Masopustní veselí na Hornolidečsku. Podívejte se

Velmi početná fašanková družina vyrazila po deváté ráno od hasičské zbrojnice v Lačnově. Do obchůzky dědinou se za doprovodu dechové hudby Lačnovjanka zapojilo více než šest desítek maškar.

Vedle tradiční nevěsty s ženichem či medvěda s vodičem byly k vidění i velmi originální převleky, třeba komiksové želvy ninja či masky inspirované známou Troškovou komediální trilogií z Hoštic.

Originální masky, kupříkladu slon či pštros, nechyběly ani ve Študlově, kde průvod doprovodili muzikanti z Cimbálové muziky Klobučan. „V minulých letech jsme tu měli například také žirafu. Dětem brala čepice," vzpomněla si Martina Daňová, když se před jejím domem dala pestrobarevná skupinka do zpěvu a tance.

Stále živou udržují dávnou tradici také ve Střelné. Obchůzky zpravidla organizují místní dobrovolní hasiči a jejich přátelé. A není tomu tak dávno, co zde ještě důsledně dodržovali zvyk, že masopustní družina chodívala po dědině vždy v úterý před Popeleční středou.

„Až v ten den totiž nastává skutečný konec veselí i podle křesťanské tradice. „Co si pamatuji, tak fašanky v ten den žila vždycky celá dědina. Všude se smažili koblihy, večer se všichni sešli na zábavě," zavzpomínala Ludmila Brousilová ze Střelné.

Na víkend se podle ní střelenské masopustní obchůzky přesunuly až před třemi možná čtyřmi lety. „Ale je pěkné, že se tradice stále udržuje. I letos jsou v průvodu moc pěkné masky a chodí také hodně cérek. Dříve chodívávali jenom chlapi," povšimla si Ludmila Brousilová.

Prlovjané pochovali basu

Prlov – Smutné a plačící masky v sobotu v Prlově pochovaly basu. Na pomoc jim přišli farář i místní děti. Muzikanti tak mají s hraním až do Velikonc utrum.

Tradičně se basa pochovává o půlnoci, v kulturním domě však tento slavnostní ceremoniál odstartoval o několik hodin dříve. „Basu pochováváme dříve, protože o tuto tradici spojenou s koncem masopustu mají zájem děti. Snažíme se, aby se na tradice nezapomnělo a aby si je děti zapamatovaly," vysvětlil starosta Ladislav Gargulák.

Obřad byl však v režii jeho dcery, Petry Gargulákové, která již hodinu před samotným pochováváním poletovala po kulturním domě a zařizovala poslední detaily. „Muzikanti nám při vstupu do sálu zahrají pochod padlých revolucionářů. Poté uděláme s basou kolečko po sálu a začneme se samotným obřadem," popsala průběh pochovávání Petra.

Na masky, které se po celodenních obchůzkách po Prlově schovali v jedné z místností kulturního domu, chodily zvědavě nahlížet děti. „Děti chodívají na obřad každoročně. všeobecně je o tuto tradici velký zájem, což je dobře," pochvaloval si Zdeněk Kocourek.

Když bylo jasné, kdo basu na márách ponese a kdo nedočkavé publikum v sále provede smutečním obřadem, mohlo se s pochováváním za­čít.

Konec masopustního veselí mrzel všechny masky, proto se již za dveřmi sálu ozývalo hlasité sténání. Při pochodu pak masky začali kvílet ještě více.

Farář sečetl Prlovjanům hříchy

Když farář pokropil všechny přítomné svěcenou vodou, kterou měl přichystanou v růžovém nočníku ve tvaru lachtana, došlo na zpytování svědomí. Otevřela se prlovská kniha hříchů a všichni společně zhodnotili loňský rok. Povídáním ve verších zhodnotili účast na loňském Ovčáckém dni, úspěchy prlovských fotbalistů, nahlédli do svatební kroniky a nechyběli ani pár drbů, které kolovaly loni po dědině.

Obřad byl proložený také kulturní vložkou, o kterou se postaraly dvě maskované slečny, které si střihly krátké rapové vystoupení.

Ve chvíli, kdy všichni v sále basu dostatečným způsobem oplakali, farář ještě naposledy všechny pokropil svěcenou vodou a popřál jim, aby i tento rok byl pro Prlov tak úspěšný jako ten předchozí.

V Polance chodily dvě nevěsty

Valašská Polanka – Vysmáté nevěsty, ženichy s knírkem, medvědy a mnoho dalších známých i neznámých masek se prošlo v sobotu Valašskou Polankou, aby všem jejím obyvatelům připomněly, že se pomalu ale jistě přiblížil konec masopustu.

Třicetčtyři dobrovolníků se sešlo brzy ráno v prostorách hasičské zbrojnice, aby se společně domluvili, jak budou obchůzky v maskách probíhat. Protože před sebou měli mnoho kilometrů, nikdo nechtěl podcenit snídani. Ve zbrojnici na ně čekaly zabíjačkové pochoutky a teplý čaj.

Fašankovým obchůzkám v Polance předcházely přípravy v improvizované maskérně. Mladým i těm starším pomáhala s líčením maskérka a snažila se vyhovět každému přání. Jeden chtěl víc vousů, druhý zase barevnější líčka a tak to šlo stále dokola. Jediný, kdo si s malováním starost nedělal byl medvěd.

Tradici spojenou s koncem masopustu si místní udržují od nepaměti. „Masky chodí, co si já pamatuji. Myslím, že tato tradice tu byla ještě před válkou," vzpomínal starosta Josef Daněk.

Jako všude na Hornolidečsku je základem každého fašankového průvodu několik tradičních masek. „Základem je ženich, nevěsta, medvěd s vodičem, šašek a muzikanti, kteří je doprovázejí," prozradil Josef Daněk.

Bez muziky 
by to nešlo

Muzikanti doprovázeli masky na heligonky a bubínek a všichni se společně shodli, že bez nich by to nešlo. „Muzikanty máme svoje. Většinou jsou to samouci. Dva jsou však půjčení z Lužné, kde slaví fašanky až v neděli. Naoplátku jim zase půjčíme ty naše," vysvětlil starosta.

V průvodu šli spolu snad všechny věkové kategorie. Před začátkem se rozdělili do dvou skupin. Jedna z nich se vydala na Paseky. Druhá skupina chodila dole v obci. „Tradici se snažíme udržovat každý rok, i když je to čím dál těžší. Starší už chodit nechtějí, protože se chodí celý den a je to dost náročné. Naštěstí se zapojují také mladí," dodal starosta Josef Daněk.

Projít celou Polanku trvalo maskám celý den a bylo to náročné. Tradice je však nejdůležitější.