Francolhotský řezbář k zálibě přišel jednoduše. „Už jako ogar jsem furt zavazel otci v dílně. Narodil jsem se do toho, jsem čtvrtý v generaci věrný řemeslu lesníka a vyřezávání jsem viděl doma odmalička,“ vysvětluje Jan.

Svůj první výrobek zhotovil už jako malý.

„Mohl jsem mít tak deset. Beztak to bylo nějaké zvíře, myslím, že volavka. Zvěř je časté téma, jsem lesák a myslivec, v hoře nacházím stále inspiraci,“ vysvětluje čtyřicetiletý umělec.

Vzápětí chrlí další zdroje motivace. „Tou nejvděčnější jsou ženy,“ prozrazuje a s úsměvem mi podává sošku s ladnými tvary, vyřezanou z trnkového dřeva, náležitě vyhlazenou rukama stovek zvědavých návštěvníků.

Mezi jeho díly najdeme i sakrální tematiku, betlémy, světce či reliéf Karlovského kostela.

„Dělám taky krajiny, portréty, hodiny, pro myslivce podložky pod trofeje, pro Liptálany sochy do betlému v životní velikosti, nebo třeba úly,“ vyjmenovává.

Nejzajímavější dílo je podle něj replika indiánského totemu kanadského kmene Haido.

„Dělali jsme na něm s otcem asi půl roku. Bylo to zajímavé, náročné a veliké. Dvanáctimetrový totem stojí v Brně,“ přibližuje Jan Brlica.

Indiánský znak jsem ve skanzenu nezahlédl, ale vyřezávaných zvířat, svícnů betlémů, sošek a nádobí je tu od řemeslníků ovládajících dláta a nožíky nespočítaně.

Do valašského muzea dorazila také rodinka Vybíralíkova ze Zlína.

„Přijeli jsme parním vlakem. Je to tu moc pěkné, zkusili jsme si i vypalovat do dřevěných srdíček,“ ukazuje mi maminka Alena.

„Mně se moc líbí betlémy, zatímco vnuka Kubíka zaujala dřevěná valaška, už si ji nese domů jako památku na výlet,“ dodává babička Hana.

Práci na sto padesát let starém soustruhu si vyzkoušel i Eduard Krasňák z Přerova.

„Není to složité, jen je třeba skloubit dohromady ruce a nohy a ještě k tomu vymýšlet a dodržovat tvar,“ popisuje zkušenost zručný návštěvník, který chodí i na řezbářské kurzy.

Na své si přišli na Hejově nožíku dospělí i nejmenší.

„Počasí je optimální, lidí hodně, přijelo pětadvacet řezbářů, z nichž mnozí jsou stabilní a máme tu i čtyři nové. Teď bude zase rok pauza a těšíme se na dvaadvacáté setkání řezbářů v roce 2020,“ hodnotí a zároveň zve režisérka programu Lenka Kučerová.