Co o sobě řekl fotograf.

Fotoaparáty, kamery nebo třeba i dalekohledy a mikroskopy mě fascinovaly už od dětství.První fotoaparát mi koupila maminka, asi v době, kdy jsem navštěvoval čtvrtou třídu základní školy. Jednalo se o jednoduchý přístroj Corina na svitkový film, za sto třicet korun. Okamžitě jsem běžel za strýcem Vojtou Mikulenkou, náruživým fotoamatérem, který pro mě byl velkou inspirací a který mi první filmy také vyvolával close zoom_in .

Později jsem od tety Ludmily dostal sovětský fotoaparát Čajka, jenž byl unikátní tím, že dokázal na běžný kinofilm nasázet čtyřiašedesát políček. Bohužel při výletu do Prahy mi ho na Hlavním nádraží ukradli, takže cesta domů pak byla velmi smutná.

Později jsem si našetřil na fotoaparát Vilia a na dlouhá léta propadl kouzlu diapozitivů. Stále častěji jsem ale postával u výlohy prodejny Foto-kino a zajímal se o filmovou techniku. Experimenty s kamerou dočasně skončily po třech měsících, nástupem na vojnu. Filmování mě opravdu chytlo a po dvouleté službě jsem se k němu vrátil, už vybaven poměrně solidním přístrojem Quartz s objektivem typu zoom.

Z poměrně bídného platu jsem si ještě našetřil na první zrcadlovku Zenit, filmování však vedlo na plné čáře. Konec mé filmové éry přišel současně s nástupem elektronických videokamer. Za dělnický plat byly pro mě nedostupné a ani mě příliš nelákaly. Dodnes si myslím, že když se roztáhne stříbrné plátno, zhasne v místnosti a promítačka spustí svůj klapot, vznikne nenapodobitelná atmosféra, kterou televize nemůže tak docela nahradit.

K promítání se u nás scházela rodina i kamarádi, a protože filmy byly němé, byl prostor na vtipné komentáře a sezení se tak stávala malou ale veselou společenskou událostí. To už se u mě však naplno rozvinula další posedlost: elektrická kytara a na kameře i fotoaparátech se začal usazovat prach.

K fotografování jsem se vrátil až po dlouhých letech v deníku Naše Valašsko, který se po čase změnil na Valašský deník. Najednou jsem dostal možnost pracovat s kvalitními digitálními zrcadlovkami Olympus a později Nikon, takže jsem byl lidově řečeno ve svém živlu. V soukromí používám hlavně zrcadlovku Canon 30D, ojediněle ultrazoom Kyocera M410.

Snímky, které na výstavě můžete shlédnout, jsou většinou reportážního charakteru. Zvažovali jsme, zda vystavit tématickou sérii (například osobnosti, sport, hudba), nakonec jsme se rozhodli pro pestřejší variantu a ukázat od něčeho kousek.