Pro Deník také komentuje stále častěji opilé nebo zdrogované řidiče či radí, jak postupovat v případě, že má člověk pocit, že někdo v jeho okolí je závislý.

A upozorňuje na v Česku poměrně opomíjenou závislost – na alkoholu.

Jaké je aktuálně největší drogové nebezpečí?
Určitě se jedná o takzvané designer drugs. Jedná se o nové syntetické látky, chemicky podobné známým drogám. Na rozdíl od běžných návykových látek, jakými jsou alkohol, marihuana nebo heroin, nevíme o designer drugs, jak účinkují, co způsobují. Kdo si ovšem dá tyto nové syntetické pilulky, které jsou známým drogám chemicky podobné, neví, co mu mohou udělat. Přibývá jich na trhu a to poměrně rychle, laboratoře je ani nestačí testovat, což je pro jejich zakázání zásadní. Lidé si je objednají přes internet, kde se vydávají například za hnojivo. Vlastně se na uživatelích testují. Není jasné, jak rychle účinkují, jaké množství může způsobit předávkování.

Drogy jsou v Olomouckém kraji stále častější fenomén u řidičů. Sednou lidé za volant spíše opilí nebo zdrogování? Je v tom nějaký rozdíl?
Nevím, důvody pro rozhodnutí člověka usednout za volat, přestože není úplně fit a střízlivý, jsou různé. Záleží i na morálních kvalitách. Vždy jde o kombinaci příčin, ve které ale látky ovlivňující myšlení a chování mohou zahrát klíčovou roli. Účinky návykových látek jsou různé a jde též o množství a toleranci konkrétního organismu. Zásadní je, že alkohol se u řidičů sleduje déle, než ostatní návykové látky. Kromě toho výskyt ostatních drog je komplikovanější detekovat, ačkoli na to samozřejmě už existují prostředky. Většinou je rozbor náročnější, je třeba určit, jestli je člověk pod vlivem drogy a jak moc. Problémem je rychlá detekce na místě. Policisté provádí například slinnou detekci, díky níž zjistí, jestli člověk například užil nějakou látku ze skupiny opioidů nebo stimulantů jako například pervitin, případně marihuanu. Problém je zejména v tom, jak jsou testy citlivé a jak rychle látky lidské tělo odbourá.

To je třeba problém marihuany a jejích účinků.
Člověk, který si večer zakouří marihuanu, druhý den může v testech vyjít pozitivní, přestože psychicky ovlivněn už není. Obdobně to ale může být u jiných drog. Případně mohou být drogy zaměněny s nějakými léčivy. Rozbor krve na rozdíl od orientačního testu na místě dokáže velmi přesně určit, jaké množství látky uživatel požil, odborníci mají tabulky účinnosti, takže mohou říci, zda například v době dopravní nehody byl řidič látkou ovlivněn.

Lidé pod vlivem kokainu jezdí autem běžně

Jak je to s vlivem drog na řidiče? Když půjde o jednoho člověka, je pravděpodobnější, že bude řídit zdrogovaný nebo spíš opilý?
Je třeba zohlednit, že i alkohol jakožto droga je za volantem vlastně nelegální. A právě alkohol nejvíce ovlivňuje morální zábrany. Proto se nejvíc trestných činů stává pod vlivem alkoholu, kdy člověk mnohdy zapomíná, že mu může něco hrozit. Proto se také říká „dáme si skleničku na kuráž". Navíc, pod pojem zdrogovaný vlastně spadá i člověk pod vlivem alkoholu nebo legálních léků. Toto je obtížné určit, ale třeba ji jen těžko dokáži představit člověka pod silnou dávkou halucinogenů, jako je třeba LSD, že by se snažil někam jet autem, nemusel by v tu chvíli správně chápat ani smysl barev na semaforu. Na druhou stranu třeba lidé pod vlivem kokainu podle mého názoru jezdí autem běžně a mohou si v tu chvíli až nebezpečně důvěřovat, že zvládnou i agresivní jízdu.

