S Divadlem v Lidovém domě spolupracujete už dvě sezony. Jak vlastně tato spolupráce začala?
Spolupráce začala díky mému kamarádovi Petrovi Filgasovi, se kterým se znám od doby jeho hostování v Městském divadle ve Zlíně. Před dvěma lety se pustil do svého režijního debutu, Gogolových Hráčů, a protože mám s divadlem zkušenosti jako kritik, požádal mě, abych na přípravu Hráčů dohlížel jako dramaturg. Tak jsem se poprvé setkal se vsetínským souborem.
Spolupracoval jste tedy na hře Nikolaje Vasiljeviče Gogola Hráči. V té vystupovali pouze muži. V nynější inscenaci Dům Bernardy Albové se zase na pódiu objevují pouze ženy. Jak se spolupracuje s čistě ženským souborem? Jaký je rozdíl oproti Hráčům?
Někteří chlapci z Hráčů mě už za toto vyjádření vypeskovali, ale já musím zopakovat, že ženský soubor má na rozdíl od pánů zpravidla větší smysl pro disciplínu, například se rychleji učí text. Na druhou stranu zvládnout v maximálním počtu až pětadvacet hereček je docela zápřah. Ale nemám si nač stěžovat, vždyť potkávat se denně s takovou koncentrací půvabu, talentu a pracovitosti, to je pro mě čirá radost.
Předchozí hra Martina McDonagha Osiřelý západ, kterou jste ve Vsetíně režíroval, měla poměrně vážné téma i atmosféru. Připravovaný Dům Bernardy Albové je v tomto směru podobný. Proč taková témata?
Osiřelý západ, byť vypovídá o vážných věcech, je žánrově spíš drsná komedie a to jsme se také snažili akcentovat. Je pravda, že mám rád texty, jejichž inscenováním se mohu vyjádřit ke stavu současného světa anebo takové, které nabízejí silný příběh. Dům Bernardy Albové právě takovou hrou je. Tím ale neříkám, že bych si někdy v budoucnu rád nevyzkoušel i nějakou ryzí komedii.
Kolik času už jste přípravě nové hry Dům Bernardy Albové věnovali?
První čtenou zkoušku jsme měli loni v srpnu, od října jsme pak zkoušeli jednou týdně a po Novém roce dvakrát týdně. V posledních dvou týdnech už zkoušíme denně a s napětím i s očekáváním vyhlížíme sobotní premiéru.
Jaké jsou záměry Divadla v Lidovém domě s touto nebo jinými hrami? Chystáte se například na divadelní přehlídky?
Divadelní přehlídky vítáme jako užitečnou možnost porovnat se s jinými soubory a podívat se, jak dělají divadlo jinde. Vloni jsme s Hráči vyhráli krajskou přehlídku v Karolince, letos v březnu se do Karolinky chystáme s Osiřelým západem. Také Dům Bernardy Albové bychom rádi představili mimo Vsetín, musíme však zvážit kde, protože inscenace je poměrně technicky náročná.
Bude Dům Bernardy Albové jedinou letošní novinkou v repertoáru souboru, nebo překvapíte ještě další hrou?
Poté, co jsme v uplynulých dvou sezonách přišli vždy se dvěma tituly (předloni Hráči a Brouk v hlavě, vloni Osiřelý západ a Žebrácka opera), rozhodli jsme se letos trochu zvolnit tempo a připravit jen tuto jednu inscenaci. Ale výše jmenované jsou stále na repertoáru, takže vsetínský divák jistě nebude o nic ošizen.
Mimo to, že hry režírujete, jste také uznávaný divadelní kritik. Jak se tyto dvě role slučují a jak se zpětně okem kritika díváte na hry, u kterých jste ve Vsetíně působil jako dramaturg či režisér?
Já myslím, že se obě role slučují či spíše doplňují velice dobře. V každé z nich mohu načerpat nějakou zkušenost pro tu druhou roli. Takovou změnu úhlu pohledu považuji pro sebe za užitečnou. Ale směšovat je u jedné inscenace dohromady nelze, takže se na své vsetínské počiny dívám pouze okem režiséra a jejich kritiku přenechávám jiným.
