Uherské Hradiště v číslech- 108 domů zcela zničeno
- 523 bytových jednotek bylo dlouhodobě poškozeno
- 71 sesuvů půdy bylo registrováno
- 20 000 lidí muselo být evakuováno
- 2,3 miliardy korun činily škody

Povodně zkomplikovaly nejen všední životy lidí, ale i fungování veřejných institucí. Velké úsilí při záchraně sbírek vyvinuli pracovníci Slováckého muzea. V jeho čele stojí už od roku 1991 ředitel Ivo Frolec. „Povodně začínaly v Hradišti nenápadně. Počasí bylo krásné. Když začalo hrozit nebezpečí, vypravili jsme se s kolegy do Galerie Slováckého muzea. Všechny depozitáře jsme přestěhovali do prvního patra. Následné opevnění galerie pytli s pískem se ukázalo jako naivní, voda se dostala dovnitř kanály a poškodila budovu,“ vzpomíná ředitel muzea.

Podobný sled událostí se opakoval v hlavní budově muzea. Jeho pracovníkům se podařilo odnosit všechny sbírkové předměty, voda však poničila objekt. „Opravy statiky byly velmi nákladné a náročné. A třeba hlavní budova vysychala ještě dva až tři roky,“ prozrazuje Ivo Frolec. Svou úlohu jistě sehrál i fakt, že místem, kde se nachází hlavní budova města, dříve tekla řeka. „Celé Hradiště už se vody zbavilo, jen my jsme tady pořád měli jezero,“ zmiňuje ředitel.

K minimalizaci škod přispěla obětavá práce zaměstnanců muzea. „Vytvořila se silná parta. Asi tři dny jsme bez přestávky pracovali a přebývali v objektech muzea a díky tomu jsme nepřišli o žádné předměty. Od kolegů z jiných muzeí víme, že se jim třeba nepodařilo vše zachránit a pak měli s opravami velké problémy,“ prozrazuje Ivo Frolec.

I přes úspěch při záchraně předmětů ředitel hradišťského muzea cítí, že šlo udělat víc. „Nerad vzpomínám na krizový štáb, protože na organizace, jako jsme byli my, vůbec nemyslel. K dispozici jsme neměli ani hasičskou jednotku, hlavně jsme potřebovali čerpadlo, aby voda nestoupala,“ zklamaně komentuje ředitel.

Pak ale přece jenom přišla pomoc, z 35 kilometrů vzdálených Rudic dorazili místní dobrovolní hasiči. „Už si nepamatuji, jak se k nám dostali. V jejich čele stál tehdejší starosta obce Jiří Gavlas. Několik dní nám pomáhali. Zrodilo se přátelství, které trvá dodnes,“ zmiňuje Ivo Frolec. A právě hasiči byli hlavními hrdiny jednoho z úsměvných příběhů. „Postupně nám docházelo jídlo. A Jiří Gavlas slíbil, že se přebrodí zpátky do Rudic a doveze srnce. Mysleli jsme, že si dělá legraci, ale on se, po pás ve vodě, se svým doprovodem opravdu vrátil s várnicemi. Místo srnce sice dovezl guláš z divočáka, přesto na to vzpomínám dodnes,“ zmiňuje s úsměvem Ivo Frolec.

Jednou se ředitel vydal do ulic města. A na to, co prožil, nikdy nezapomene. „Atmosféra působila velmi apokalypticky. Byla tma, na ulici ani noha, šplouchala voda a sem tam se mihlo světýlko z dojíždějících bezpečnostních systémů,“ povídá o svých zkušenostech.

Podívejte se na snímky čtenářů Slováckého deníku z červencových povodní v roce 1997

Události ještě měly dohru. Když povodně skončily, přišla do muzea nečekaná návštěva. „Když začaly fungovat komunikace, dostala se k nám slečna z Národního muzea. Položila na stůl obálku s penězi a řekla, že to je příspěvek na obnovu. Byl to dojemný okamžik. Nešlo jen o peníze. Cítili jsme i vděčnost, že na nás někdo myslí,“ zakončuje povídání Ivo Frolec.

Opatření proti voděV reakci na záplavy z roku 1997 se v regionu vystavělo několik protipovodňových opatření. Za jedno z nejvýznamnějších a největších lze označit projekt Uherského Hradiště a Starého Města. V jeho rámci vznikla v úseku od čistírny odpadních vod Uherského Hradiště ke spodnímu okraji zástavby města na levém břehu a při spodním okraji zástavby Starého Města nad Salaškou na pravém břehu (lokalita Baraňák) 4,5 kilometru dlouhá ochranná hráz a na některých místech i zeď. Stavba dokončená v listopadu roku 2013 zvýšila původní břeh o třicet až šedesát centimetrů. (vt)

Autor: Marek Bartošík