Ale věřili byste, že se najdou i lidé, kterým naše staré pohádky nepřipadají tak romantické? Když jsme připravovali výstavu korejské sochařky Song Mi Kim, přišla řeč i na české pohádky a ačkoli byla výtvarnice velmi taktní, pochopila jsem, že se jí naše pohádky moc nezamlouvají. Proč? Princeznu unese drak, přijde princ, draka zabije a všichni jsou šťastní. Drak je jednoznačně záporný hrdina. S tím nikdo, kdo vyrostl ve východních zemích nemůže souhlasit – drak je přece nositelem štěstí, tak který blázen by ho zabíjel?

Rozdílů mezi východoasijským a západoevropským vnímáním světa je řada – některé jsou všeobecně známy a když s nimi přijdeme do kontaktu, tak nás nepřekvapí, některé ani nevnímáme a jiné se nám zdají nepřekonatelné. Umění je na světě nejen od toho, aby nás blažilo krásou, dokáže i vyjevit skryté a slučovat vzdálené.

Výstava skla Song Mi Kim je právě takovým místem, na kterém se prolínají staré legendy se současností, české sklářské řemeslo s východní estetikou a pohledem na svět a poetika romantických příběhů s drsnou a nekompromisní skutečností. V prostoru komorního sálu zámku Kinských se po temné hlubině prohánějí křehké blyštivé skleněné ryby, mezi rudými jablky se proplétá roj porcelánových myšek a celá instalace je opředena třemi příběhy. Jedním z nich je příběh o krokodýlu Jakeovi – legendární bytosti, jejíž zjevení nabízí bod zlomu v životě či v konání. Kdo spatří krokodýla Jakea, najde k takové změně vnitřní sílu. Tak pokud Vás letos nějaké závažné rozhodnutí čeká, přijďte se podívat do zámku Kinských - Song Mi Kim se podařilo Jakea zapříst do svých skleněných objektů.

Autor: Kamila Valoušková, historik umění MRV, muzea ve Valašském Meziříčí

Související Skleněné ryby a korejská poetika