Hraní pro Redlovou nebylo na prvním místě.
„Největší posun oproti začátkům bych viděla právě v tom, že dnes pracuji na tom, aby muzika na prvním místě byla,“ upřesnila Redlová. Posun se však podle ní projevil i v samotném hraní. „Například na mandolínu hraji přece jen o něco lépe než kdysi na prvním koncertě po pár měsících hraní,“ podotkla.
Odchod z Docuku podle Redlové vyplynul sám. „Jednak z toho, že pro kluky z kapely hudba na prvním místě není. Bylo to ale také kvůli tomu, že jsem vždy tíhla k tomu, dělat písničky celé moje a trochu jinak, v jiném stylu,“ dodala muzikantka.
Za zkušenost v Docuku je ale Redlová ráda. „Bez ní bych možná nikdy nezačala hrát. Vše je prostě provázané. Všechno se vyvíjí a žádná fáze nejde přeskočit,“ přiblížila.
Při své tvorbě spolupracuje Redlová s různými textaři. Nejčastěji je to Radka Bzonková a Jakub Horák. Své vlastní texty zatím muzikantka nepíše, do budoucna to však nevylučuje.
Přínosem pro valašskou hudební scénu je Redlová už jen tím, že je žena. „Žen – muzikantek na Valašsku tolik není. Je tu spíše tradice bigbítových muzikantů. Mimo to ale věřím, že valašské posluchače obohacují také mé písničky, které by nikdo jiný nevymyslel,“ zamyslela se písničkářka.
Působení Redlové se však neváže jen k Valašsku. „Vloni v lednu jsem si zahrála v kině budovy Českého centra v New Yorku. Pár písniček jsem ale odehrála už před šesti lety na koncertě Radima Zenkla v Kalifornii,“ zavzpomínala muzikantka.
Jak se bude její kariéra vyvíjet dál, zatím Meziříčanka neví. „Chtěla bych ale, abych měla za měsíc určitý počet koncertů, v létě pár zajímavých festivalů a abych na své cestě nadále potkávala zajímavé lidi, se kterými budu třeba mít tu čest spolupracovat tak, jako se mi to stalo například teď s Trabantem,“ nastínila Redlová.
