Stejně jako v neděli, i v pondělí postávala za policejní páskou početná řada místních. Po očku sledovali práce záchranářů v sutinách zdemolovaného paneláku a přitom si mezi sebou sdělovali „zaručené" informace. Na chodníku na ulici 6. května nedaleko náměstí bylo stále od někoho slyšet skleslé „Proč?"

Minimálně pět mrtvých a jedenáct zraněných má na svědomí nedělní výbuch v třípodlažním domě se šesti byty na ulici 6. května ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Ponurou náladu dokreslovalo mrazivé a zamračené počasí, tu a tam dopadla na chodník, stále posypaný střepy, sněhová vločka. Místo zeleně, která se nacházela kolem dnes již zničeného domu s číslem popisným 39, je všude bláto od nákladních vozů, bagrů a těžké techniky hasičů, jež bez zastavení už druhý den bojují s následky frenštátské tragédie.

„Byla jsem tady o půl páté ráno a byla jsem jak politá studenou vodou. Nemohla jsem nic dělat. Lidi křičeli, volali o pomoc, další na ně křičeli, ať jim skočí do náruče. Bylo to strašné," svěřuje se své kamarádce zhruba pětadvacetile­tá dívka.

Mohutný výbuch, který v neděli otřásl Frenštátem, vybil mnoho oken v domech stojících v cestě tlakové vlně. Někde jsou výlohy zatlučené dřevěnými deskami, někde ještě nestačili vytlouct střepy z rozbitých dveří. Postarší muž se při konverzaci se svým známým Josefem, bydlícím přímo naproti zničeného domu, podivuje, že nemá rozbitá okna ve svém bytě.

„Sice mám, ale ty vnitřní," reaguje a přiznává, že toho za poslední dva dny moc nenaspal: „Normálně doma vykouřím pět, sedm cigaret. Včera to bylo čtyřicet." Debata, stejně jako u mnoha jiných okolo stojících, se točí kolem problémového nájemníka, jehož jméno se zde v souvislosti s výbuchem skloňuje od samého počátku. Místní jako by si ani nepřipouštěli, že by za únikem plynu mohla stát například porucha. Není se však čemu divit. Indicie tomu totiž příliš nenahrávají - více zde: Verze o úmyslu se potvrzuje

Psycholožka o tragédii: svět pro ně přestal být bezpečný

Tragédie zasáhla také do psychiky lidí. Mnozí ze zraněných stále zůstávají v nemocnici. Ty, kteří jsou při vědomí, možná více než jejich poranění sužují bolestné myšlenky na tragédii, které nemohou vyhnat z hlavy. Podle ostravské psycholožky Ludmily Mrkvicové by se neměli bát vyhledat odbornou pomoc.

„Ta ztráta je tak velká, že by bezesporu měli vyhledat pomoc odborníka a také podporu svých přátel a blízkých. Aspoň částečně jim pomohu zmírnit to, co teď prožívají. Všichni ti lidé, kterých se to týká, se dostali do situace, kdy pro ně svět přestal být bezpečný. Ztratili veškerou jistotu. Ti, kteří přežili, přišli o bydlení, o své osobní věci, o veškerý pocit jistoty," popsala psycholožka.

Celý rozhovor s Ludmilou Mrkvicovou přineseme v úterním vydání Deníku.

Výzva