K uctění památky heligonkáře Josefa Maliny z Rožnova pod Radhoštěm nemusí nikoho zvlášť vyzývat. „Prosím vás o chvilku klidu," dodává předsedkyně luženské kulturní komise a zaplněný sál jako na povel oněmí.

Jen z vedlejší místnosti mezi přítomné slabě proniká zvuk heligonky. To některý z muzikantů asi neslyšel pozvání do sálu, kde v sobotu hodinu po poledni začíná už 
7. ročník Setkání heligonkářů v Lužné.

„Tento ročník je věnovaný právě vzpomínce na pana Josefa Malinu. Protože jsme přesvědčeni, že si to zaslouží," oznamuje zaplněnému hledišti starosta Lužné Miroslav Papšík.

Josef Malina byl se svou heligonkou známý po celém Valašsku i za hranicemi regionu. A byl také pravidelným účastníkem luženského setkání hráčů na tento nástroj. Bohužel při loňském ročníku jej právě na pódiu zdejšího domu kultury zastihla vážná zdravotní indispozice, které nedlouho poté v nemocnici podlehl.

Letošní účinkující – jeho přátelé a kamarádi – tak hráli v sobotu hlavně pro něj. „Jaké by to byly heligonky u nás v Lužné, kdyby nepřišli kamarádi z Klubu důchodců a nezazpívali valašskou hymnu," bere si po tiché vzpomínce znovu slovo Ludmila Kohoutková a do sálu se zase vrací smích a dobrá nálada. Tak, jak by si to jistě i sám pan Malina přál.

V následujících minutách už se na pódiu střídají muzikanti a muzikantky z Valašska i Slovenska jako na běžícím páse. Hrají mladí i staří, sólově i jako kapela. Celkem je k vidění více než třicet vystoupení. A publikum se velmi dobře baví, zpívá si s interprety a nešetří pochvalným potleskem. „Máme plno," libuje si také starosta Lužné Miroslav Papšík.

Setkání heligonkářů má v dědině dobrý zvuk. Není přitom v žádném případě účelem vybrat nejlepšího muzikanta nebo zpěváka.

Přehlídka není soutěžní. Každý z vystupujících dostane sice něco na památku, ale hlavní myšlenka je na první pohled zřejmá.

Nejdůležitější je setkání přátel při hudbě, kterou mají rádi, a možnost zazpívat si společně známé písničky. Tuto funkci plní luženská přehlídka heligonkářů bezezbytku.