Tož tak, Přijede k nám Metallica do Francovej Lhoty, Mladé cérky ze Severní Moravy a další pecky legendárních Cimentů přilákaly na třicátiny kapely fanoušky, obdivovatele i kamarády.

„Tušil jsem, že nebude poloprázdno, ale tolik lidí jsem nečekal,“ odtušil Karel Proisl, baskytarista skupin Veselá bída a Darrock a dlouholetý přítel Cimentů.

Na koncert si našli cestu i fanoušci, kterým v době vzniku kapely v roce 1987 nebylo zdaleka ani deset let.

„Je to klasika. Jejich písničky jsem znal, už když jsem měl pět. A muzikanti jsou originální a pořád svoji,“ řekl nadšeně Miroslav Machek z Lužné.

Upřímný přístup k hudbě a absenci hvězdných manýrů vyzdvihl dramaturg a pozdější šéf M-klubu ve Valašském Meziříčí Karel Prokeš, který stál u zrodu Cimentů.

„Kapela je pořád v pohodě. Nedělají žádná velká turné. Čím méně hráli, tím více stoupala jejich popularita,“ zamyslel se Prokeš.
Při zakládání kapely koncem osmdesátých let minulého století nikoho nenapadlo, že by mohli zůstat oblíbení na scéně třicet let.

„Tenkrát pro nás nebyla budoucnost. Chtěli jsme hrát. Dělali jsme všechno pro teď a přemýšleli, jak odehrát co nejlíp nejbližší koncert,“ zavzpomínal na začátky Prokeš.

Jako poslední výroční koncert označil čtvrteční oslavu ve Vsetíně zpěvák, kytarista a jeden ze zakladatelů Petr Zezulka.

„Ciment fakticky neexistuje. Setkáváme se jako přátelé. Ta kapitola je uzavřená,“ směje se Zezulka.

Vzápětí ale zve fanoušky na další koncert, na kterém Cimenti zahrají 2. března ve Valašském Meziříčí.

„Končí se a začíná. Je to jako s tou naší čtvrtou deskou. Buď bude, nebo nebude,“ dodal tajuplně Petr Zezulka.

Nápady na nové písničky pořád má.

„Nemůžu to vydat, protože by mě zavřeli. Občas básním, dávám věci do souvislostí, ale týkají se spíš soukromého života a nechci je ventilovat na veřejnosti. Nicméně může se stát, že nová deska nakonec bude,“ nepohřbil naděje Zezulka.

Společně s baskytaristou Pavlem Hynkem, sólovým kytaristou Mojmírem Hurským a bubeníkem Markem Heinrichem si oslavu tří desítek let působení na valašské hudební scéně užil. Za nadšených ovací publika zněla klubem ještě hodinu po půlnoci nestárnoucí Tereza z Valmeza.