Kromě hlavního celebranta, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Jana Graubnera, skupiny českých biskupů a kněží mezi nimi nechyběli ani zástupci krajů z celé ČR, politici, či např. Livia Klausová se synem Václavem anebo někdejší šéf hradního protokolu Jindřich Forejt.

Už v sobotu na Velehrad dorazili členové slezského souboru Heleny Salichové Šárka Vojtkuláková s manželem Tomášem.

„Z Ostravy jsme tady byli za půldruhé hodiny. Přenocovali jsme na zdejším Stojanově. Zastupujeme tu Moravskoslezský kraj,“ prozrazuje těsně před slavnostní bohoslužbou do kroje oblečená Šárka Vojtkuláková. Zástupcem Ústeckého kraje je Václav Kocman z folklorního souboru Dykyta.

„Také naše výprava přijela na Velehrad v sobotu a přespala na Stojanově. Cestování nám ale trvalo podstatně dýl. Z Krásné Lípy ve Šluknovském výběžku až sem, šest hodin,“ usmívá se Václav Kocman.

Posléze po úvodním přivítání arcibiskupem Janem Graubnerem se promluvy ujímá arcibiskup pražský a metropolita český, kardinál Duka. Ten ve svém exkurzu do středověké i novověké historie připomíná hned několik výročí. Především však to, jak před 30 lety vítal Velehrad očekávaného a vymodleného poutníka, velkého papeže sv. Jana Pavla II.

„Setkáváme se na Velehradě v pradávném srdci Velkomoravské říše, zde jsou naše kořeny, říká slovanský polský papež. Odvážím se tvrdit, nebylo by toho dne, kdyby pět let před tím se zde nekonala slavná cyrilometodějská pouť, na kterou papež nemohl přijet. Bylo mu to naší vládou zakázáno. Tato pouť na počátku perestrojky patřila k nejradostnějším, a také k nejvýznamnějším projevům naší víry a touhy po svobodě,“ upozorňuje Dominik Duka.

Z této atmosféry se podle něj zrodila také iniciativa desetiletí obnovy českého národa, vyhlášená kardinálem Tomáškem. Jejími autory byli profesor Petr Piťha a Tomáš Halík.

„Velehrad nám dovolil nalézt kořeny naší identity. Zde byla také podle tradice pokřtěna sv. Ludmila sv. Metodějem a obdržela mariánský medailon později nazvaný Paládium, který našel své místo na prsou sv. Václava, jejího vnuka a stal se tak součástí naší národní a duchovní identity,“ připomíná kardinál.

V současné situaci po koronavirové ráně, která, jak Duka doufá, už dohasíná, kladou si mnozí otázku, jak dál.

„Můžeme hovořit o globální existenciální otázce. Současný neklid, projevy násilí, vandalismus masových demonstrací zasahují současný svět. Jak dál, ptají se politici, ekonomové, podnikatelé, ale i naše rodiny a naši přátelé. Jak dál, klademe si tuto otázku i my, věřící křesťané,“ přemítá Dominik Duka a připomíná postřeh prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Jiřího Bartošky:

„Když vidím, jak dav křepčí kolem nějaké povalené sochy, třeba kolem Kolumba nebo Servantese, mám pocit, že vidím záběry, jak Göbles háže do ohně knihy Thomase Manna. Ten svět se snad úplně zbláznil.“

Velehrad byl podle Dominika Duky vždy místem touhy po lidské, kulturní i duchovní jednotě - dědictvím otců. Cesta do budoucnosti podle něj vede obrácením se ke křesťanským hodnotám.

Za pravdu mu dávají bratři Václav a Petr Janošovi z Vrbětic.

Zatímco 51letý Václav je pravidelným návštěvníkem cyrilometodějských poutí na Velehradě už 25 let, jeho o dva roky starší sourozenec tam na národní pouť zavítal poprvé.

„Byla to moje sice trochu zvláštní poutní premiéra s koronavirovými omezeními kolem, ale včetně precizní promluvy Kardinála Duky bylo vše na úrovni, jak se sluší a patří,“ přiznává po mši Petr Janoš.