Originál jel zpátky do pražského muzea, kam patří. Nahradil jej takřka identický model soukromého sběratele Vladimíra Poláška.

Na stěhování dohlížel také Arnošt Nezmeškal, ředitel muzea dopravy Národního technického muzea v Praze do jehož stálé expozice historické vozidlo Zikmunda a Hanzelky patří.

„Toto vozidlo jsme zapůjčili docela neradi," přiznal.

„ Je totiž jedním z klenotů naší stálé expozice," vysvětlil. „Od doby, co tam nestojí, máme stížnosti od návštěvníků, písemné i ústní, že chtěli vidět tento vůz a on tam není. Jsme rádi, že se vrací zpátky," dodal.

Dle jeho slov půjčuje pražské muzeum Tatru 87 na výstavy pouze výjimečně.

Technicky náročnou výměnu obou vozidel zajišťovala specializovaná firma.

„Asistovali jsme již u minulého stěhování vozidla Zikmunda a Hanzelky do zdejší expozice," potvrdil jeden z jejích pracovníků a zároveň rodák ze Zlína Jan Kuděla. Dle jeho slov se této práci věnuje již čtrnáct let.

„Jedním z nejkurioznějších předmětů, které jsme kdy stěhovali, byla Slovanská epopej, když jsme ji přemísťovali z Moravského Krumlova do Prahy," vzpomíná.

Jakmile byla Tatra 87 Zikmunda a Hanzelky připravena a řádně vyvážena pomocí pytlů s maltou, přišla chvíle pro nakladač s výsuvným ramenem.

„Už je to třetí takovýto transport, který dělám," zmínil řidič Robert Přibyl. „Chce to hlavně zkušenosti a cit. Důležitá je také souhra všech lidí kolem," dodal.

Souhra však fungovala bezchybně a vozidlo bylo co nevidět na zemi a mohlo se naložit na kamion, který ho odvezl do Prahy. Ještě předtím si ho však před budovu přišel prohlédnout Miroslav Zikmund a tak trochu zavzpomínat na chvíle, které s autem prožil.

V jeho interieru je dodnes patrná stopa po kulce z jedné z jejich výprav, kdy bylo na jejich vozidlo stříleno. „Stříleli po nás, ale tuhletu díru jsem způsobil já," pochlubil se.

Nahoru do expozice bylo stejným způsobem vyzdvihnuto vozidlo, které bude k vidění v Baťově institutu dalších pět let, po které jej jeho majitel a sběratel Vladimír Polášek Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně zapůjčil.

„Jde o úplně stejný model ze stejného roku výroby," uvedl sběratel, který na renovaci čekal téměř dvacet let.

„Zhruba před rokem a půl se otec potkal s panem Zikmundem a dozvěděl se, že jeho vůz se má stěhovat zpět do Technického muzea v Praze. Nabídl mu, že bychom vozidlo, které máme, zrenovovali přesně podle jeho originálu, a aby pan Zikmund na renovaci dohlédl. Tak se i stalo," prozradil ke vzniku celého nápadu Vladimír Polášek. Perličkou je, že renovace trvala neobvykle krátkou dobu. „Vozidlo bylo hotové přesně za rok," dodal.

Renovaci však provázela nejedna komplikace. Při přepravě vozidla od karosáře k lakýrníkovi cestou ztratili otevírací část střechy, tzv. šíbr. Ten pak našli v jednom kovošrotu v obci nedaleko cesty a museli jej vykoupit zpět.

„Bez střechy by se renovace nestihla, je nenahraditelná a sehnat novou by byl téměř neřešitelný úkol," dodal Polášek.

ROMAN BUČEK