„Kapela se sešla před pěti lety a důvodem jejího vzniku byla původní idea zahrát si s kamarády jen tak pro radost,“ přiblížil Lukáš Martínek z meziříčského Kulturního zařízení.

Texty i hudbu skládá Jiří „Dareba“ Václavík, který měl část repertoáru v šuplíku ještě předtím, než skupinu založil. Za patnáct let napsal na dvě stovky písní.

„Slovo dalo slovo a s přibývajícími kalíšky slivovice rostlo nadšení k nazkoušení jednoduchých valašských písniček opatřených jedinečnými, vtipnými a srozumitelnými texty,“ popsal Martin Mrlina, který v kapele hraje na akustickou kytaru.

S hudbou i texty je pro většinu posluchačů lehké se ztotožnit. Proto Dareband netrpí nouzí o fanoušky. Má poměrně široký okruh posluchačů od předškoláků po důchodce.

„O tom svědčí i fakt, že v Huslenkách se schází asi šest dvanáctiletých kluků při kytaře a husličkách. Říkají si Malí Darebáčci a znají snad všechno, co hrajeme. Občas potkáme lidi, kteří nás chválí za to, že oprašujeme staré písně. To je ale omyl, hrajeme výhradně vlastní tvorbu,“ sdělil Jiří „Dareba“ Václavík.

Hned další problém s identifikací nastane, pokud se pokusíte kapelu žánrově zařadit. Na první poslech může připomínat folklorní kapelu.

„Snad nejtrefnější by ale bylo říct, že Dareband hraje lidový folk. Stupnice má pouze osm tónů a některé pasáže našich písní můžou někomu připomínat ty, které zná. Záměrně to nedělám, ale nevidím v tom nic špatného, spíše naopak,“ řekl Václavík.

Přestože je kapela pevně spjata s Valašskem, dokáže oslovit i publikum mimo region. Daří se jí to také prostřednictvím dvou alb, které už má na kontě.

Díky televizi, rozhlasu a koncertování se hudba Darebandu dostává do celé republiky. „Fanoušků máme hodně i v Čechách. Na koncertě ve Svitavách děti díky valašskému nářečí v našich písních tipovaly, že jsme ze Slovenska,“ uzavřel.