Už dříve jsme jako děti s napětím očekávali jejich příchod. Jakmile jsem uslyšela zvonce, běžela jsem se schovat do skříně a zarytě jsem odmítala vylézt do té doby, dokud neodešli.

Postupem času se skříň pro mě stala malou a chtě nechtě jsem byla nucena stanout pekelníkům tváří v tvář.

Paradoxně největší hrůzu jsem měla z Mikuláše. Děsila mě ta jeho nepřirozená maska. Na hrůzostrašnosti mu neubraly ani sladkosti, které mi dával.

S přibývajícím věkem jsem se na Mikuláše těšila a vyhlížela jej. Stejně jako nyní. Netrpělivé přešlapování u okna střídalo další ještě netrpělivější přešlapování. Za chvilku už jsem je viděla u sousedů.

Dětská noční můra

S foťákem jsem vyběhla ven a čekala, až budu moct ulovit několik snímků. Z dálky byl slyšet ten zlověstný rachot zvonců, který se stále více přibližoval. Až jsem ho proti sobě uviděla.

Košuta. Noční můru z dětství.

S řevem se rozeběhl ke mně. Zařekla jsem se, že se nepohnu ani o jedinou píď. Když byl těsně přede mnou, přece jenom jsem ucouvla a instinktivně si kryla zadek rukama. S touto maskou mám spojeny mnohé vzpomínky.

Letošní nadílka v podobě jemného poplácání malou metlou se s nimi ale v mnohém rozchází. Jako děti jsme od košuta dostávali jiný výprask.

Možná proto nám více než padesát let stará maska dokázala nahnat strach. Jakmile se rozšířila zpráva, že košut je blízko, prchali jsme na opačný konec vesnice. Mnozí z nás několikrát šli domů přes pole, aby se s ním náhodou nedostali do křížku.

Mikuláš do vsi málem nedorazil

Tradice se ale drží stále a legendární košut nesmí při obchůzce vesnicí chybět ani letos. „Tento rok padla volba na mě," popsal Martin Vašička ze Študlova, jak se dostal ke košutí masce.

Mezitím dorazil také zbytek družiny v čele se svatým. Letos se ale mládenci potýkali s jedním problémem. „Kamarád, který měl chodit za Mikuláše, to bohužel musel zrušit. Přemluvili jsme jiného, aby to vzal. Večer před obchůzkou ale odřekl také on. Museli jsme improvizovat," přiznávají s úsměvem Študlovjané.

Do kasičky jim vhazuji drobné a začíná se nalévat slivovice. Čerti pod vahou těžkých zvonců sedají na lavičku a odpočívají před další náročnou cestou.

Dřívější houfy dětí, které svatého s čerty doprovázely, letos nejsou už tak početné. „Nás za čerty létalo daleko víc. Dneska si už děcka drží daleko větší odstup. Nevím, čím to je, ale vždycky jsou radši v úctyhodné vzdálenosti," zhodnotil „košut" Martin Vašička. O původu košutí masky se stále vedou dohady. Její stáří se odhaduje zhruba na padesát let.

Komu patřila košutí maska, se neví

Žádné podrobnější informace nemá ani starosta Študlova František Tvarůžek. „Co vím, tak košut létal už za dob mého dětství. Čí ale maska původně byla nebo kdo ji vyrobil, mi není známo," přiznal.

Jejího původního majitele jen tipuje. „Možná pocházela od Šerých, kteří bydleli na spodním konci vesnice. Není to ale jisté," doplnil starosta.

O hrůzostrašné masce se mezi dětmi šířilo také mnoho fám a legend. Hrůzu jim ale nahání dodnes.