Po pravdě si žije „filmovka" dvěma návštěvnickými světy. Akreditovaní a ten zbytek. Zatímco akreditovaní návštěvníci často berou filmovku skutečně jako „školu", a tak tak stíhají přebíhat z jedné projekce na druhou, druhému světu, světu běžných návštěvníků z okolních měst a vesnic, je často úplně putna, co se hraje. Hlavně že je filmovka. Přiznám se, že jsem na ni už tak dva roky nezavítal. Přitom ještě několik let nazpět byl tento týden pro mě obdobím, kdy jsem zhlédl více filmů než za celý zbytek roku.

Výjevy jsou však stále podobné, jen se mění osoby a obsazení. Na lavičkách vysedávají akreditovaní účastníci, kteří mívají často veškerý svůj majetek sbalený na zádech. Typičtí baťůžkáři.

Narváno je především v hradišťském parku, kde se v parnu tísní lidé ve stínu stromů. Někde se hrají karty, jinde se hraje na bubínky či jiné méně známé nástroje jako například australský dechový nástroj didgeridoo. Celý park a okolí jsou protkané různými stany a stánky. Tu se vyrábí osvěžující nápoje, jinde se zase připravuje program na večer. Občas projede dvojkolo, které tu jde za poplatek vypůjčit. Také brigádníci začínají nosit do letního kina v parku lavičky a já přemítám, zda už bych si neměl zvolit večerní program. Konečně jsem narazil na plakát s nabídkou doprovodných programů a filmů promítaných v letních kinech.

Na náměstí poběží další díl seriálu Hořící keř. No, to mi nic moc neříká. Mrknu na anotaci. Příběh osudů Jana Palacha. Tak to by mi mělo něco říkat, ale při pohledu na rok vzniku je vše jasné. Jde o novinku a já zas nejsem takový filmový nadšenec, abych stíhal sledovat nově vznikající tvorbu. Dalším filmem na náměstí budou Všichni dobří rodáci. To už je jiná káva. Ostatně, bylo by snad i napováženou, kdybych tuto klasiku už dříve neviděl.

Park nabídl Ditu Saxovou. To mi něco říká. Vybavují se mi slova jako literatura, maturita a jiné. Aha, tak to taky bude nějaká klasika. Bylo by docela dobré si doplnit filmové vzdělání, a tak vítězí Lustigův příběh o židovské dívce, které se po válečných útrapách nedaří návrat do reality.

Projekce začíná o půl desáté a po mém přichodu jsou lavičky beznadějně obsazené. Nevadí, jako znalý „filmovkář" mám deku. Jenže dobrá místa před plátnem už jsou obsazená i dekami. Z boků jde sice vidět, ale zvuk z reprobeden tu zase trhá uši. Využívám tedy další fintu. Vždyť z druhé strany plátna je také dobrý pohled. A že je zrcadlově obrácený? A čemu to vadí, alespoň film zhlédnu v netradiční podobě.

Naskýtá se mi klasický pohled filmovky, ale zřejmě i jiných letních kin. V parku vládne uvolněná atmosféra, všude okolo kolují lahvinky s vínem a jinými dobrotami. Při sledování filmu se daleko nad obzorem občas prosvětlí obloha. Slibované bouřky se však Hradišti vyhnou obloukem. V průběhu filmu začínám vnímat i další lákadla kolem. Napravo se ozývá koncert živé kapely, zleva zase začínají dunět pravidelné rytmy elektronické hudby. To se na večer v jednom ze stanů připravuje jeden z djs. Všímám si také, že sledování filmu z polohy vleže patří k oblíbenému koloritu. Nese to však s sebou i rizika, občas se někdo na chvíli zapomene dívat na plátno. Delší mikrospánek je na filmovce celkem běžný jev. Řadu postav tak probudí až závěrečný potlesk. Ale to nikomu nevadí. Vždyť filmovka není ani tak o sledování filmů jako o setkání s přáteli a známými.

Ubytování

Hotely a penziony mívají obsazeno dávno před startem LFŠ, praví baťůžkáři však stejně většinou o takové ubytování nestojí. Uherskohradišťské instituce tak pro ně nabízejí celou řadu ubytovacích možností pro méně náročné. Ubytovat se lze na kolejích univerzity či v internátech. Ceny se pohybují kolem dvou až tří set korun za osobu a noc. Za stovku a ve vlastním spacáku lze složit hlavu tradičně v tělocvičnách základních škol nebo v budově Diakonie. Na zahradách škol či Diakonie pak lze často rozložit stan. Poplatek bývá nejčastěji kolem 70 korun.

Občerstvení

Každým rokem to vypadá, že se do Hradiště sjíždí více a více prodejců občerstvení. Kdo vlastní nějaké okno do ulice, také neváhá a prodává. Vleklé fronty na pivo či občerstvení tak snad nebývají už tak časté. V pestrosti také problém není. Klasickou nabídku langošů, klobásek, párků či gyrosů doplňují například polévky či vegetariánská kuchyně. Jde se občerstvit i chlebem se sádlem či škvarky. K pití si kromě piva můžete přímo na ulici nechat vyrobit míchaný nápoj či zajít do specializované čajovny či pojízdné kavárny. Na pivo jsem čekat nemusel, škoda jen, že bylo viditelně podmírové.

Hygiena

Letní filmová škola není klasický festival, kde je na odlehlé louce jedinou možností použití nevábných mobilních WC. I ti, kdo mají z těchto moderních „kadibudek" fobii, mají v Hradišti kam odskočit. Pravda, kdo zná místní prostředí, má to jednodušší. Snaha umístit na frekventovaná místa mimo jednotlivé budky i celé WC buňky je vnímána pozitivně. Přece jen větší buňky působí čistěji a intimněji. Každopádně řada lokálních návštěvníků to řešila tak jako každý víkend po diskotéce, tedy vyhledáním zapadlého zákoutí. Hradišťským technických službám bych proto radil park už letos nepřihnojovat.

Zábava

Filmovka nejsou jen filmy, ale i výstavy, divadla, koncerty, hudební party. Můžete si ji užít a nevidět přitom jediný film. Ostatně, i takových návštěvníků bývá poměrně dost. LFŠ je totiž především možností narazit na staré známé.