Za 120 let se podoba her hluboce změnila. Z původních představ toho moc nezůstalo

Z olympiád se stal nadnárodní moloch, který vydělává miliardy dolarů. Je ve středu pozornosti nejmocnějších státníků světa, pro něž je klání pod pěti kruhy vítaným prostředkem k posílení prestiže a ukázce síly. Zatímco antické kořeny sportovního zápolení si až na pár docentů na katedrách starověkých dějin připomíná málokdo, stránky novin jsou plné skandálních dopingových odhalení.

Charita neby byznys?

„Z malé skupiny nadšenců se během let podařilo udělat největší setkání lidí na planetě," řekl před časem Jiří Kejval, šéf Českého olympijského výboru. To je jistě pravda.

Ovšem stejně tak je pravda, že Coubertinovi šlo především o pěstění osobnosti ze sportovce se měl stát lepší člověk. Odolnější, silnější, ale také ušlechtilejší. Dosáhnout na vítězství bylo pro Coubertina také důležité (slavný výrok, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, je jen velmi nepřesnou parafrází), byl to ale jen prostředek. V dnešním sportu se z toho stal cíl, pro jehož dosažení je řada lidí udělat cokoli. Tak nějak je tím pošlapávána původní olympijská myšlenka.

Ideál „rytířství" je dnes v příkrém rozporu s olympijskou praxí. Udělení pořadatelství her provázela podezření z korupce. Na organizaci olympiád se vynakládají nesmyslné prostředky. Praxe státem řízeného dopingu pokračuje i po pádu železné opony stačí se podívat na aktuální skandál v Rusku. Ze špičkových sportovců se staly stroje na medaile (a vydělávání peněz), z někdejších Coubertinových představ zbylo jen žalostné torzo a pár slov v olympijské přísaze.

„Sport je součástí celosvětového dění, tedy i celosvětového byznysu a celosvětové politiky. Tudíž že se nemůžeme tvářit, že jsme apolitičtí a že nejsme byznys. Musíme jen být politicky neutrální a ctít základní dokument, což je olympijská charta, jejíž znění nesmí přehlušit ani byznys," uvědomuje si Kejval. Je to ale opravdu tak, že byznys a politika nejsou na prvním místě?

Brazilská kocovina

Stačí se podívat na aktuální hry v Riu. Země se potýká s masivní ekonomickou a politickou krizí, stejně jako s dlouhodobě neřešenými sociálními problémy a ohromnou korupcí. Miliardy dolarů, vynaložené na organizaci olympiády, vypadají v tomhle světle jako vyhozené z okna, navíc se ukazuje, že nemalá část z nich byla prostě rozkradena.

Ekonomičtí experti se domnívají, že brazilská poolympijská kocovina bude dlouhá a bolestná. „Olympijské Rio mělo ukázat Brazílii jako velkou zemi na vzestupu. Místo toho přišel pokles, jehož konec je zatím v nedohlednu," píše na webu The Conservation Terry McCoy, expert z University of Florida.

Stačí si vzpomenout na problémy, které přinesla Řecku olympiáda v roce 2004. Po drahých stavbách zůstaly ruiny, astronomické náklady přispěly ke kolapsu, který za pár let přišel.

Olympijské hnutí stojí na rozcestí. Bude dál pokračovat cestou megashow, jaké nabídly třeba Peking 2008 nebo Soči 2014? Nebo se pokusí o částečný návrat ke kořenům? Pokud ne, zůstane problém s bujícím dopingem a státními zásahy do sportovního zápolení neřešitelný.