Jako patnáctiletý kluk začínal ve vsetínském loutkovém divadle Kohútek, a už o čtyři roky později se postavil na vlastní nohy. „Udělali jsme s kamarádem dvě představení, která koupila ostravská agentura, a jež jsme pak hráli po celé republice," vysvětluje pětačtyřicetiletý herec a režisér.

Později nastoupil do divadla ve Svitavách, aby se nakonec vrátil do Vsetína. „No, už je to patnáct let, co jsem v Lidovém domě. Původně jsem tady chtěl založit profesionální soubor, což se nesplnilo. Nicméně jsem vždy chtěl žít a pracovat ve Vsetíně," líčí.

Když se vrátil, oslovili jej ochotníci, aby jim zrežíroval Lucernu. A tak začalo jeho působení v NKVD, které obnovilo divadelní tradici ve městě. Později založil Divadlo v Lidovém domě.

Protože se musel něčím živit, nastoupil do TV Beskyd jako redaktor. „Myslel jsem si, že moje působení tam se bude hezky doplňovat s divadlem, ale pravda je, že je to o něčem úplně jiném. Protože však ročně napíšu pět set scénářů pro vysílání, je to obrovská průprava pro pochopení struktury různých příběhu," poznamenává Pavel Rejman.

Za svou kariéru v Lidovém domě nastudoval se soubory řadu her. „Nevím přesně, kolik jich bylo, nejsem ten, kdo to má spočítané. Ale můžu to zkusit teď. Lucerna, Revizor, Sen noci svatojánské, Matka, Baron Prášil, Žebrácká opera, Brouk v hlavě, Don Quijote, Roura k rouře pasuje… Víc si nevybavuji, ale zřejmě jich bylo dvanáct," usmívá se.

Vyzkoušel si i několik dramatizací. „Vždy jsem se pouštěl do věcí, které moc nešly udělat. Příkladem je Don Quijote, který byl nominovaný na národní přehlídku. Zajímavá ta hra byla v tom, že jsem se v ní snažil spojit principy klasického a experimentálního divadla," vysvětluje herec, režisér a dramaturg.

Don Quijote nastartoval jeho snahu dělat divadlo, které má ambici na vlastní dramaturgii. „Divadlo by mělo být zrcadlem doby. Poslední půl rok se ale strašně rychle mění tematicky to, co bych chtěl inscenovat. Nevím, jestli je to v mém pohledu, nebo tím, že se ty věci skutečně tak rychle mění, ale před několika měsíci jsem plánoval nastudovat Benefici, hru o lidech, kteří díky charitě pomáhají především sami sobě. Myšlenka mě neopustila, ale rád bych ještě zabrousil do témat , které se týkají každého, jako je partnerství, role muže a ženy. Mám nově vybránu i jednu inscenaci od irského autora Christiana O'Reillyho . Nejtěžší na tom asi bude přemluvit herce, hrát v inscenaci totiž nebude úplně jednoduché díky tomu jak ji autor vystavěl. Nechtěl bych, abychom se v pořád snažili diváky jen bezpečně pobavit" uzavírá Pavel Rejman.