„Když jste mě pozvali, tak jsem se bál, že to bude za celoživotní dílo. To se totiž dává, když člověk končí definitivně. A to já opravdu nechci, dokud mě budete chtít poslouchat, přijedu rád, i kdybych za vámi měl jet na konec světa,“ radoval se Mistr z ocenění.

„Jak já vždycky říkám, že jsem to opravdu nečekal… tak tohle jsem čekal,“ rozesmál Karel Gott publikum. Pak ale vysvětlil. „Snažil jsem se celý život mít úspěch u dětí, protože děti jsou upřímné publikum. Řeknou, co si myslí, nemají ty diplomatické návyky kudrlinek a okras řeči. Řeknou: tenhle strejda se mi nelíbí anebo řeknou: ó Kája, ten se mi líbí!“ pokračoval s úsměvem oblíbený zpěvák.

„A to se mi líbí, na upřímnosti mi záleží, proto přijímám cenu s vděčností. A díky porotě, že jste si na mě konečně vzpomněli…“ bavil dále Mistr všechny přítomné.

Nakonec však opravdu zaperlil, když zapátral v dávných vzpomínkách s vazbou na Zlín.

„V tomto Baťově městě, když se kdysi jmenovalo Gottwaldov, to jsme si s Waldou Matuškou vychutnávali, když jsme se tady sešli. Walda totiž říkával: „Karle, to je naše město: Gott-Waldow,“ povyprávěl nadšeným posluchačům miláček davu Karel Gott.