Její jednotlivé díly přitom budou ještě necelé dva měsíce vycházet každý pátek, tak jako dosud, v příloze Slováckého deníku Slovácké noviny. Kniha, která představí celkem 220 chřibských studánek, je podle vedoucího Expedice Chřiby Jiřího Jilíka v uplynulých jedenácti letech devátou publikací v edici knížek o Chřibech a vyjít by měla na jaře příštího roku. Autoři povídání Bořek Žižlavský a Jiří Blaha dodali, že se čtenáři mohou mimo jiné těšit i na příběh, který bude popis každé ze studánek doprovázet.

Ve druhé části besedy dostal slovo Ivan Hoffman, který přijel na pozvání Expedice Chřiby z nedalekých Kostelan, kde se svojí rodinou bydlí. Ten posluchačům přiblížil cestu, která jej do Chřibů zavedla. Jak přiznal, ze Zdounek pocházejí rodiče jeho ženy, což bylo také jedním z důvodů, proč si v roce 1992 v tamní části Cvrčovice pořídili nemovitost. Do ní se v roce 2000 natrvalo přestěhovali z Prahy.

„Bohužel jsme získali souseda, který topil v kamnech takovým způsobem, až nás ze Cvrčovic doslova vykouřil. Už jsme se nechtěli hádat, což ani moc neumíme, a tak šťastnou shodou okolností jsme v nedalekých Kostelanech našli hektarový pozemek, o který teď pečujeme. A spolu s námi jsou tam dva psi, ovečky, slepice, kozy a naše děti," přiblížil Ivan Hoffman peripetie své rodiny. Přiznal také, že za možnost působit jako novinář a nebýt přitom v Praze, vděčí moderním technologiím a internetu. Právě ony podle jeho slov umožňují člověku, že nemusí kvůli práci sedět někde v kanceláři, ale může ji posílat z dálky, emailem i se zvukovými soubory.

„Bydlení na vesnici mi také umožňuje získat odstup od událostí, do kterých jsou mí kolegové v metropoli ponořeni a mají úplně jiné vidění světa," poukázal na výhodu života vzdáleného od Prahy několik set kilometrů. Za znalost Chřibů podle svých slov vděčí jednak svému psovi, který vyžaduje časté procházky, ale také rodinnému příteli, psychologovi a publicistovi Petru Příhodovi, jenž každé léto zajíždí do Koryčan. „Pro nás se ženou není ani tak důležité, kde jsme skončili, ale přesto, že jsme takoví světoběžníci, že se odsud nehneme. Došlo nám, že ta Morava je místo, kam má člověk doputovat, a že to stačí," pousmál se nakonec.

Odpoledne pak členové Expedice Chřiby a s nimi několik desítek zájemců zamířili do čtyři kilometry vzdálené Hubertovy aleje, která též nese označení Zamilovaná. Tam byli svědky vysvěcení opravené dřevěné poklony (obdoby Boží muky) s obrázkem sv. Huberta. „Je to čtvrtá památka, kterou Expedice Chřiby v posledních letech obnovila. Není cílem lidského života jenom si ho užívat, ale já cítím, že máme komunikovat s těmi, kteří tu byli před námi, že se jich máme ptát, jestli cesta, kterou jdeme, je správná, a zda se od ní neodchylujeme. A nakonec jde také o to, abychom to jejich poselství dokázali předat další generaci, aby ani ona nebyla vystavena velkému tápání. Ovšem podle toho, jak se všechno vyvýjí, to vypadá, že toho příliš schopná není, a že se vzdáváme hodnot, které tady byly vytvářeny po staletí. A právě proto si myslím, že je důležité znovu a znovu tyto věci připomínat, znovu a znovu mluvit o tom, že člověk by měl po sobě zanechat dobrou stopu," řekl Jiří Jilík těsně předtím, než P. Radomír Němeček ze Zdounek slavnostně posvětil Poklonu s památným obrázkem svatého Huberta. Obrázek restaurovaný výtvarníkem Ctiradem Kuboškem, který je zakomponován do dřevěné části autora Karla Neorala stojí v místě, kde 4. května 1906, těsně před svou smrtí naposledy prodléval princ Bedřich z Thurn – Taxis, majitel zdouneckého panství.

Připravujeme rozhovor s Ivanem Hoffmanem