Předchozí
1 z 6
Další

Filmové radosti i propadáky roku 2023 očima kulturní redaktorky Deníku Jany Podskalské:

Radosti

Hranice (Polsko, Česko, Francie, Belgie)

Zdroj: se svolením Bioscop

Deník úsměvůDeník úsměvůZdroj: DeníkFilm, který vás zasáhne, i když možná nechcete. Upřímný a zároveň nelítostný pohled Agnieszky Hollandové na realitu uprchlíků v evropském prostoru je hozenou rukavicí nám všem. Několik trefných výsečí ze života různých lidí, národností, úhlů pohledu i snů. Hranice se s divákem nemazlí. Jedním dechem vypráví o politické nadutosti a pohodlnosti, nízkém prahu empatie a krizi lidství, druhým o naději, lásce a umění dohlédnout dál než za dveře vlastního bytu.

Tancuj Matyldo (ČR)

Zdroj: Youtube

Domácí překvapení ke konci roku. Křehký a pravdivý snímek manželů Nataši a Petra Slavíkových dokazuje, že i na vážné téma nemoci blízkého lze nahlížet s jemným humorem a pochopením pro absurditu situací. Dialogy nešustí papírem, ale věrně odrážejí všechny vrstvy složité reality i vztahů, které stojí před mravní prověrkou. „Matylda“ je film, který vás zaujme, dojme, ale i pobaví. Velký comeback Reginy Rázlové a excelentní Karel Roden.

Propadáky

Jak přežít svého muže (ČR)

Zdroj: se svolením Falcon

Pokus udělat z úspěšné knížky úspěšný film se nevydařil. Sledovat autorku knižní předlohy a afektovanou herečku Janu Bernáškovou, kterak se marně snaží o přirozený komediální výkon, je absolutní utrpení, k němuž by měl divák fasovat zdarma placatku slivovice. Místo humoru, lehkosti a vtipných point nuda, křeč a těžké žánrové prohřešky. Režiséra filmu a manžela autorky Rudolfa Merknera to asi netrápí, ale malá lekce z pravidel žánru by neškodila. Natočit romantickou komedii zkrátka není jen tak. Kdy už se konečně povede nějaká Láska nebeská po česku?!

Bez kalhot: poslední tanec (USA)

Zdroj: se svolením Vertical Ent.

Taneční žánrovky mají bavit a mít švih. Třetí film série Bez kalhot ukazuje, jak to dopadá, když se tvůrci snaží o cosi jako romantické drama. Navíc po dvou předchozích filmech přitvrdili, takže nastupují zbraně těžšího kalibru: drsnější striptýz a láska. Výsledkem je ošoupaná zápletka plná nudných klišé, minimum chemie mezi Salmou Hayek a Channingem Tatumem a nevkusné scény. Trochu upocená a vlastně trapná podívaná. Kam dal režisér filmů Dannyho parťáci a Traffic – Nadvláda gangů Steven Soderbergh oči? Uf.

Hudební a divadelní radost i propadák roku 2023 očima kulturní redaktorky Deníku Gabriely Kováříkové:

Radost

J.A.R. a Jezus Kristus Neexistus?

Zdroj: se svolením Roman Černý

Šest let po vydání třemi Anděly oceněné desky Eskalace dobra překvapila skupina J.A.R. albovou novinkou Jezus Kristus Neexistus?. Je mixem několika hudebních žánrů od rocku přes elektroniku, rap, punk až po pop. A zároveň je dokladem toho, že kapela neztratila nic ze své životnosti a kreativity, ba právě naopak! Navíc zažít hlavní hybatele formace – pány Romana Holého, Otu Klempíře, Michaela Viktoříka a Dana Bártu – při rozhovoru, je neopakovatelný zážitek. Člověk s nimi chce prostě být, protože jsou vtipní, hraví, vynalézaví a neskutečně tvůrčí. Jako fanynka J.A.R. se těším na všechno další, co z dílny této zábavné partičky vzejde.

Propadák

Diktátor měl dostat šanci

Zdroj: Deník/Martin Divíšek

Za propadák roku označili mnozí diváci originální komedii Já, diktátor! z pera komika, herce, textaře a spisovatele Lukáš Pavláska. Na programu pražského Divadla Broadway se udržela jen na pár repríz. Osobně bych jí dala větší šanci, už jen proto, že téma „Diktátor“ upozorňuje na to, jak se lidé dopouštějí stále stejné chyby, když se jim dovolí – častokrát s vidinou vlastního profitu – narůst do obřích a zrůdných egoistických rozměrů. V Diktátorovi hráli, byť jen krátce, Veronika Žilková, Tomáš Matonoha, David Bosh a Milan Peroutka. Diváci, kteří Diktátora nepřijali a doslova ho deklasovali, vůbec nepochopili prvotní informaci, že má jít o „klaunskou revue“ s poselstvím, že nadějí pro lidstvo je to, že diktátorství zahubí sebe samo. Když jdu do divadla, podívám se, o co jde, abych si udělala představu. Pak můžu o něčem diskutovat.

