53 let, prodavačka, Uherské Hradiště: Ne, mám psy ráda. Absolutně by mi nevadilo, kdyby pobíhali po nemocnici.

Tomáš Urbánek, 22 let, student, Zlín: Abych pravdu řekl, tak nevím, co si o tom mám myslet. Bylo by to nezvyklé, asi by mi to spíše vadilo.

Jiří Kovář, 42 let, servisní technik, Zlín: Nevadilo by mi to. Slepí lidé to potřebují a pomůže jim to.