Má nějakou roli třeba i věk? Většinou jezdí zdrogovaní spíše mladí lidé.
Pokud policie přistihne za volantem většinou mladíky pod vlivem marihuany nebo třeba pervitinu, tak často v období dospívání, adolescence chtějí zkoušet nové věci, nemusí se jim dařit uspět ve školním prostředí. Realizují se jinak. Život je pro ně zábava, chtějí se ukázat. Mají rádi rychlou jízdu a zážitek si umocní tím, že si zakouří marihuanu. Marihuana samotná není prvotním impulzem k řízení. Samozřejmě může ovlivnit schopnosti řídit, úsudek. Ale marihuana neodstraňuje morální zábrany více než alkohol.

Jak je to u pervitinu?
Pervitin je stimulant, takže člověku dává pocit energie, nabuzení a pocit až přehnané sebedůvěry. Dokážu si představit, že může odbourat zábrany. Ovšem situace může mít i opačnou logiku. Uživatelé pervitinu, který není zcela běžnou drogou, jsou obvykle lidé, kteří mají vyšší potřebu riskovat, jsou impulzivnější, ne tak vyzrálí. Po požití pervitinu se mohou zvýraznit některé tyto rizikové rysy osobnosti. Tedy mohou řídit riskantně i bez požití pervitinu, ale dávka drogy k tomuto samozřejmě přispěje. Řidič pod vlivem pervitinu taky může při zpozorování policejní hlídky zpanikařit a snažit se ujet, protože může být více či méně zapletený do nějaké protizákonné činnosti. Pod vlivem této drogy jsou též časté paranoidní představy anebo naopak pocity jakési nezranitelnosti.

Policisté mnohdy odhalují profesionální řidiče kamionů pod vlivem pervitinu.
Pokud je zaměstnavatel tlačí, že musí jezdit několik hodin, mají malé přestávky, zboží musí rychle dodat a potom jet okamžitě zpátky, jsou řidiči pod tlakem. Dříve se dopovali kávou, pak energy drinky. Pervitin je silná droga, dokáže udržet pozornost. Jenomže jakmile člověk přesáhne nějakou biologickou hranici organismu, tak hrozí, že třeba po několika hodinách nabuzení najednou doslova zhasne jako svíčka, tedy klidně může usnout během řízení. Schopnost řídit celý den se prodlužuje jenom zdánlivě. Kromě toho mozek si potřebuje odpočinout. Po delším období bez spánku mohou nastupovat i halucinace.

Miroslav Charvát (38 let) Žije v Olomouci se ženou a třemi dětmi.
Vystudoval obor Psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Zabývá se především adiktologií, tedy disciplínou soustřeďující se na závislosti, dále také primární prevencí rizikového chování, statistikou či psychometrií.

Nejdříve zkusit ambulantní léčbu

Může člověk nějak sám na sobě poznat, že je závislý na nějaké droze?
Člověk sám to málokdy pozná, protože nástup není okamžitý. Není to tak, že by si dal dvakrát heroin a byl závislý. Závislost je plíživá, málokdo ji na sobě pozná a hlavně si ji dost těžko přiznává. U nás je nejrozšířenější návykovou látkou alkohol. Nikdo se nepohoršuje nad tím, že si někdo zajde na pivo, dá si alkohol na oslavě, večer si otevře láhev vína. A takoví lidé se sami nepovažují za závislé, ale za rekreační uživatele.

Což znamená? Jak se takoví lidé vnímají?
Berou to tak, že alkohol užívají až po práci, pod vlivem alkoholu neřídí auto nebo kolo, o čemž se teď diskutuje. Nepijí alkohol v době, kdy by neměli. Ovšem dají si alkohol až večer. Teď je otázka, jestli je takový člověk závislý? Pokud pije každý večer, závislým se stane. I malé množství alkoholu konzumované pravidelně závislost postupně rozvine. Poznat se to dá tak, že je například člověk nervózní, když látku nemá. Pokud si chce člověk zkusit, jestli je nebo není závislý, může zkusit látku na třicet dní vysadit. Obdobně to funguje u všech drog.

