Harries pochází z anglického Manchesteru a do České republiky se poprvé podíval už jako student v devadesátém roce.

„Tehdy coby saxofonista ve školní jazzové kapele. Od té doby okusil kromě jazzu také garážový rock a zpíval v kelt-punkové kapele,“ přiblížil Lukáš Martínek z meziříčského Kulturního zařízení.

Do Čech se pak hudebník vrátil na konci 90. let. Nejprve v Praze studoval imunologii, později se tu oženil a s manželkou Karolínou vychovává dvě děti. „Nevím, jestli jsem se v Praze usadil natrvalo, ještě jsem se nerozhodnul,“ řekl Harries.

Talentovaný muzikant, skladatel a textař vydal zatím tři alba. První desku s názvem Chapter IV nahrál v roce 2001 v České republice.

Druhé, akustické album The Straight Street Session natočil naživo za jediný den v odsvěceném kostele o dva roky později. Střídmý a vstřícný doprovod jazzového klavíristy Emila Viklického a kontrabasisty Petra Dvorského tehdy podle hudebních publicistů dokonale podtrhl výjimečnost Harriesova talentu.

Třetí kolekce jeho magických písní má název Days Like These a vyšla v roce 2007. Zpěvák ji nahrával převážně s americkými hudebníky ve Spojených státech, v San Franciscu a New Yorku, a v rozmanitých náladách se tady střídá rockový nápřah i smyčcová a dechová aranžmá.

„S Jamesem jsem před lety začal spolupracovat a sjednávat pro něj koncerty dříve, než jsem ho viděl na pódiu. Jen mi při setkáni na ulici dal svou první desku. Nicméně, agentura M-klubu s ním na čas podepsala smlouvu a já ten uhrančivý projev poprvé docenil, až když jsem ho pak viděl hrát v olomouckém Divadle hudby,“ připomněl dramaturg meziříčského M-klubu Karel Prokeš.

Ze tří Harriesových alb je podle hudebních publicistů Days Like These určitě nejlepší.

„Kolekce třinácti snímků, znamenitá i na vysoká britská měřítka, skutečně předčí ten minulý, výborně swingující projekt s Viklickým a Dvorským. Deska je znamenitě produkovaná, písničky znějí povědomě, potřebná míra nezaměnitelnosti je však zřetelná na první poslech,“ glosoval Harriesovy nahrávky Prokeš.

Harries hodně koncertuje v zahraničí, ale je aktivní i na české hudebné scéně. Nazpíval vokály pro desku Lenky Dusilové, jeho píseň Don´t Pinch Me se objevila na soundtracku k filmu Snowboarďáci, k volnému pokračování Rafťáci nahrál do konce písně dvě. Spolupracoval také na hudbě k filmu Bobule.