Divadelní herec a režisér Pavel Rejman v rozhovoru pro Deník nejen o práci divadelníků v období velkých oprav domovské scény.

Jak se s opravami divadelníci vypořádali, zda mají dlouhé prázdniny a co chystají do budoucna, prozradil Deníku herec a režisér Pavel Rejman.

Byl jste se podívat na vaši domovskou scénu? Jak to tam vypadá?

Je to regulérní staveniště. Ale ani to moc nezateklo při rekonstrukci střech. Teď to není pohled příjemný, ale až se to dodělá, bude to hezké.

Zvládnou to do konce prázdnin?

Myslím, že rozhodne březen, duben. Teď všechno běží, problémy se stavbou nejsou. Spíše máme technické problémy. Máme tam kostymérnu, dost těžko se nám přesunují všechny věci do čistých a hotových místností. Zatím to nevypadá, že by to nešlo stihnout. Muselo by dojít k něčemu fatálnímu, ale myslím, že žádné překvapení se konat nebude.

Co bude ze všech oprav nejvíc zásadní?

Pro lidi bude nejdůležitější design a sezení a pro bezpečnost divadla je to tahové zařízení. Ono se to nezdá, ale ve skutečnosti je to normální výtah, který musí splňovat předpisy. Při porušení by mohl jakýkoli dozor divadlo zavřít. To už teď nebude hrozit.

Jmenovací dekret předal nové ředitelce Mateřské školy Rokytnice ve Vsetíně Alexandře Kukulové starosta města Jiří Růžička.
Mateřinku v Rokytnici vede od února Alexandra Kukulová



Dosud to fungovalo jak?

Provozovali jsme zařízení na výjimku, protože tam byl dřevěný rošt a to norma nedovoluje. Takových sálů, které jedou na výjimku, na vnitřní předpis, je v České republice spousta. Otázkou je, jak by se na případné neštěstí díval soud.

Umožní vám oprava divadla zařadit hru, kterou jste předtím nemohli hrát?

Budeme moct věšet daleko těžší břemena na tahy, takže to otevře další možnosti nejen při divadelních představeních, ale i dalších kulturních akcích. Dnes už se jezdí s rampami. My jsme museli všechno věšet na speciální držáky. Teď to dáme přímo na tahy. Ale znovu říkám, největší bonus je bezpečnost. Všichni známe historky, kdy i známé herce přirazil nezajištěný tah. Kdyby se něco takového stalo u nás v divadle, byl by to problém, který by měl i trestní dohru.

A co se týká změn pro diváky?

Jednoznačně komfort sálu. Bude to divadlo, jak ho obecně chápou lidé ve Vsetíně, to znamená místo, kde se můžou obléct do pěkných šatů a užijí si pěkný večer s přáteli. Nemusí se bát, že se vrátí domů umazaní.

Jak to myslíte?

Měli jsme tu zkušenost, že když sem jezdili přespolní, byli v šoku z toho prostředí. Říkali, že něco takového v životě neviděli. My jsme si to neuvědomovali, protože jsme tu byli dvacet let. Doufám, že ta změna bude největší pro diváky.

Zatím je to staveniště, co momentálně dělají členové Divadla v Lidovém domě?

Pořád hrajeme Přelet nad kukaččím hnízdem v náhradních prostorách hotelu Vsacan. Od půlky října už máme za sebou jedenáct repríz. To je příjemné.

Je to dané i tím, že ve Vsacanu je daleko menší kapacita?

Nahlížel jsem na to ze začátku stejně. Matematika je jen jedna. Ale není to tak. Malý prostor je zrádný v té věci, že ta hra musí být fakt dobrá. Lidí, kteří na to přijdou, chválí to a doporučí dál, je daleko míň. V Liďáku, kam se vejde dvě stě šedesát lidí, je to opakování hry daleko intenzivnější, je z toho daleko větší událost.

Má hraní na nedomovské scéně nějaké výhody?

Ve Vsacanu je to menší. Aby Přelet vidělo víc lidí, trvá to dýl. To je pro nás obrovsky výhodné, protože máme čas pohrát si s jednotlivými postavami. Je to trošku jiný zážitek, ale tímto směrem jdou i jiná divadla. V Hradišti teď hrají hru ve školní třídě například. Pro padesát lidí a mají vyprodaných patnáct představení.

Takže nápad vsetínského divadla byla trefa do černého?

Ten trend se používá a nemýlili jsme se. I když v našem případě to bylo vyprovokované nutností.

Znamená to, že jakmile se v září uchýlíte na domovskou scénu, nebudete už Přelet hrát?

Nene, zpracováváme Přelet pro divadelní verzi. Momentálně se dodělává scéna.

Nejbližší plány Divadla v Lidovém domě?

Vracíme se ke Světákům, ale hlavně diskutujeme, jak bude vypadat příští sezona. Čeká nás spousta práce, co se týká zařizování divadla, premiérového představení, v tuto chvíli děláme dramaturgii a uvažujeme o tom, jak by sezona měla vypadat. Jisté je, že jestli všechno klapne, koncem září bychom chtěli divadlo otevírat.