Kdy by měl člověk zpozornět?
Když si uvědomí, že se látkou pravidelně zásobuje, když zvyšuje dávky. Například když jeho kolegům nebo kamarádům stačí mnohem méně, aby se dostali do stejného stavu. Že látku užívá sám, nejen ve společnosti a říká si třeba, že si dá, aby usnul. Řada návykových látek, které vyvolávají závislost, jako nikotin, heroin, po odejmutí vyvolávají negativní příznaky. Například emocionální rozladění, náladovost, deprese, stres, neschopnost se soustředit, ale objevují se i fyzické příznaky jako je třes, únava, nevolnost či nadměrné pocení. A tyto příznaky odezní po aplikaci látky. Abstinenční příznaky se mnohdy objeví například při hospitalizaci v nemocnici.

Jak by měli postupovat lidé v okolí člověka, který je podle nich závislý?
Téma by se mělo otevřít, nejčastěji si něčeho všimnou lidé v rodině, ale třeba i kolegové v práci. Nejlepší je začít se o tématu bavit a věc šetrně řešit. Pokud reaguje člověk na takové snahy podrážděně a opakuje, že to není pravda a podobně, přitom chování je opačné, tak doporučuji začít tlačit. Konce závislostí, zejména těch alkoholových, jsou tragické, člověk upadá psychicky, fyzicky, pracovně.

Jak léčba drogových závislostí dnes funguje?
Neplatí, že probíhá jenom v psychiatrických léčebnách a pobyty trvají třeba čtvrt roku. K takové léčbě se přistupuje v závaznějších stavech. Dnes je v Česku rozvinutá ambulantní péče, kdy člověk v nějakém intervalu, například jednou týdně, dochází k psychologovi, psychiatrovi na terapii. Obtížné je to oproti pobytové léčbě v tom, že pacient potřebuje větší vůli vyhýbat se návykové látce. První krok je zkusit si abstinovat, vyhledat právě ambulantní léčbu. Pokud to nezafunguje, tak následuje léčba pobytová. Při pobytové léčbě, která trvá měsíce, někdy i rok, případně v léčebných komunitách se člověk dostane z prostředí uživatelů drog, vyčlení se z jejich života, v němž mnohdy krade, je součástí procesu výroby a distribuce drog. Potřebuje si vyřešit dluhy, zásadní problémy, vyléčit například žloutenku. Léčebná komunita mu poskytne vhodné prostředí. Lidé, kteří se léčí z užívání drog, nezačínají od nuly, ale spíše tak od mínus desítky. Pak existují svépomocné skupiny jako například anonymní alkoholici. Lidé mají zkušenost s látkou, chtějí abstinovat a vzájemně si pomáhají, mluví o svých problémech.

S recidivou počítají i odborníci, je běžná

Co vlastně závislost způsobuje?
Obvykle se člověk snaží nějaké místo zaplnit návykovou látkou nebo jí vyřešit nějaký problém, často třeba trauma z dětství. To pak ovlivňuje jeho vztahy. Útěchu hledá v alkoholu, drogách. Jinak je to u člověka v období adolescence, kdy rekreačně, experimentálně užívá různé drogy. Většinou ho takové experimenty omrzí, věnuje se koníčkům, partnerovi, práci, škole. Jeho život má smysl, získává náplň života. Pokud je ale tohle narušeno, tak má pocit, že se mu nedaří, nemá zázemí, neuspěl ve škole, v práci. Uklidňuje ho fyzicky i psychicky droga, pohlcuje ho. Často se stanou závislými lidé, kteří zažijí nějaké trauma v dětství.

Může si závislý člověk takzvaně pomoct sám?
Neříkám, že se člověk nemůže ze závislosti dostat sám, ale je to velice obtížné. Řeší totiž řadu problémů, pocitů a je dobré moci tyto věci řešit s někým neutrálním. Rodina se může snažit dát závislému podporu, ale často je problém právě ve vztahu k rodině, partnerovi, matce nebo otci, mnohdy je to neuvědomované.