Hudební radost i propadák roku 2023 očima redaktora přílohy Víkend Michala Bystrova:

Radost

The Rolling Stones: Hackney Diamonds

Zdroj: se svolením Polydor

Největší radost mi letos, co se muziky týká, způsobila britská skupina Rolling Stones. Aniž bych ji jakkoli podceňoval či snad předpokládal, že se těším lepšího zdraví než nezničitelný kytarista Keith Richards, přece jen už jsem od rockových veteránů takovou nálož nového a hrozně poctivého bigbítu nečekal. Album Hackney Diamonds je úsporné, dravé, mladistvě rozzlobené a podivuhodně soudržné. A bylo by takové, i kdyby ho svou přítomností neozdobili ex-Beatle Paul McCartney, ex-Stone Bill Wyman nebo kouzelný klávesák Stevie Wonder. O přenádherně rozjamované Lady Gaga nemluvě. Papouščí skřeky zpěváka Micka Jaggera potvrzují, že je to pořád strašný tahoun, který popichuje všechny kolem sebe k co nejodvázanějšímu blues. Takže klobouk dolů, po anglicku: Hats off!

Propadák

Český slavík 2023

Zdroj: se svolením Nova

Hudebním propadákem roku je pro mě – a ne poprvé – udílení cen Český slavík. Bláhově jsem si myslel, že tři a půl dekády po pádu komunistického režimu už máme všechny předpoklady pro to, abychom svým hudebním rozhledem, vkusem a jakousi elementární úrovní, pokud jde o vnímání textů, melodií a aranžmá, dohnali zbytek světa. Jenže chyba lávky! Marek Ztracený, Kabát, Mirai, Kryštof… Podle mého kondenzovaná nuda a také docela velká duševní bída. Odhlédnuto od toho, že velká část vítězů neumí zazpívat jednu jedinou českou větu se správnými přízvuky, nějak se nedokážu smířit s obsahem či nedejbože smyslem jejich písní. Když mi kapela Mirai z rádia oznamuje, že „už pomalu svítá, zhasínaj city lighty našeho, našeho hometown“, nevěřím už ani s Robertem Fulghumem, že všechno, co opravdu potřebujete znát, se dá naučit v mateřské školce. Sice jsem si oddechl, že podobné ankety přestaly vyhrávat obludky jako Ortel – ale k tomu, abychom i v rámci žebříčků popularity oceňovali standardní řemeslnou kvalitu, jakou pro západní země představuje Taylor Swift, Beyoncé či Eminem, máme tady u nás ještě hodně daleko.

Knižní radost i propadák roku 2023 očima kulturního redaktora Deníku Filipa Lukeše:

Radost

Jo Nesbø: Zatmění (Kniha Zlín)

Zdroj: se svolením Kniha Zlín

Po povídkových knihách Žárlivost a Krysí ostrov u nás konečně vyšel další kriminální thriller Jo Nesba se svérázným detektivem Harrym Holem v hlavní roli. Vysoký blonďák se zjizvenou tváří i duší mě vždy dokázal potěšit a učinil tak i v Zatmění. Nebudu prozrazovat děj, abych nezklamal ty, kteří knihu nečetli, ale mohu vás uklidnit, že svého oblíbeného hrdinu najdete tam, kde bývá obvykle – v baru se sklenkou v ruce. Pak se ale pustí do napínavého hledání vraha a od té chvíle budete čtení jen neradi přerušovat. Můžete se těšit na originální zápletku i tradičně výborný překlad Kateřiny Krištůfkové. A pokud jste, stejně jako já, fanoušky norského spisovatele, můžete vyhlížet i čtrnáctý případ Harryho Hola.

Propadák

Petr Sojka: Praha v proměnách času (Grada)

Zdroj: se svolením Grada

Mám rád knihy Petra Sojky, které jsou plné zajímavých příběhů z historie. Ty se doposud týkaly zejména pražských dvorků. Teď autor přesunul svůj zájem k dalším pozoruhodným pražským stavbám a jeho kniha Praha v proměnách času je opět skvělá. Dozvíte se v ní mnoho zajímavého třeba o věčně studeném plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami, zimním stadionu na Štvanici nebo o takzvaném Břevnovském mrakodrapu. Poutavé je i jeho povídání o lampářích, na které také odkazuje povedená obálka knížky. Možná si říkáte, proč jsem knihu zařadil do propadáků, když na ni pěji samou chválu. Je totiž plná dobových fotografií, které jsou tak zoufale malé, že se jimi bez lupy pokocháte jen stěží. Škoda.

