Díky svému talentu absolvoval na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni (v letech 1973-77), obor výtvarného zpracování keramiky u profesorů Jaroslava Podmoly a Bohumila Dobiáše ml. Poté pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v letech 1977-83) v ateliéru užitého sochařství, kde měl to štěstí a učil jej národní umělec Josef Malejovský. Po studiích se vrátil na rodné Valašsko, kde začal s vlastní sochařskou tvorbou, figurální plastika a reliéf. A zrodil se zde počátek, který vyústil do tak osobitého díla a stylu.

Hlavním motivem u Pavla Drdy je žena. Ať samostatně, nebo naznačeno její tělo v přírodě, které se objevují především v reliéfech žena - krajina. Pro tento motiv využíval zpočátku krajinu Valašskou, poté oslněn krásou slunce a tajuplnými mýty z ostrova Havaj, věnoval se tvorbě na oslavu Pele, tamější bohyně, stvořitelky života. Kterou polidštil a vytvořil ji „neděsivou". Vedle reliéfu vytváří figurální plastiky i monumentálních rozměrů. Styl Drdy však i k monumentálnosti přispívá. Díky „jeho" pojetí postavy s pevnou základnou (velké nohy), která se směrem vzhůru zužuje.

V jeho díle si podávají ruce něha pojetí s drsností povrchů, tajemství a obnaženost. Hlavním materiálem je hlína, ale nalezneme u něj i bronz, a i kombinovanou techniku se sklem.

Díky své pracovitosti často vystavuje na samostatných i kolektivních výstavách po celé České republice, ale i v zahraničí. Dříve vystavoval především se vsetínským malířem Adámkem, který předčasně zemřel a od té doby je Drda sám.

Autor: Michaela Juříková