Člověk, který byl závislý a vyléčil se, si ponese pokušení celý život. Ale jaká je úspěšnost ve vyléčení se?
Jinak bude účinná léčba, když je člověk motivovaný, a když ne. Rozhodně ovšem stojí za pokus se léčit, a to i opakovaně. Když člověk poprvé selže a po nějakém období abstinence se k návykové látce vrátí, neznamená to, že by to měl vzdát. Představa, že člověk přestane ze dne na den je naivní. S recidivou počítají i odborníci, je běžná. Je dobré se z recidivy poučit, hledat příčiny. Typicky se stává kuřákům, kteří se snaží přestat kouřit, že se jim to nepodaří hned.

Rizikové období začíná kolem 12 let

Jak je to s užíváním drog? Roste? Klesá? Co tento trend ovlivňuje?
Užívání drog je kombinací čtyř faktorů. Zaprvé je to osobnost člověka, někdo k tomu tíhne více a někdo méně. Svou roli hraje i genetika. Za druhé jde o sociální prostředí, jako je rodina, společnost atd. Když například nastane ve společnosti období nějakých krizí, vysoké nezaměstnanosti nebo třeba hrozící války, tak se riziko zvyšuje. Problém s drogami je větší například v sociálně vyloučených lokalitách, kde bývá vysoká nezaměstnanost, nevzdělanost. Pro lidi, kteří žijí v takovém prostředí, je těžké se z něj dostat a volba drog je nejrychlejší úleva. A pokud má přestat, potřebuje nějakou náhradu. Nestačí přestat a zůstat žít ve stejném prostředí. Třetím faktorem je samotná droga a její účinky, některé drogy stimulují, jiné uklidňují, alkohol třeba „umí" obojí. Čtvrtým faktorem je nějaký spouštěč či impuls, třeba se člověk rozejde se svou láskou a hledá útěchu v jointu marihuany nebo přijde o práci a svoji sociální situaci „řeší" pitím alkoholu. Koho zajímají podrobné statistiky, najde je třeba na webu Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti na www.drogy-info.cz

A pokud jde o celou Českou republiku?
Nežijeme ve vyloženě špatném období. Funguje u nás sociální systém i péče o drogově závislé. Kdo pomoc chce, dostane se mu jí, například i formou terénních služeb. Čísla sice v některých drogách mírně rostou, ale v jiných zase klesají. Uživatelů problémových drog, jako jsou pervitin, heroin, je pod 50 tisíc v celé republice, alespoň podle čísel z roku 2014. V Olomouckém kraji to byly asi tři tisíce. Kolik je v Česku problémových uživatelů alkoholu, to si netroufám odhadnout, ale pravděpodobně mnohonásobně víc. Na alkohol se mnohdy zapomíná, přitom ničí mnohem víc životů.

Je to tím, že závislost na alkoholu je skrytější?
Problémem je spíš to, že lidé tolerují pití alkoholu mnohem více než šňupání pervitinu nebo injekční aplikaci heroinu, při kterém zpozorní mnohem více. Některé drogy se démonizují a jiné zase bagatelizují, a to často bez ohledu na skutečná rizika a objektivním výzkumem podložená fakta. U nás se zrovna třeba alkohol bagatelizuje. Další skrytou a podceňovanou závislostí bývá nadužívání psychoaktivních lé­ků.

Je možné mluvit ve vztahu k drogám o nějakém rizikovém věku?
Ano, začíná někdy ve dvanácti, třinácti letech s nástupem puberty. Samozřejmě je třeba zohlednit, že u dívek začíná puberta dříve, na druhou stranu chlapci snáze podléhají rizikovým aktivitám. Období pokračuje do pozdní adolescence, do dvaadvaceti, pětadvaceti let. Celá adolescence je bouřlivá, závislost se vyvine mnohem rychleji, protože mladý člověk se vše včetně závislosti učí rychleji. Na druhou stranu se závislým může stát člověk v jakémkoliv věku.