Jak jste se dostala ke kariéře divadelní herečky? Byl to váš sen?

Právě že vůbec ne. Jako rodačka ze Vsetína jsem ale navštěvovala Kohútek, který dnes slouží snad jako bar nebo fitcentrum. To mě velice rozesmutnilo. Nicméně v Kohútku jsem začínala tehdy s Pavlem Rejmanem, Renčou Trličíkovou (herci vsetínského Divadla v Lidovém domě – pozn. redakce). To byly moje začátky. Od rodiny jsem ale měla určený trochu jiný směr. Odešla jsem tedy studovat pedagogickou školu v Přerově. Po jejím dokončení jsme rok pracovala na internátě. Zjistila jsem ale záhy, že s tím bude potřeba něco udělat. Tak jsme honem zkusila přijímačky na herectví a od té doby se jím živím.

S divadlem jste tedy spojená jak dlouho?

S profesionálním od roku 1994. Tedy už více než dvacet let.

Vaším současným domovským souborem je Slovácké divadlo…

Je to tak. Vlastně jsem ani jinde nebyla. Do Slováckého divadla jsem nastoupila a hraji zde pořád. Jen občas vyjíždím na hostování. Hostovala jsem například v muzikálu Divotvorný hrnec ve Slezském divadle Opava, hrála jsem také v Brně s Bolkem Polívkou hru Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Stejné představení se hrálo také v Praze v Činoherním klubu, kde jsem zaskakovala za nemocnou Ninu Divíškovou. Takže jsem si vyzkoušela i Činoherní klub. Bylo to příjemné.

Na kterou z mnoha svých rolí nejraději vzpomínáte? Máte nějakou oblíbenou?

Není to tak, že bych měla nejoblíbenější role. Nemám ani sny, co se rolí týká. Vždy mám role spojené s lidmi, se kterými na určité hře spolupracuji. Pokud se utvoří super parta, kdy se člověk kromě legrace dozví něco i sám o sobě, vždy to mám v sobě uloženo jako prima zážitek.

Získala jste řadu divadelních cen, tou nejzásadnější je zřejmě cena Thálie, je to pravda?

To musím trochu upřesnit. Není to klasická cena Thálie. Celý název tohoto konkrétního ocenění je Cena Thálie Českého divadla. Udělovala ji organizace Foibos, která již snad zanikla. Protože se v názvu ocenění objevuje ono slovo Thálie, všichni si myslí, že je to ta, kterou znají z televize. Je to ale jiná Thálie.

To ovšem její význam a vaše umění nijak nesnižuje, nemyslíte?

Úspěch to určitě je. A sošku mám doma. Odléval ji sklářský mistr v Karolince. To mne potěšilo dvojnásob.

Pocházíte ze Vsetína, nicméně na Valašsku nyní nežijete. Sledujete alespoň zdejší amatérskou divadelní scénu?

V divadle je někdy složité najít vůbec nějaký volný čas, takže amatérská divadla, která stíhám sledovat, jsou spíše na Slovácku. Například v Ostrožské Nové Vsi. Výborné ochotníky máme také v Hroznové Lhotě. Jsem proto moc ráda, že jsem zase tady. Že se porozhlédnu, co nového se událo mezi zdejšími ochotníky, protože jsem je opravdu řadu let neviděla.

Související Ve Vsetíně začíná přehlídka divadel, čtvrtý ročník nabízí pět souborů