Trojici andělských sošek jim přineslo loňské album She's A Good Swimmer. Jak s postupem času hodnotí vítězství na všech frontách, jaký mají vztah k Valašsku a co chystá kapela do budoucna, prozradil v rozhovoru pro čtenáře Valašského deníku před jejich vystoupením na vsetínském majálesu frontman Albert Černý.

Jako kapela společně nevystupujete dlouho a hned máte na kontě několik ocenění. Jak úspěch s postupem času hodnotíte?
Společně vystupujeme čtyři roky. Už naše nominace pro nás byla čistým překvapením. Kdybychom vyhráli jednoho Anděla, řekneme si: náhoda, ale tak víme, že se akademikům vážně líbíme.

Neděláme z toho takovou vědu. Nicméně jsme rádi. Nyní alespoň většina lidí ví, že jsme kapela.

Kde vaše hraní začalo, kde jste se dali dohromady a kolik vám vlastně je?
Setkali jsme se v Třinci na gymnáziu. U našeho současného bubeníka, šestadvacetiletého Pavla Pilcha jsem se učil na bicí. Mně je jednadvacet. V sestavě je dále baskytarista Jan Cienciala, který má dvacet dva let, stejně jako klávesista Michal Šupák.

Určitě jste stále studenti. Jak se dá hudební kariéra skloubit se školou, a co studujete vy?
Školy chceme dodělat. Já třeba studuji na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor tlumočení a překlad z angličtiny.

Na Valašsku jistě nejste poprvé, kde jste všude hráli a vracíte se sem rádi?
Ne, nejsme. V minulosti jsme hráli ve valašskomeziříčském M-klubu, ale nevynechali jsme ani Vsetín. Jinak jsme vystupovali v nedalekém Zlíně nebo Slavičíně. Ano, vracíme. Máte totiž na Valašsku hezké holky.

Rádi hrajete mladému publiku třeba na majálesech?
Ovšem. Hráli jsme už na spoustě studentských oslav. Přijde mnoho lidí, kteří nás nikdy předtím neslyšeli. Baví nás pro ně hrát a bojovat o stržení jejich pozornosti. Rádi s publikem komunikujeme.

Mezi vašimi fanoušky není jen mladá generace, jak si zájem staršího publika vysvětlujete?
Na koncerty přijdou i fanoušci kolem čtyřiceti let, což nás překvapuje. Asi v nás slyší právě starší věci jako třeba Stinga a další. Snažíme se ale mít v hudebním projevu osobitý styl, a co nejméně kopírovat.

Valašskou tradicí je košt slivovice, jaký je váš vztah k domácímu tekutému zlatu?
Po pravdě řečeno, vztah k tvrdšímu alkoholu já osobně nemám. Ale vzpomínám si, že nám jednou ředitel kulturního domu poděkoval flaškou domácí slivovice. Velmi nás s klukama potěšil.

Jaké máte hudební vzory a jaký styl muziky vůbec hrajete, pokud vás lze tímto způsobem takzvaně škatulkovat?
Hrajeme brit pop. Rádi posloucháme Radiohead, Beatles, Stinga. Mým osobním vzorem je Simon and Garfunkel. Ovlivnily nás i staré kapely jako třeba Tho Who.

Proč se jmenujete právě Charlie Straight, koho název napadl?
Zní to hezky. Jméno jsem vybral já. Pro mě je nejdůležitější slovo straight. Chci lidem říkat věci tak, jak jsou. A proč Charlie? Jako Karel IV. Protože byl kosmopolitní borec.

Uvažoval jste někdy o sólové dráze?
No, jednou jsme dostali nabídku z Německa. Nekývl jsem na ni. Řídím se heslem zpěváka Coldplay, který v jednom zahraničním periodiku uvedl, že největší zbraní frontmana je mít dobrou kapelu, které je součástí. Bez ní je člověk nula.

O čem jsou vaše písničky a kdo je převážně skládá?
Zpívám písně ze svého života. Ve všech jsou reální lidé, reálné věci a reálná místa. Například In The Morning je o Horní ulici v Třinci. Šel jsem po ní jednou ráno a napadl mě motiv, který jsem pak proměnil v tuhle píseň. Text téměř všech písniček jsem napsal osobně. Ale kluci jim vždycky dají použitelný tvar. Fungují jako takový filtr, který určuje, která písnička se prosadí a která je určena k zániku.

Neuplynula dlouhá doba, co zemřel Edmund Watts, který byl s kapelou úzce svázán. Kdo to vlastně byl a jaký vztah ke kapele měl?
Jedním z takových lidí, kteří mě ovlivnili je Edmund. Jako rodilý mluvčí mi pomáhal s texty. Skamarádili jsme se a začali jej brávat na turné. Vyprávěl nám například, jak žil jako hippie v San Franciscu. Pomáhal mi s texty na She's a Good Swimmer a byl super básník, dobrý kamarád a nejstarší beďnák v historii.

Na který koncert vzpomínáte v poslední době nejvíce?
Skvělé vzpomínky máme na vlastní koncert v Brně na Flédě, kterou jsme vyprodali. Přišlo kolem 450 lidí.

A co chystáte v nejbližší budoucnosti?
Všechny koncerty máme na webových stránkách www.charliestraight.com, nicméně prvního června vystupujeme v pražské Akropoli.
Bude to největší maso. Bude tam hrozně moc lidí, protože křtíme nový klip Upside Down. Všichni z kapely se těšíme na brutální atmosféru.