Radost i propadák roku 2023 ze streamovacích platforem očima webeditorky Denik.cz Růženy Machálkové:

Radost

Medvěd (Disney+)

Seriál Medvěd (The Bear) je pro české diváky k vidění na Disney+.Seriál Medvěd (The Bear) je pro české diváky k vidění na Disney+.Zdroj: Disney+

Ano, šéfe. Díky, šéfe. Dělej rychleji. Pečlivěji. Proč si sakra tak pomalej? Měl bys být mrtvý. Americký seriál Medvěd o talentovaném, ale křehkém šéfkuchaři, který se snaží zachránit krachující restauraci svého zesnulého bratra, je tím nejlepším, co jsem letos na streamech měla možnost vidět. Jeho autenticita, svižné tempo a skvělý scénář vyvolávají zvýšený tep nejen u těch, kteří někdy okusili práci v profesionální kuchyni. Na každé vteřině záleží, a to neplatí jen pro přípravu vysoké gastronomie. Medvěd totiž zdaleka není jen o jídle, diváka úspěšně dojímá příběhem o přátelství, rodinných traumatech a o tom, že společná vášeň dokáže spojovat lidi různých povah. Druhá série představená letos na Disney+ překonává tu první a čerstvě potvrzeno je i třetí pokračování.

Propadák

Zaklínač (Netflix)

Třetí série seriálu Zaklínač (The Witcher) z dílny Netflixu.Třetí série seriálu Zaklínač (The Witcher) z dílny Netflixu.Zdroj: Profimedia

Ještě horší, než jsme doufali. Tak lze jednoduše popsat třetí sezónu seriálu Zaklínač, kterou letos na dva zátahy vypustil Netflix. Je-li hnací silou zaklínačského světa mocný Chaos, pak tvůrci nové série dovedli jeho umělecké ztvárnění k dokonalosti. Jen velmi volná inspirace knihami spolu s přidanými zápletkami zanechávají čtenáře polské předlohy znechucenými a nečtenáře zmatenými. Problémem je zejména mizerně vysvětlená politika a nelogické intriky, dialogy zavánějící stávkou scénáristů a - v neposlední řadě - patos. Teatrálně pronášená moudra často jen málo souvisí s aktuálním děním a když konečně dojde na epičtější bojové scény, otupenému diváku vyznívají spíše směšně. I proto titul osobního propadáku putuje právě netflixovskému fantasy hitu, jehož čtvrtou část už si raději nechám ujít.

Herní radost i propadák roku 2023 očima zástupce šéfredaktora Deníku Vojtěcha Kučeráka:

Radost

Baldur's Gate 3

Zdroj: se svolením Larian Studios

Videoherní trh znovu překonal ten filmový, ve světě i v mém malém mikrovesmíru. Možná i proto, že pokračování adaptace milované knihy Duna tvůrci přeložili až na příští rok, ale to už je teď jedno. Již dlouho se mi, dokonce ani u knihy, nestalo, abych kvůli pokračování příběhu šel spát ve čtyři ráno. Hra Baldur's Gate 3 to dokázala. Jasně, navzdory obřím celosvětovým tržbám průmyslu je herní svět stále částí společnosti brán jako jakási okrajová forma zábavy. Ale schválně – zkuste se zeptat padesáti lidí na ulici, kolik z nich vidělo poslední film, který získal hlavní cenu Akademie, či hrálo dílo, jež letos dostalo takzvaného herního Oscara. Já bych vsadil na Baldurovu bránu, vstup do ní pro mě rozhodně patří k nejpříjemnějším kulturním zážitkům poslední doby.

Propadák

The Lord of the Rings: Gollum

Zdroj: se svolením Daedalic Entertainment

Deník úsměvůDeník úsměvůZdroj: DeníkTolkienova Středozem je tak propracovaný, barevný a zajímavý svět, že cokoliv s ním spojíte, bude alespoň trochu dobré, ne-li výborné… A nebo taky ne. Po tom, co část fanoušků lehce znervóznily, naštvaly, nebo dokonce vyloženě rozlítily Prsteny moci, přišel další úder. Videohra The Lord of the Rings: Gollum ale lidi nerozdělila tak jako seriál. Zde totiž panuje víceméně shoda – ruce pryč. Pokud si tedy nechcete krabici se hrou vzít na výpravu do Mordoru a nakonec ji hodit do lávy v Hoře osudu.